Dokrmíte-li Ancistrusy do dospělosti, velmi dobře rozpoznáte samce od samice. Krom jiného (tvar prsní, hřbetní a břišní ploutve), se pohlavní rozdíly na první pohled poznají podle měkkých rozvětvených kožních výrůstků na rypci a hlavě, které mají jen samci. U samic se tvoří výrůstky pouze v omezeném množství po stranách hlavy pod očima. Tyto nejsou ale měkké, jsou zkostnatělé.
Pozor, velikost nerozhoduje. Některé samice vyrostou do větších velikostí a jsou mnohdy mohutnější než samci.
Ancistrusi se vytírají do jeskyněk a různých skulin. Poslouží jim k tomu např. dutina v kmeni stromu, nebo vyhloubené místo pod kamenem.
Toto se dá z transparentních důvodů nahradit plastovou či jinou, např. kameninovou trubkou. Pro intenzivní chov se všeobecně používají trubky z novoduru či z jiného plastu, protože nejsou křehké a jsou i jinak vhodné pro manipulaci.
Zajímavé je, že průměr této trubky si samec velmi pečlivě vybírá. Mám odzkoušeno, že jim většinou vyhovuje takový otvor, kam se samec těsně vejde. Je to jistě též z důvodu pozdější ochrany jiker, které si samec hlídá sám.
Do takového trdliště vláká svou nevěstu a společně se vytřou. Potom ji doslova vyžene.
Jikry jsou slepené v jakýsi hrozen a jejich zbarvení je od žluté až do sytě oranžové. Zajímavostí je též jejich rozdílná velikost.
Nenechte se tedy zmást velikostí samiček vzhledem k produktivitě. Ve výtěru jsem měl mnohokrát malé samičky, které však měly více jiker i potěru, než samičky dvakrát větší. Tyto malé samičky mají totiž menší jikry, ale jejich počet je často hojnější, než u samic větších.
Rozdíl, jak v barvě tak i ve velikosti, přisuzuji právě prokřížení těchto tří základních druhů. Byl jsem svědkem výtěru mnoha párů a musím napsat, že o překvapení nebyla nouze.
Množství potěru z jednoho tření u mých ryb nikdy nepřesáhlo 180 ks. To byly ale výtěry rekordní. Normální počet odchovaného potěru je okolo sta jedinců z jednoho tření.
V intenzivních chovech se chovné ryby umísťují zvlášť do jednotlivých akvárií. Postačí velikost do 40. l. Na jednoho samce se nasazují dvě samice. Tento počet mám vyzkoušený. Musím se ale zmínit o další zajímavosti z chovu těchto ryb.
Plodnost samců je rozdílná a tak je nutné jednotlivé ryby dobře poznat a sestavovat chovné skupiny až poté. Měl jsem samce, který byl schopen vytřít najednou tři samice, jejichž jikry spolehlivě oplodnil. Jsou ale samci, kteří z výtěru s jednou samicí oplodní sotva polovinu jiker. Pominu-li špatný odchov generačních ryb, je to dáno dílem geneticky.
Viděl jsem kdysi u kolegy, který byl jedním z prvních chovatelů Ancistrusů u nás, a který chov ryb povýšil na své zaměstnání, že měl jednoho samce velkého vzrůstu umístěného ve společné nádrži s jinými rybami. Ten sumec byl opravdu impozantní a nebudu lhát, když uvedu, že měřil víc než patnáct centimetrů. Co na něm bylo ale velmi atraktivní, byla jeho ozdoba hlavy. Jeho kožní výrůstky byly opravdu nádherné. Kolega mu z plezíru říkal Paroháč a hýčkal ho samými dobrotami. Ten samec byl téměř osm let starý a byl tedy ještě v produktivním věku. Každých pět týdnů, s pauzami, se třel se třemi samicemi a úspěšně. Jeho produktivita byla tedy neuvěřitelná. Kolega akvarista o něm žertem říkal, že si již dávno vydělal na pokoj v docela slušném hotelu.
Během mé praxe se nepotvrdilo poměrně často uváděné poznání, že samci chovaní zvlášť od samic jsou neplodní. Neplatí ani to, že sestavený pár, který spolu nevyrostl je neschopný reprodukce. Běžně jsem sestavoval páry a skupiny Ancistrusů, kteří byly z různých akvárií a jejich reprodukční cyklus byl standardní.
Stalo se též, že jsem kdysi dostal darem několik dospělých samců. Umístil jsem je spolu s mými samicemi a po několika týdnech utvořili páry, které se normálně třely. Z těchto ryb jsem později vytvořil chovné skupiny.
Ancistrusi jsou dlouhověcí sumci a myslím, že přirozenou smrtí umírají dlouho po dvacátém roce svého života.
Další zajímavostí je, že se vytírají ještě v pokročilém věku. Máte-li tedy reprodukčně schopné páry, je velká škoda se jich zbavovat. Stačí je umístit ve společné nádrži a třeba po třech či pěti letech z nich opět sestavit chovné skupiny. Vím jistě, že to bude fungovat.
V mém chovu se třela samice, které bylo devět let. Jsem ale přesvědčen, že to zdaleka není horizont schopnosti jejich úspěšné reprodukce.
Co ještě k těmto pozoruhodným rybám dodat. Snad to, že jsou to téměř nepostradatelní pomocníci při údržbě akvária, hlavně v mladém věku.
Děje se tak zvlášť tam, kde je nedostatek krmiva. Mám s nimi jednu zajímavou zkušenost. Vpustil jsem do 400l akvária s rostlinami, kde bylo asi 2000 neonek, pět mladých, asi tak čtyřcentimetrových Ancistrusů. Protože byly neonky již dospělé, krmil jsem jednou denně a to ještě přiměřeně. Ancistrusi tedy využívali každé příležitosti, aby se nakrmili. Ještě musím napsat, že jsem to udělal záměrně. V akváriu s neonkami se totiž začala úspěšně rozrůstat ona nepříjemná štětičková řasa.
Po měsíci řasa zmizela. Znamená to tedy, že Ancistrusi při nedostatku potravy dovedou likvidovat i tuto řasu.
A ještě jedna zajímavost nakonec. Ancistrus je akvarijní ryba, která má snad nejvíce přezdívek či nesprávných pojmenování. Jen na ukázku bych rád některé uvedl: antikrist, uklizečka, ancisus, přísavka, přícucka, žužlák, komunální služby, kuka vůz, lopatka….
To jsou tak nejpodstatnější údaje a zajímavosti o chovu i odchovu známých a velmi potřebných obyvatel našich akvárií, Ancistrusů.
Máte-li jiné zkušenosti či zajímavosti, podělte se s námi a napište.
0 komentářů