Dokrmí­te-li Ancistrusy do dospělosti, velmi dobře rozpoznáte samce od samice. Krom jiného (tvar prsní­, hřbetní­ a břišní­ ploutve), se pohlavní­ rozdí­ly na první­ pohled poznají­ podle měkkých rozvětvených kožní­ch výrůstků na rypci a hlavě, které mají­ jen samci. U samic se tvoří­ výrůstky pouze v omezeném množství­ po stranách hlavy pod očima. Tyto nejsou ale měkké, jsou zkostnatělé.
Pozor, velikost nerozhoduje. Některé samice vyrostou do větší­ch velikostí­ a jsou mnohdy mohutnější­ než samci.

Ancistrusi se vytí­rají­ do jeskyněk a různých skulin. Poslouží­ jim k tomu např. dutina v kmeni stromu, nebo vyhloubené mí­sto pod kamenem.
Toto se dá z transparentní­ch důvodů nahradit plastovou či jinou, např. kameninovou trubkou. Pro intenzivní­ chov se všeobecně použí­vají­ trubky z novoduru či z jiného plastu, protože nejsou křehké a jsou i jinak vhodné pro manipulaci.
Zají­mavé je, že průměr této trubky si samec velmi pečlivě vybí­rá. Mám odzkoušeno, že jim většinou vyhovuje takový otvor, kam se samec těsně vejde. Je to jistě též z důvodu pozdější­ ochrany jiker, které si samec hlí­dá sám.
Do takového trdliště vláká svou nevěstu a společně se vytřou. Potom ji doslova vyžene.

Jikry jsou slepené v jakýsi hrozen a jejich zbarvení­ je od žluté až do sytě oranžové. Zají­mavostí­ je též jejich rozdí­lná velikost.
Nenechte se tedy zmást velikostí­ samiček vzhledem k produktivitě. Ve výtěru jsem měl mnohokrát malé samičky, které však měly ví­ce jiker i potěru, než samičky dvakrát větší­. Tyto malé samičky mají­ totiž menší­ jikry, ale jejich počet je často hojnější­, než u samic větší­ch.

Rozdí­l, jak v barvě tak i ve velikosti, přisuzuji právě prokří­žení­ těchto tří­ základní­ch druhů. Byl jsem svědkem výtěru mnoha párů a musí­m napsat, že o překvapení­ nebyla nouze.
Množství­ potěru z jednoho tření­ u mých ryb nikdy nepřesáhlo 180 ks. To byly ale výtěry rekordní­. Normální­ počet odchovaného potěru je okolo sta jedinců z jednoho tření­.

V intenzivní­ch chovech se chovné ryby umí­sťují­ zvlášť do jednotlivých akvárií­. Postačí­ velikost do 40. l. Na jednoho samce se nasazují­ dvě samice. Tento počet mám vyzkoušený. Musí­m se ale zmí­nit o další­ zají­mavosti z chovu těchto ryb.
Plodnost samců je rozdí­lná a tak je nutné jednotlivé ryby dobře poznat a sestavovat chovné skupiny až poté. Měl jsem samce, který byl schopen vytří­t najednou tři samice, jejichž jikry spolehlivě oplodnil. Jsou ale samci, kteří­ z výtěru s jednou samicí­ oplodní­ sotva polovinu jiker. Pominu-li špatný odchov generační­ch ryb, je to dáno dí­lem geneticky.

Viděl jsem kdysi u kolegy, který byl jední­m z první­ch chovatelů Ancistrusů u nás, a který chov ryb povýšil na své zaměstnání­, že měl jednoho samce velkého vzrůstu umí­stěného ve společné nádrži s jinými rybami. Ten sumec byl opravdu impozantní­ a nebudu lhát, když uvedu, že měřil ví­c než patnáct centimetrů. Co na něm bylo ale velmi atraktivní­, byla jeho ozdoba hlavy. Jeho kožní­ výrůstky byly opravdu nádherné. Kolega mu z plezí­ru ří­kal Paroháč a hýčkal ho samými dobrotami. Ten samec byl téměř osm let starý a byl tedy ještě v produktivní­m věku. Každých pět týdnů, s pauzami, se třel se třemi samicemi a úspěšně. Jeho produktivita byla tedy neuvěřitelná. Kolega akvarista o něm žertem ří­kal, že si již dávno vydělal na pokoj v docela slušném hotelu.

Během mé praxe se nepotvrdilo poměrně často uváděné poznání­, že samci chovaní­ zvlášť od samic jsou neplodní­. Neplatí­ ani to, že sestavený pár, který spolu nevyrostl je neschopný reprodukce. Běžně jsem sestavoval páry a skupiny Ancistrusů, kteří­ byly z různých akvárií­ a jejich reprodukční­ cyklus byl standardní­.
Stalo se též, že jsem kdysi dostal darem několik dospělých samců. Umí­stil jsem je spolu s mými samicemi a po několika týdnech utvořili páry, které se normálně třely. Z těchto ryb jsem později vytvořil chovné skupiny.

Ancistrusi jsou dlouhověcí­ sumci a myslí­m, že přirozenou smrtí­ umí­rají­ dlouho po dvacátém roce svého života.
Další­ zají­mavostí­ je, že se vytí­rají­ ještě v pokročilém věku. Máte-li tedy reprodukčně schopné páry, je velká škoda se jich zbavovat. Stačí­ je umí­stit ve společné nádrži a třeba po třech či pěti letech z nich opět sestavit chovné skupiny. Ví­m jistě, že to bude fungovat.
V mém chovu se třela samice, které bylo devět let. Jsem ale přesvědčen, že to zdaleka není­ horizont schopnosti jejich úspěšné reprodukce.

Co ještě k těmto pozoruhodným rybám dodat. Snad to, že jsou to téměř nepostradatelní­ pomocní­ci při údržbě akvária, hlavně v mladém věku.
Děje se tak zvlášť tam, kde je nedostatek krmiva. Mám s nimi jednu zají­mavou zkušenost. Vpustil jsem do 400l akvária s rostlinami, kde bylo asi 2000 neonek, pět mladých, asi tak čtyřcentimetrových Ancistrusů. Protože byly neonky již dospělé, krmil jsem jednou denně a to ještě přiměřeně. Ancistrusi tedy využí­vali každé pří­ležitosti, aby se nakrmili. Ještě musí­m napsat, že jsem to udělal záměrně. V akváriu s neonkami se totiž začala úspěšně rozrůstat ona nepří­jemná štětičková řasa.
Po měsí­ci řasa zmizela. Znamená to tedy, že Ancistrusi při nedostatku potravy dovedou likvidovat i tuto řasu.

A ještě jedna zají­mavost nakonec. Ancistrus je akvarijní­ ryba, která má snad nejví­ce přezdí­vek či nesprávných pojmenování­. Jen na ukázku bych rád některé uvedl: antikrist, uklizečka, ancisus, pří­savka, pří­cucka, žužlák, komunální­ služby, kuka vůz, lopatka….

To jsou tak nejpodstatnější­ údaje a zají­mavosti o chovu i odchovu známých a velmi potřebných obyvatel našich akvárií­, Ancistrusů.
Máte-li jiné zkušenosti či zají­mavosti, podělte se s námi a napište.