V jednom z minulých článků jsem popisoval akvaristiku také jako výdělečnou činnost, která dokáže uživit rodinu. Jde pochopitelně o mnoho věcí kolem a hlavně zdatnost a znalosti akvaristy samotného. Ještě bych k tomu rád napsal to, co je též důležité a čím jsem se minule nezabýval. Jde o konkrétní činnost, která je s tím spojená.

Dnes tedy něco o intenzivním chovu ryb. Pokud zvolíme chov ryb, jako naši výdělečnou činnost, musíme uvažovat jinak, než jako v zájmovém chovu. Jasně, že jsme všichni, kdo se akvaristikou a chovem ryb živili, začínali všelijak, ale nakonec jsme všichni, a to zdůrazňuji, všichni, museli přejít na změnu chovu ryb a to na takovou, která bude zároveň intenzivní a zdravá a přitom neztratit onen zájem o věc. Pozor, tady skutečně myslím chov ryb, který nás uživí v režimu hlavní práce, nikoliv jako přispění k hlavnímu zaměstnání. Je nutné si dobře spočítat, kolik budeme potřebovat prodat ryb, abychom na všechno měli. Na co všechno?  Náklady na chov – voda, el proud, krmení, pohonné hmoty, na prodej, vlastní příjem a případně, co spotřebuje rodina. No a najednou nás přejde mráz, není to rozhodně procházka sadem za jarního vánku…

Začínali jsme většinou tak, že jsme postavili mnoho nádrží, i když vybavených, a mysleli, že budou zanedlouho plné ryb. Ono to ale tak úplně nebylo a hlavně, najednou jsme tak nějak začali tušit. Ona se ta láska k chovu ryb v akváriích začne postupně měnit a vyrovnávat s pocitem odpovědnosti a hlavně s tím, že MUSÍM. Akvarista, odpovědný a znalý věci, si dokáže přibližně vypočítat, jak se dál jeho činnost bude vyvíjet, kolik ryb musí prodat, aby uspěl. Mnozí jsme ale přišli na to, že onen vývoj chovu jde jaksi svojí cestou. Nejlépe dopadli ti, kdo vydrželi a jaksi se předělali do pozice, která byla nakonec odpovídající skutečnosti.

Po nedlouhé době zjistíme, že není dobré odchovávat pouze ony známé a levné ryby, kterých máte sice za nedlouhou dobu plné nádrže, ale starost je o ně velká, náklady také, a ona krása se protíná s prací, která přibývá. Nosíte do výkupny tisíce ryb a přinášíte tak tak, co zaplatí energii a něco kolem. Přijdete tedy záhy na to, že nejen ony krásné a levné ryby je nutné chovat, ale i ty dražší, ty, které nás a naše hospodářství budou skutečně živit. Začnete tedy s problematickými druhy, s druhy, které odchovat znamená naučit se chemii vody a sakra, bác! No a náš nenáviděný předmět ze školních lavic najednou vypadá úplně jinak. No co, jdete do toho a ono se zadaří. Sice za poměrně dlouho, ale jde to! A tak to jde dál a dál, zkoušíte jeden rybí druh za druhým a mnohdy několik najednou.

O co jde? Je velmi důležité zanechat si v sobě onen vztah, onu lásku k tomu, co mě živí. Akvaristika je pro všechny, kdo se narodili s citem pro ni skutečně obrovská věc, je to vztah na celý život, ale opět napíšu, že záleží na tom, jak se do ní ponoříme. Takový velký a důležitý moment ve chvíli, kdy začneme skutečně s ní pracovat jako na plný úvazek je ten, že oželíme téměř veškeré volno, dovolené, mnoho práce nám dá srovnat se s rodinou a jejími nároky jak finančními, tak časovými. Budeme krást volno tak, jak dovolí naše líheň a nikoliv tak jak potřebujeme my. Tu pokoru musíme mít zkrátka v sobě! Za odměnu nám je sice mnoho chvil s našimi milášky, ale pozor, jde o to, jak se srovnáme s tím, že MUSÍME.

