Někdo by mohl namítnout, že o této legendární rybě již bylo vše napsáno. Nejsem si jist, že vše, ale mnohé jistě. Vždyť je to snad první akvarijní ryba, která byla pro akvarijní účely, krom závojnatek, v Evropě rozmnožena. V tomto článku bych rád některé známé poznatky shrnul a též připomenul něco o historii.

Již téměř 140 let je tomu, kdy v srpnu roku 1869 v jednom pařížském časopisu vyšel článek o rozmnožení labyrintní rybky z rodu Macropodus, pocházející z vod Koreje, Malakka, Číny, Vietnamu, Tchaj-wanu a jistě i jiných oblastí tropického východu. Jeho autor byl Paul Carbonnier, který se tímto uvedl, jako jeden z prvních evropských akvaristů. Tento, z historie akvaristiky známý chovatel později zveřejnil ještě mnohé jiné poznatky z chovu tropických ryb, ale tento článek byl z hlediska akvaristiky ten nejdůležitější. Až později, a to v roce 1876, byl rájovec přivezen do Berlína. Zajímavé je, že to byla první tropická ryba, která byla po závojnatkách v Evropě právě pro akvaristiku předurčena. Mimochodem, byla pro tu dobu velmi vhodná, protože jako ryba labyrintní nepotřebovala nikterak významný obsah kyslíku ve vodě, tedy vzduchování, které v tu dobu ještě nebylo používáno a jehož význam nebyl doceňován.
U těchto dat si dovolím malou úvahu. Rájovec dlouhoploutvý je chován v akváriích podle těchto údajů již téměř sto čtyřicet let, ale to pouze v Evropě. Jak daleko do historie by musel badatel jít, aby zjistil skutečnou dobu chovu těchto ryb. Vždyť ve východních zemích, a především v Číně, byly nejen tyto ryby chovány již dávno před tím, než se akvaristika objevila ve světě západním. Například u závojnatek, nebo u chovu KOI kaprů, počítáme historii chovu na tisíce let!

Tato zajímavá rybka byla ještě v tu dobu uváděna v literatuře jako robustní, překrásně zbarvená a poměrně veliká ryba. Kde jsou ty časy? Porovnejme si údaje o velikosti rájovců z literatury minulých let a skutečné velikosti těchto ryb chovaných dnes. Snad největší délku jsem zaznamenal v jednom článku, přeloženém již před více jak třiceti lety, kdy autor popisoval velikost samce až 12cm. Dnes se uvádí maximální velikost samců 8-9 cm. Tyto údaje jsou sice průměrné, ale mnohé napovídají. O robustnosti se nedá hovořit už vůbec a vybarvení dnešních ryb je podle mého soudu méně výrazné než kdysi.

A ještě jedna zajímavost. Již v době před třiceti lety se někteří autoři zmiňovali o postupné degeneraci těch druhů ryb, které jsou již po mnoho let chovány v akváriích, a které nemají možnost reprodukce s novými jedinci téhož druhu, ale z nepříbuzných chovů či z přírody. Již tehdy byl mezi nimi zmiňován i rájovec dlouhoploutvý.

Tak, jako u ostatních druhů chovaných ryb, se během několika desítek let odchovaly mnohé varianty a stejně je tomu i u rájovců dlouhoploutvých. Déle odchovaná albinotická či modrá forma není již dnes vzácností. Co je ale paradoxně velkou vzácností je původní druh, který v akváriích v podstatě zanikl a na trhu i u chovatelů se objevují všelijaké prokřížené formy. Bylo by možná zajímavé dovézt znovu původní druh z přírody. Nejeden byť zkušený chovatel by byl možná překvapen při pohledu na původní formu ryby, kterou zná evropská akvaristika již téměř 140 let.

Z důvodu uvedení nového projektu od ledna tohoto roku, „odborné prodejny“na stránkách Dajanapet, navštěvuji mnoho akvaristik po celé republice a musím jednoznačně říci, že v prodejnách jsem viděl rájovce dlouhoploutvé velmi málo a mám-li být upřímný, jejich formy mě nijak nepřekvapily. Tedy, myšleno v tom ne zcela dobrém slova smyslu. Většinou se jedná o všelijaké barevné křížence a myslím, že jsou to mnohdy i potomci křížení rájovce dlouhoploutvého, tedy Macropodus opercularis a rájovce dlouhoploutvého černého, tedy Macropodus opercularis concolor, o jehož původu je dodnes vedena diskuse.

