Rybí vajíčko, tedy jikra, by sama o sobě neměla ani minimální šanci přežít, natož se dále vyvíjet. K tomu, aby se vajíčko oplodnilo a nastartoval tak zázrak, při kterém vznikne nový život, je třeba produkt druhého pohlaví. Samčímu spermatu rybáři říkají mlíčí. Když jsem v minulém článku popisoval mnohotvárnost aktu vypuzování jiker z těla samičky, je jasné, že i samci musí zvládnout velmi rozličné způsoby, jak jikry oplodnit. Jde zkrátka o to, aby si jednotlivá spermie našla cestičku a jikru oplodnila. Děje se tak náhodně a jedinou cestou jak může samčí spermie oplodnit vajíčko je miniaturní a k tomu určený otvor v obalu rybí jikry a tím je tzv. micropyle. Zajímavé je, že v přírodě je vzácné mezidruhové křížení ryb a to nejen proto, že mnoho druhů ryb má odlišnou dobu tření, nebo na různé druhy působí odlišné faktory jako spouštěcí mechanismus reprodukce, ale je to také právě díky tomuto mikroskopickému otvoru. Ne u každé jikry je totiž shodný. Spermie určitého druhu ryb se tak prostě přirozenou cestou do rybího vajíčka odlišného druhu nedostane.

Co se stane po vniknutí spermie do jikry? Nastane tzv. embryonální perioda a jediná oplozená buňka, která se nazývá zygota, se začne dělit(tzv. rýhování) a vytváří postupně dceřinné buňky(blastomery), tedy 1 – 2 – 4 – 8… a v dalším dělení je jich vždy dvojnásobek. Čím více jich je, tím je jejich objem menší a po čase vytvoří víčko, čepičku, která je přimknutá na vegetativním pólu vajíčka(živný žloutek). Postupně se vytváří více vrstev, až dojde k obrůstání celého žloutku (diskogastrula). Z tohoto tvaru se postupně vyvíjí organizovaný zárodek (embryo). Toto je stočeno v jikře a po ukončení svého vývoje jikrný obal praskne a dojde k vylíhnutí volného zárodku(eleuterembrya). Eleuterembryo je zprvu nezávislé na vnějším prostředí a je vyživováno žloutkovým(živným) váčkem(potrava endogenní, tedy vnitřní). V této fázi se volný zárodek pohybuje z místa na místo minimálně a ve vodě je doslova nalepen na různé předměty. Zavěšení(nalepení) mu umožňuje sekret, který je vylučován tzv. byssovými žlázkami, jež jsou umístěné většinou na hlavě zárodku. Zajímavé je sledovat plůdek v této fázi, například u různých druhů cichlid. Některé hlídá a „ošetřuje“ sameček, jindy samička a mnohdy jsou jikry opečovávány oběma rodiči. Zajímavý je také samotný pohyb eleuterembryí, jakési chvění. Je to reflexivní chování a jeho účel je pro plůdek velmi důležitý. Tímto pohybem víří vodu a přivádí si tak k tělu potřebný kyslík. Dovolím si poznamenat, že na základě letitého pozorování mohu napsat, že je docela možné, že frekvence chvění eleuterembyí není takto jednoúčelná. K tomuto poznatku jsem došel při dlouhodobém pozorování kolonie plůdku v tomto stadiu. Mám za to, že frekvence chvění je rozdílná u každého druhu ryb a je docela dobře možné, že je též projevem první komunikace s rodiči.

K tomuto bych rád napsal, a již jsem na to několikrát upozorňoval, že jakékoliv vyrušování rybího plůdku v této fázi vývoje je nedobré, protože při vyrušení dochází ke zbytečnému pohybu a to znamená ztrátu energie. Tu plůdek nutně potřebuje k tomu, aby dorostl v plné síle do další fáze vývoje a byl schopen ulovit či vyhledat a pozřít první vnější(exogenní) potravu. Je-li z jakéhokoliv důvodu plůdek často rušen a je následně oslabený, není schopen lovu a po několika málo hodinách hyne. Proto je nutné zajistit plůdku v této fázi klid.

