V dnešním psaní tak trochu odbočím od předávání rad a zkušeností. Rád bych napsal jednu zajímavou příhodu o dnes již známém sumci. Je to Ancistrus a dal jsem mu jméno Mrcha! Tedy vše v dobrém – hned vysvětlím proč. V jednom článku jsem již o Mrchovi psal a to na Zvířetníku. Když si otevřete tento odkaz pochopíte, proč ho – s láskou – právě takto nazývám. Nejen, že se spikl proti mně s kocourem Píškem, ale škodí Mrcha, škodí!
Ještě bych rád předem uvedl, že toto povídání patří spíše do kategorie Sci-Fi, nebo povídek s tajemným nádechem. Je to ale pouze proto, že znalost života našich chovanců je zatím, i když si to mnozí z nás nemyslí, v plenkách a soustřeďujeme se spíše na krásu a reprodukci jejich života, ale budoucnost teprve ukáže, čeho všeho jsou ti naši miláčkové schopni a jakých zajímavých životních projevů se u nich můžeme dočkat.
U tohoto sumce se tak silně vyvinuly některé lidské vlastnosti, že jsem ho zkrátka pojmenovat musel. No posuďte sami…
Toto je vlastně pokračování předešlé příhody a doporučuji klid a silnou kávu. Tedy:
Ancistrus Mrcha si obsadil postupem času jednu, více jak „dvoustovku“ a dával mi již od začátku najevo, že je to jeho území, a že se nehodlá smířit s jakýmkoliv omezováním. K ostatním obyvatelům akvária byl bezproblémový a nikdy se nastalo, že by měl s jiným tvorem konflikt. Jen se mnou! Já pochopitelně jako správný chovatel vše toleroval a byl jsem velkorysost sama. Nic na tom, že sabotoval všechna moje úsilí o pravidelnou údržbu, ale postupem času začal vymýšlet různé schválnosti. Například likvidaci filtru, vyhrabávání rostlin z květináčů atd. Vrchol všeho byl, že se po domluvě s Píškem vrhli oba na destrukci krycího skla. Prostě, kocour svoji váhou sklo prolomil. Dodnes nevím, jak se ti dva domlouvají, ale jsem přesvědčen, že to prostě umí. Záhadou je, že se Píšek nepropadl do akvária, ale pouze umně dokázal sklo rozlomit nikoliv podél, ale napříč. No zkrátka, vzpoura první třídy! Co dál. Mně by to vše pochopitelně až tak daleko nevadilo, on Mrcha byl konec konců vzorný taťka a krom jeho občasných výtržností se vlastně nic nedělo. Jen, že jsem každé ráno strávil u jeho akvária dvakrát takovou dobu, než u ostatních. On totiž pantáta Mrcha má určité zvyklosti a zlomyslnosti, kterými mi dává najevo svoji velice sebevědomou povahu.
I přišel den, který znají všichni, kteří chovají větší množství druhů ryb a odchovávají potěr. Byla nutná reorganizace líhně a tak jsem přendával a kombinoval skupiny ryb do jiných nádrží. Zařídil jsem dvě stě padesátilitrové akvárium a tam umístil všechny chovné Ancistrusy. A tak se jednoho dne stalo, že jsem dal dohromady patnáct dospělých ryb, z čehož osm bylo samců. Pochopitelně, Mrcha nebyl výjimkou. Počkej, oni si tě srovnají, říkal jsem si v duchu a bez těžkého srdce jsem pustil sumce do nově a bezvadně zařízené nádrže. Trsy Microsoria na kořenech, úkryty, rostliny v květináčích, výkonný filtr a to vše pouze pro sumce. Jo a několik červených plat.
Druhý den ráno jsem nepozoroval nic tak zvláštního a dokonce si myslil, že se Mrcha usadí, a že ve společnosti ostatních samců bude „sekat dobrotu“. Ráno jsem akvárium neodkaloval, protože voda byla čerstvá a ještě „rozbitá“. Krmil jsem střídmě, ale sumci již žrali s velkou chutí a tak jsem přidal i malou hrstičku nitěnek. Vše fungovalo a voda se ani nezačala kalit. Jako vždy, když „spouštím“ nově zařízenou nádrž, čekám, že se po několika málo dnech v ní voda zakalí a potom ji teprve rutinně napravím. Vše bylo ale zatím v pořádku, vše fungovalo a sumci se proháněli v čerstvé vodě jako pominutí. Radost pohledět. Nutno ještě napsat, že ostatní sumci byli předtím pohromadě a jen Mrcha se svoji družkou a ještě dva jiní samci, ti vyrůstali v jiných akváriích. Vše bylo jak mělo být a nikdy jsem s ostatními sumci neměl nijaký problém. Konečně! Pomyslil jsem si, konečně budu mít od všelijakých alotrií sumce Mrchy pokoj.
