syn. Barbus tetrazona, Puntius tetrazona.
Thajsko, Sumatra, Borneo, Kalimantan. To uvádí literatura jako oblast výskytu těchto nestorů našich akvárií. Pochybuji, že by někdo, byť ze začátečníků, neznal tuto krásnou parmičku. Patří do zlatého fondu ryb, které se v akváriích vyskytují již mnoho desetiletí. A budiž řečeno, že právem. Pro svět, a pro akvaristiku zvláště, byla objevena v roce 1935 a od té doby se potomci původních ryb objevují v našich akváriích bez přestání. K její oblíbenosti přispělo jistě, tak jako i u ostatních atraktivních druhů, její výrazné zbarvení. Vždyť červená, černá, žlutá a stříbřitá barva, to je pastva pro oko nejednoho labužníka. Zvláště, když si s těmito barvami příroda tak rafinovaně pohrála.
A zrovna u zbarvení této rybky bych se rád zastavil. Snad u všech oblíbených druhů ryb se akvaristé celého světa snaží izolovat z potěru odlišnosti, zajímavosti a mnohdy i pitvornosti. Když se tedy stane, že kdesi v akváriu vzejde z původního přírodního druhu mutace, je pečlivě izolována a posléze, je-li to možné, dále rozmnožena. Stane-li se ke všemu, že nově vyšlechtěná varieta je atraktivní a navíc je dále možná její reprodukce, vznikne pro svět akvaristiky nový objekt zájmu. Tak vzniklo za éru akvaristiky již mnoho oblíbených variet od mnoha původních druhů ryb.
Tomuto trendu neunikla ani rybka Capoeta tetrazona, tedy parmička čtyřpruhá. Z ní bylo akvaristy vyšlechtěno několik mutací, které se rozšířily a jsou známé po celém světě. V první řadě se izolovala jak xantorická tak i albinotická forma. Xantorické formy jsou známy ve žlutavém zabarvení s černým okem, albinotické jsou pochopitelně s červeným okem, ale ještě se dále dělí a to na klasické albíny a dál existuje forma „Hong-Kong“, která má albinotické znaky, ale v břišní partii je zbarvena do červena či sytě růžova.
Další atraktivní forma je tzv. mechová. Tato forma je zřejmě ze všech variet nejúspěšnější.
Je nutné dále říci, že je mnoho mutací, které vycházejí z křížení těchto forem a zpětného křížení s druhem původním, ale to jsou náhodné a chovatelsky neustálené variety, které nemají pro další chov valný význam.
Mám-li se dále zmínit o estetických vlastnostech tohoto druhu a jeho variet, musím napsat, že všechny bez rozdílu vyniknou až v dospělosti a to v čiré vodě a v hejnu.
Čirá voda je pro tento druh bezpodmínečně nutná a to proto, že i poměrně malé množství jednobuněčných živočichů ve vodě těmto rybám způsobuje zdravotní problémy. Nejhorší je na tom, že zdravotní problémy mohou latentně přetrvávat a když si jich všimnete, je již pozdě. Stačí jen, aby voda v akváriu prodělala nějakou krizi, mléčný zákal či zvýšený obsah dusíkatých látek, a problém je na světě. I když se s krizí vody v akváriu včas vyrovnáte, pro parmičky čtyřpruhé to může mít tragický dopad. Je tedy dobré se čistotě vody při chovu těchto ryb dvojnásob věnovat.
Rozdílnost pohlaví je na první pohled dobře rozeznatelná. Již od šesti měsíců(podle způsobu chovu) se samečkům začne barvit do červena rypec a hřbetní ploutev. Samičky se později podobně zbarví také, ale sytost barev je u nich v daleko menší míře. V dospělosti potom je červené zbarvení u samců nádherně výrazné a červená se zvýrazní i na ostatních ploutvích. Samičky se při dospívání více zaoblí v bříšku a rozdílnost pohlaví je potom ještě markantnější.
Mechová forma parmičky čtyřpruhé je sametově zelená. Tato forma je sice ustálená, ale u mechových variet se vyskytují různé odstíny zelené. Je možné spatřit formy tak tmavé, že se zelená prozradí až při dobrém osvětlení, ale u některých forem se vyskytuje barva světlejší a někdy dokonce zelenomodrá. V každém případě by ale vždy měla být sytá a sametová. U samců se potom kontrast se svítivě červenými ploutvemi a rypcem projeví jako skvost barevné kombinace. V chovu mechové formy se zvláště cení celotělé zabarvení a červené ploutve. Z vlastní zkušenosti doporučuji, jako konečně u všech vyšlechtěných variet, chovat i tuto ve vodě teplejší než původní druh. U mechové variety parmičky čtyřpruhé bych se přimlouval za teplotu vody alespoň 24 °C.
Za všechno se ale platí daň a ta postihla i tuto parmičku. Totiž, zbarvení původního druhu, to nádherné kontrastní rozložení barev, je již vzácností. V chovech se z ekonomických důvodů dává přednost mechové mutaci a původní zbarvení, tedy ryby se čtyřmi černými pruhy na sytě žlutém až oranžovějícím podkladě se staly vlastně jakýmsi druhořadým „zbožím“. Dokonce jsem slyšel, jak se v jedné prodejně bavili dva akvaristé o „odpadu“. Barvy u těchto ryb jsou vybledlejší než byly u původní formy a v dospělosti zdaleka ne tak atraktivní. Zkrátka, něco za něco. Proto jsem byl mile překvapen, když jsem asi tak před rokem objevil u své akvaristické kamarádky původní a neprokřížený kmen těchto rybek. Poznal jsem je prakticky hned, protože jejich zbarvení bylo opravdu nádherné.
Zvláštností u tohoto druhu je jeden z jeho přirozených projevů. Je to poloha v níž parmička čtyřpruhá „odpočívá“ a to hlavou dolů.
Údaje o věku těchto ryb se dosti liší. Vezmu-li v úvahu informace, které uvádí literatura, pohybují se od čtyř do šesti let. Chovatelé ale dobře vědí, že se tyto parmičky mohou dožít věku daleko vyššího. Sám jsem měl starého přítele akvaristu, který choval samce Capoeta tetrazona třináct let.
Podobně je to s údaji o velikosti těchto ryb. Literatura se zmiňuje o velikosti v rozmezí pěti až sedmi centimetrů. Onen třináctiletý samec měl ale jistě k deseti centimetrům.
Parmička čtyřpruhá se rozhodně nehodí do společnosti dlouhoploutvých ryb jako jsou závojnatky, skaláry či vyšlechtěné dlouhoploutvé varianty ostatních druhů ryb. Tato hbitá a neposedná rybka těm závojovým krasavicím totiž velmi ráda jejich ozdobu okusuje.
A tak si můžeme zase říci to známé pravidlo, které doprovází akvaristiku od jejího prapočátku. S parmičkou čtyřpruhou to je zkrátka tak, jako se všemi informacemi kolem akvaristiky. Nejvěrohodnější je vždy přeci jenom ta vlastní zkušenost a osobně ověřené poznatky.
Příště pokračování: Reprodukce Capoeta tetrazona
Foto: Capoeta tetrazona
0 komentářů