Jednoduše musím napsat, závidím!!! Mám tady dotaz na odchov čichavců mramorovaných, tedy Trichogaster trichopterus. Konkrétně na jejich odkrm. To byly časy! Uvedu zde tedy vše, co si o těchto krásných rybách pamatuji a na co vzpomenu.

Tak, jako jsem začínal kdysi s mnoha druhy akvarijních ryb, přišel čas i na ryby labyrintní. Pomohl k tomu kolega z klubu, který vytřel zrovna Trichogaster trichopterus, tehdy ale varietu Cosby, která je na chov i odchov totožná, a protože jsem byl trpělivý, za dva měsíce jsem si od něj odnesl několik těchto krásných ryb. Dostal jsem do vínku něco rad, ale protože to byly ještě skutečně trpajzlíci, rady o odchovu jsem až tak neukládal do paměti. Plynul čas a čichavci rostli. No, a protože jsem tehdy byl skutečně odpovědný a trávil několik dní z týdnu u rybníka, měli pomyšlení.

Mramoráci dostávali jak buchanky, tak komáří larvy i dafnie. Sem tam jsem přivezl nitěnku a dále dostávali sušenou potravu, jakou jsem měl zrovna k dispozici. Akvárium měli vymazlené, tedy délku jeden metr s výškou hladiny 30 cm Šířka byla myslím 40 cm, ale to není až tak důležité. Tehdy jsem vybavil onu nádrž mnoha rostlinami a hlavně jsem kladl důraz na rostliny plovoucí. Dodnes si myslím, že jsem tehdy použil prvně půdní filtr vlastní výroby slepený z plastových vodovodních trubek. Jen si vzpomínám, že mi neustále plaval na hladině. To jsem vyřešil otvory v trubkách a jemným pískem, který jsem pomocí trychtýře do trubek nasypal a zavřel gumovými špunty. Filtr nebyl podle celého dna, ale pouze do poloviny.

Po nějakém čase jsem vlastnil 12 dospělých exemplářů labyrintek a těšil se na den, kdy dám dohromady chovné ryby do párů. V té skupině byly 4 samci. V tu dobu byl u mne na návštěvě onen akvarista, který mi ty ryby daroval, a když viděl, jak jsem ten jeho dar vykrmil, jen se tetelil. Měl radost, že jeho potomci byly ve výstavní formě, jen mě zarazila jeho poznámka…“No potěš!“. Nepřikládal jsem tomu až tolik důrazu, ale zanedlouho jsem poznal, co tím myslel. To vše se odehrálo před mnoha lety a tak si již detaily nepamatuji, ale některé skutečnosti zapomenout prostě nelze.

Přišel onen čas, kdy jsem si myslel, že bych mohl dát konečně vytřít pár a připravoval ten nejhezčí do separátní nádrže. Vybavil jsem květináče s rostlinami a hlavně vložil plovoucí, protože to bylo důležité. Samci si staví na hladině pěnové „hnízdo“ do kterého samička klade jikry, a je dobré, aby měli k tomu potřebné rostliny. Časem jsem zjistil, že když jsou čichouni při chuti a v dobré kondici, postaví hnízdo i na volné hladině, jenže rozumějte, tehdy to byla pro mne událost. Jen by ta hladina měla být klidná, tedy třeba na druhé straně nádrže, než je umístěný filtr.

O jeden den jsem se zpozdil, než jsem akvárium vybavil, samec postavil excelentní bublinovou stavbu ve společném akváriu s ostatními z jeho hejna. No co, nechal jsem mu ho tam a druhý den začalo tření. Byla to krása a zanedlouho byl výtěr na světě. Co ale teď? Použil jsem fintu, kterou mi poradil onen kolega z klubu. Počkej, až budou jikry černat, to znamená, že se už líhnou, a hnízdo podeber třeba miskou. Do té doby si je samec ohlídá. Tak snadno odebereš rodící se plůdek. No, musím napsat, že se mi celý ten obrat moc nezdařil, ale do vedlejší nádrže jsem přendal poměrně mnoho mini rybek a byl jsem celý bez sebe. Tito čichavci nepotřebují žádné speciální úpravy vody a líhnou se dobře i ve vodovodní.

Z toho prvního výtěru jsem odchoval cca 200 mimin a byl jsem spokojený. Když jsem ale probíral s kolegou vše, co jsem doposavad zažil, usmál se a stačil mi jen sdělit, že se mám připravit, že bude hůř. Jeho poznámku jsme jaksi přešli. Další výtěr jsem již byl připravený a hlavně, měl jsem připravenou potravu. Potěr je totiž u těchto ryb velmi miniaturní a vyžaduje skutečně mini potravu. Nauplie žábronožky je prostě velká. Měl jsem v záloze dostatek trepek, ale v rybníku v Kyjích se zrovna dal odlovit krásný vířník a tak potravy bylo habaděj. No tak se někdy zadaří.

Po odlovení chovného páru, který jsem tentokrát včas umístil zvlášť jsem byl překvapen, kolik se z hnízda rozplavalo plůdku. Před rozplaváním visel nepatrný plůdek na všem v akváriu a bylo zřejmé, že je to krásná porce. Když se ale rozplaval, byla ho plná nádrž. Vířník plůdku chutnal a tak jsem po několika málo dnech pozoroval, jak se těm škvrňatům plní bříška. Začal jsem ale chápat ty poznámky kolegy, když se vždy zmínil o tom, že si užiju. Odhadoval jsem tak na tisícovku mláďat. Nakonec jich bylo téměř patnáct set. Jezdil jsem s kýblema k rybníku a každý, kdo někdy odchovával tyto skvělé ryby ví, co dokážou sežrat. Je to jako „průtočnej bojler“, ale na potravu. Jednou stranou to do nich cpete, a druhou to z nich jde ven. Znamená to tedy každý den měnit alespoň třetinu vody v akváriu za čerstvou. Tito čichavci nemají zrovna vzorné trávení a tak vlastně vodu velmi rychle a odpovědně znečišťují.

Když dorostli, celý měsíc jsem potom chodil jako agent nabízet do akvaristik po Praze moje odchovy a měl jsem velké štěstí, že jsem zrovna byl zřejmě sám, protože jsem je všechny s úspěchem udal. Od té doby jsem vyzkoušel více druhů ryb labyrintních a nejvíce jsem zůstal asi u Bett. Z těch se tehdy objevily krom klasických i krásné imbelisy, potom smaragdiny. To už byla spíše oproti těm z výše popsaných hodinařina, ale velmi zajímavá.

Jiří Růžička