Ten den proběhl z chovatelského hlediska normálně a já měl radost z dobře provedené práce. Zvlášť jsem obdivoval nové akvárium se sumci.
Jen jedna věc mi byla divná. Mrcha, jindy velmi sebevědomý a okázalý samec se celý den neobjevil. Byl zalezlý v kořenu a asi trucoval. Jeho milá se po akváriu všemožně pohybovala a odpoledne měla z nitěnek již bříško jako balíłnek. No, však víte, jak se dokáží Ancistrusi těch chutných červíků přecpat. Píšek byl zprvu zmaten a stále pokukoval po původním akváriu Mrchy. Tam se ale proháněly již jiné ryby a akvárium bylo z gruntu předělané. Kocour se ale již odpoledne soustředil na akvárium nové a to právě to se sumci. Seděl před ním na zemi a jakoby stále něco hledal. Já tomu nevěnoval pozornost a večer zavřel líheň a Píška vypustil do luk na noční průzkumy. Celý den tedy proběhl v pořádku a já v sobě neskrýval uspokojení nad tím, že je již konečně klid. Ne již tak ráno…
Moje první překvapení bylo, že Píšek neseděl, jak bylo jeho zvykem hned po ránu u misek, ale kňoural u dveří líhně. Pustil jsem ho tedy dovnitř a připravoval v kuchyni snídani. Jak pro něj, tak pro sebe. Když se Píškova miska zaplnila masíčkem z kuřecího křidýlka, šel jsem pro něj. Seděl zase před akváriem se sumci. Můj zrak se upřel také dovnitř. A je to tady! Akvárium bylo jako po bouři. Rostliny vyházené, květináče zpřevrácené a Mrcha vítězoslavně na svém kořenu tak, jako vždy ve staré nádrži. No, nečekal jsem to!? Byl jsem tak trochu zklamán z toho alotria, ale po dlouholetých zkušenostech se již nenechám jen tak něčím rozházet. Bude tedy po kráse, řekl jsem si a plánoval, že akvárium předělám do praktické formy. Prostě žádná rajská zahrada, ale technické akvárium. Ještě ten den bylo jak jsem si řekl. Na druhý den ráno se akvárium zdálo být v pořádku, jen hromádka s kalem se soustředila na jiném místě, než jsem očekával. Odkalil jsem a přesměroval proud vody z filtru do jiného místa. Kvitoval jsem, že alespoň hromádka s kalem vydržela na svém místě a že jsem ji mohl bez problémů odkalit. Mrcha sice hlídkoval, ale zdál se být vůči mne apatický.
Třetí den se od rána Píšek potuloval po líhni a v akvárku se sumci byl celkem klid. Voda byla čirá a chuť k jídlu jsem jim mohl tak závidět. Vše se zdálo v pořádku. Ticho před bouří, řekl jsem si v duchu a s úsměvem odkalil vzorně nakupený kal v rohu akvária. Tak je to tedy, vzít vás zkrátka a bude pořádek. Jo, svůj omyl jsem poznal další den hned ráno.
Jen jsem vstoupil do líhně, v akváriu začal neskutečný mazec a snad všichni sumci se vrhli střemhlav do rohu akvária tam, kde byla soustředěná hromada odpadu. Ta se rozlétla po nádrži a já měl o práci postaráno. Je to možné, říkal jsem si. Vždyť ti sumci to nikdy nedělali. Vždy byli vzorní a kalu si nevšímali. To byla specialita přece sebevědomého Mrchy! Když mi to došlo, spadla mi čelist. On je to Mrcha naučil!
Co teď? Dám-li jakéhokoliv sumce do jiné nádrže, co se stane? Je schopen to naučit i například neonky? Vždyť on začal vlastně revoluci v chování akvarijních ryb! Anarchie, to je jeho a nic jiného neuznává. Co budu dále dělat? Musím úzkostlivě dbát na to, abych nepřelovil jakéhokoliv sumce k jiným rybám, nebo už nikdy nedám dohromady hezké akvárium. No jo, teď mi tak napadá – a co dědičnost…?
Foto: Sebevědomý Mrcha.
0 komentářů