Možná právě díky ochotě ke tření těchto dvou samostatných druhů vznikly různé, méně vybarvené formy. Jejich kříženci jsou sice dále plodní, ale vzezření je daleko za krásou původního druhu rájovce dlouhoploutvého i druhu rájovce černého. Ještě bych rád připomněl, že nejde pouze o vzezření těchto kříženců, ale také o celkové degeneraci a větší náchylnosti k infekcím. Tento stav trvá ale již mnoho let. Možné řešení by bylo, kdyby se do akvarijních chovů dovezl opět původní druh z přírody.

Rád bych se ještě zmínil o reprodukci rájovce dlouhoploutvého.

Tento rybí druh má z chovatelského hlediska největší problém ve výše popsaných skutečnostech. Ale přesto se dále v našich akváriích množí a to s chutí. Možná i právě proto se v odborných prodejnách objevují zdegenerovaní potomci náhodných výtěrů nestandardních jedinců.
Tyto ryby se třou s velkou chutí a s odchovem nebudou mít problém ani začínající akvaristé, kteří mají s rozmnožováním jikrnatých druhů ryb minimální zkušenosti. Samotný výtěr a starost o jikry přebírá sameček a musím napsat, že vzorně.
Akvárium stačí menší, dejme tomu dvacet litrů. Rájovci se vytřou i v akváriu mnohem menším, ale vzhledem k velkému počtu potomstva je lépe použít akvárium alespoň této velikosti. Na hladině by měla plavat vodní rostlina, pod jejímiž listy si rájovec staví krásné pěnové hnízdo. Pochopitelně lze rostlinu nahradit např. destičkou z polystyrenu, ale budete-li si chtít vychutnat akt tření, plně doporučuji plovoucí rostlinu. Mám-li jmenovat, postačí běžný druh, např. kapradina Ceratopteris, nebo vodní hyacint, známá tokozelka, tedy Eichhornia crassipes. Stává se, že se pár připravuje ke tření několik dní a po celou tu dobu se sameček snaží upravovat a vylepšovat rodinné hnízdečko. V tu dobu nemá moc rád, když se mu do práce plete samička a umí si zřídit pořádek. Z tohoto důvodu je dobré, umístit pro samičku do akvária úkryty. Někteří samci si totiž pořádek sjednávají dosti neurvale a mohli by samičku poranit.

Jinak tomu ale je, přijde-li doba tření. To se může, do té doby neurvalý samec, před samičkou přetrhnout pozorností.
Samičku láká pod hnízdo a předvádí se milostným tancem, při němž doslova umělecky využívá krásu svých ploutví. Natřásá se před ní a snaží se ji objímat celým tělem. Samička sice dělá chvíli drahoty, ale zanedlouho podlehne a dojde ke tření. V době, kdy samička vypustí jikry, je zcela objata samečkem a je bříškem vzhůru. Sameček jikry ihned oplodní a jikry stoupají vzhůru do pěnového hnízda. Tento akt se opakuje mnohokrát až do doby, kdy je samička „vykladená“. Potom přebírá svoji důležitou úlohu opět sameček. V této fázi je dobré samičku odlovit. Samečka je dobré nechat u hnízda a starost o jikry přenechat jemu. A to do doby, kdy zjistíte první pohyb vykuleného plůdku v pěnovém „hnízdě“. V té době odlovte i samečka a vyčkejte rozplavání potěru.

Odkrmit plůdek rájovce není těžké a jako první potravu můžete předložit právě vylíhlé Artemie, nebo nauplie buchanek. V nouzi se dá také použít čistá kultura trepek. Z jednoho tření lze odchovat poměrně velký počet jedinců. Údaje o množství odchovaných rájovců se liší, ale z vlastní zkušenosti můžu uvést, že jejich počet při dobré přípravě chovného páru je minimálně pět set kusů.

Nakonec bych rád znovu upozornil na výběr jedinců při reprodukci. Z výše uvedených důvodů je profesionální přístup důležitý.

Foto: Magický pohyb vodní hladiny