Poznal jsem několik, tedy snad dva chovatele, kteří dokázali i při intenzivním chovu odjet na týden či čtrnáct dní na dovolenou, ale ti to měli velmi dobře zařízené a hlavně, náležitou zkušeností ošéfované. Je dobré zvolit si styl chovu, tedy to, čím se budete dále zabývat. Když jsem kdysi začínal, ale přiznám se, že to nebyl ještě profesní chov, naplnil jsem elementky potěrem dánií, později parmičkami čtyřpruhými, Ancistrusi, měl jsem několik druhů labyrintních ryb, cichlid i jiných druhů ryb, které se mi zpočátku více méně dařily rozmnožit.

Co bylo ale velmi důležité byla ta skutečnost, že jsem sbíral zkušenosti a věřte, bylo jich mnoho, jen je dát dohromady. V tomto smyslu jsem začal navštěvovat i skutečné odborníky, ichtyology, kteří většinou byli velmi potěšeni mým zájmem a učili mě věci, o kterých jsem doposavad neměl ani zdání. Pamatuji na návštěvu u svérázného pana profesory Olivy, našeho předního ichtyologa, který měl kancelář ozdobenou něčím, nad čím jsem zajásal. Bylo to v době, kdy jsme veliká akvária spíše plánovali, ale v kanceláři tohoto výjimečného člověka bylo nad jeho psacím stolem ohromné rámové akvárium a v něm nádherní kostlíni.

Někteří z těch úžasných lidí mě dokonce vyzvali, abych „si to udělal“, tedy rozumějte, abych tedy tu ichtyologii vystudoval, když mě to tak velmi zajímá. Dnes už je těžké posuzovat, zda jsem neměl všeho nechat a věnovat se studiu, znamenalo by to určitě nejméně deset let práce a já měl v té době již plnou hlavu věcí jiných, hlavně jsem viděl svoji budoucnost v hudbě a chovu akvarijních ryb. No uznejte, velmi prekérní kombinace.

Studovat jsem tedy nezačal, ale veškerý volný čas se věnoval chovu a odchovu ryb a hlavně, studoval jsem v ilegalitě, jak mě nazvali někteří moji kamarádi z oboru. Známí se shodli na tom, že jsem v tom oboru spadl z nebe… Po nějakém čase jsem dokonce přijal nabídku k tomu, abych vytvořil nějaké přednášky, tak jsem i učinil. Rozmnožených ryb přibývalo a zkušeností také. V určitou chvíli jsem poznal, že budu skutečně potřebovat nejen znalosti praktické, ale i teoretické a tak se mi trochu obrátil svět, ale nelituju toho. Poznal jsem Dr. Stanislava Franka, Ing. Karla Rataje a více lidí, kteří mi rádi a se zájmen pomáhali. Pamatuji, že jednou jsem u Dr. Franka při pohledu na jeho pokusy začal povídat a spojilo se mi mnoho věcí i z mé praxe. Dokonce jsem navrhl pokračování onoho pokusu. Pamatuji, že šlo tehdy o obsah dusíkatých látek ve vodě vzhledem k růstu rostlin. Po chvíli jsem se zarazil a zjistil jsem, že se po mně zkoumavě kouká, a jen tak mimochodem prohodil „Růžičko, máte zápočet!“. Byla to sice taková nicka dvou lidí, které zajímá stejný obor, ale mne velmi potěšila. No uznejte, pochvala od Dr. Stanislava Franka. Dávná historie…

Těch rybích druhů bylo za můj život přibližně 200, které jsem viděl se rozmnožit, ale reprodukce není vše. To, co jsme zpočátku považovali za vrchol chovu ryb se po nějakém čase měnilo a zjistil jsem tolik souvisejících věcí, kterými jsem byl ohromen, že dnes když se řekne akvaristika, otevře se mi v hlavě ohromná kniha znalostí, které jsem za život poskládal, ale některé, věřte nebo ne, až v posledních letech. Je to nekonečný zdroj informací. To tehdy, když se vám ty všechny maličkosti spojí v celek. A až teď jsem se dopracoval k tomu, co jsem měl napsat uprostřed článku. No, měl jsem tu ichtyologii zkrátka vystudovat, dostal bych se ještě mnohem dál… I když si myslím, že jsem poznal za svůj život nádherný rybí svět, ještě nekonečně mnoho znalostí mi chybí.

Jiří Růžička