Po strávení žloutkového, tedy živného váčku, nastává další etapa a to stadia larválního vývoje. Vlastně je to velmi dobře zařízeno. Po strávení vnitřní zásoby potravy pro první dny života se eleuterembryu naplní plynový měchýř a to začne plavat. V tu dobu se již aktivně porozhlíží po první vnější(exogenní) potravě. Akvaristé říkají, že se plůdek rozplaval. U většiny druhů ryb je to pro chovatele impuls pro první nakrmení.

Perioda larvální se dále dělí na dvě etapy. První je fáze protopterygiolarvální. Plůdek již plave, přijímá živou či jinou potravu a jeho tělo je lemováno jednoduchou, nedělenou ploutví bez ploutevních paprsků.
Pro chovatele je to stadium velmi citlivé a zrovna v této době je nutné potěr sledovat každou možnou chvíli. Tělo plůdku je lehce napadnutelné vnějšími parazity či jinými vlivy, jako jsou plísně a bakterie. Základním předpokladem zdárného vývoje takto časného stadia ryby je kvalitní čistá voda a její teplota. Tou čistotou vody myslím vodu prostou hlavně dravých mezistádií planktonu či dravých druhů nálevníků. Toto jsem ale již popisoval v minulých dílech o cizopasných nákazách či v článcích o vývojové vodě.

Druhým larválním stadiem je fáze pterygiolarvální. Během této fáze se zjednodušeně řečeno tělo ryby vyvíjí až do konečné podoby. Ploutevní lem se rozdělí na jednotlivé ploutve již vyztužené ploutevními paprsky, páteř zkostnatí a dokončí se vývoj ostatních důležitých rybích orgánů. Je už potom pouze otázkou času a vlivu prostředí, kdy ryba dospěje a celý zázrak zrození se opakuje.
Následují další tři fáze rybího života od dospívání po produktivní věk až po dobu, kdy ryba dožívá.

Oprava akvária

K tomu, jak si slepit své vlastní akvárium, Vám může být vodítkem článek ze 14.1.2007. Ale dnes bych rád ještě odpověděl na dotaz, který se týká opravy akvária.
Je možné, že po čase některé akvárium začne ronit. Projeví se to zprvu nenápadnou kapičkou v určitém místě slepu a po několika dnech je jasno, akvárium roní čím dál víc. Takové akvárium zásadně neopravujeme!
Neopravujeme ho, protože jakékoliv provizorní řešení může vést k totálnímu rozlepení akvária a není složité si domyslet následky. To, že akvárium roní čím dál víc znamená, že se postupně soudržnost slepu porušuje a ať je to z jakýchkoliv důvodů, nelze tento proces zastavit. Rada je jasná: živočichy a rostliny z akvária přemístíme do jiné nádrže, není-li k dispozici, umístíme je na nutný čas do provizorní nádoby se vzduchováním, akvárium vyčistíme a celé rozebereme. Na první pohled je to děsná otrava a na ten druhý též, ale prostřední cesta není prostě možná a tak to také musíme brát. Kdysi jsem rozebíral dokonce 800 l nádrž a musím se svěřit s tím, že jsem tomu věnoval celou neděli.

Akvárium se dá rozřezat buď žiletkou, ocelovou planžetou, nebo velmi slabou strunou. Po rozřezání akvária na jednotlivé díly, musíme staré lepidlo odstranit. Postupujte velmi pečlivě a nepoužívejte k tomu mimořádně tvrdou ocel. To proto, abyste neporušili hladkost povrchu skla. Ta je důležitá k tomu, aby slep měl opravdu takové vlastnosti, jaké výrobce lepidel deklaruje. Mimochodem, vím, že si mnoho lidí myslí, že styčné plochy je třeba zabrousit. Není to pravda a dopustili byste se velkého omylu. Právě naopak! Staré lepidlo je třeba bezezbytku odstranit a styčné plochy před slepením dokonale odmastit. Pro odmaštění osobně mohu doporučit například perchloretylen.
Potom můžete akvárium slepit třeba zrovna podle návodu ze 14.1.2007.