Dnes začnu úsměvně. Od Jany jsem dostal dotaz, po jehož přečtení jsem se srdečně zasmál. Ale vše v dobrém. Ona se mě totiž ptá, zda znám rostlinu kozelku a zda bych o ní něco nenapsal.
1. Tak milá Jano, kozelku neznám a myslím, že ani neexistuje, ale znám tokozelku, to bude asi ta rostlina, na kterou se ptáte. Je to rostlina nádherná, plovoucí a její latinské pojmenování je Eichhornia crassipes. Druhé pojmenování je vodní hyacint. Mohl bych uvést ještě její sestru a to tokozelku blankytnou, Eichhornii azureu, ale ta je v našich akváriích poměrně vzácná.
Tokozelka – vodní hyacint je domovem v tropické Africe, ale dnes ho najdeme téměř po celém tropickém světě, kde se velmi přemnožil a doslova zamořuje vodní toky. Tato jinak krásná rostlina se stala obtížnou. Zarůstá ramena řek, vodní kanály a vše, kde má šanci růst. Brání tak dopravě po vodě a místní obyvatelé s ní vedou nemilosrdný boj.
Rostlina je sama o sobě nádherná a její květenství tomu ještě dává korunu. Jeho hrozen se skládá z více květů a je překrásně modrofialově až růžově zbarvený.
Báze řapíků je zduřelá a vyplněná vzduchovým pletivem, které umožňuje této rostlině se vznášet na vodní hladině. Její hustý a poměrně dlouhý kořenový bal je výborným úkrytem pro mnoho druhů ryb a slouží i k jejich rozmnožování. Ještě je dobré se zmínit o tom, že tokozelka je výborným filtrem, odbourávajícím z vody nežádoucí chemické látky.
Z vlastní zkušenosti Vám ale musím poradit, abyste si v tuto dobu tokozelku nepořizovala, i když ji určitě odborné prodejny nabízejí. Ona totiž velmi těžce přežívá zimu v akváriích. Není to z toho důvodu, že by jí bylo zima, ale postrádá světlo. Budete-li mít ale možnost vodnímu hyacintu zajistit přes zimní období dostatek světla, nebude s ním problém. A tak doporučuji zbytky tokozelky s podzimem zkompostovat a na jaře si obstarat novou. Nakonec, náklady na svícení přes zimu Vás rozhodně přijdou dráž, než pořízení nové rostliny na jaře.
Jinak je tomu, máte-li možnost umístit Vaši rostlinu na podzim do vytápěného skleníku. V tomto případě zaručuji úspěch.
Toto je rada z vlastní zkušenosti a zároveň i tzv. náhled rozumný, ekonomický. Je tu ale ještě pohled z druhé strany, pohled z chovatelské dušičky. Výše radím sice praktickou a ekonomicky rozumnou zkušenost, ale sám jsem před mnoha lety několik zim svítil jako o závod. A tak se nakonec přiznám, že jsem měl každé jaro velikou radost z toho, když se poněkud pažlutná Eichhornie znovu vzpamatovala, začala růst a nakonec i vykvetla. Mimochodem, krom jara může vykvést i na podzim.
2. Nemoci přenosné ze zvířat na lidi(Dotaz maminky, která se chystá koupit dítěti křečka.)
Toto téma je velmi citlivou oblastí a musím upřímně přiznat, že tato otázka patří spíše do okruhu veterinářů i humánních lékařů. Mnoho let jsem se ale pohyboval v prostředí, kde se vystřídalo značné množství zvířat za účasti veterinárního lékaře a tak mohu předat alespoň některé zkušenosti.
V první řadě musím napsat, že tato možnost opravdu existuje, ale v drtivé většině případů je nadnesená a zbytečně přehnaná. Abych byl konkrétní, již jsem četl a dokonce osobně zažil mnohá podezření, která se ale nakonec nepotvrdila. Bohužel se o těchto případech hovořilo i psalo mnohokrát i ve veřejnoprávních médiích, ale to důležité nakonec většinou řečeno nebylo. Mám na mysli výsledek vyšetření. Jen si představte titulek v bulvárním tisku: Dítě nakaženo tuberkulíłzou od křečka! No to je přece bomba. Ale, i když se nakonec tato diagníłza nepotvrdí, noviny už tuto zprávu neuvedou. A když, tak jenom stručně, kdesi v rohu. A zrovna tento případ je zralý na to, aby byla uvedena pravda celá. Myslím tím vyjádření, že ono dítě nebylo nakaženo od křečka, nehledě na to, že nemělo ani tu tuberkulíłzu, ale že se prozatím prostě žádná nákaza tohoto druhu v historii ještě neprokázala.
Odborné prodejny, které prodávají zvířata, by měly rozhodně udržovat striktní čistotu v teráriích včetně včasné výměny podestýlky a pravidelně si nechat prohlédnout zvířata a vivária od veterináře. Myslím, že je to dnes již samozřejmé. Je tu snad jediná výjimka a tou jsou akvarijní rybičky. U těch se toto téma také již několikrát za mou praxi objevilo, ale v poklidu zase zaniklo. U akvarijních ryb je tato eventualita, i když možná, velmi nepravděpodobná.
Když uvedu, že možnost přenosu jakékoliv infekce ze zvířete na člověka je možná takřka ve všech oborech lékařství, bylo by jistě podivné, kdyby se tato eventualita prostě sem tam v tisku či jiném médiu neobjevila.
Rozhodně ale doporučuji
1. Po zakoupení jakéhokoliv zvířete(krom akvarijních ryb), navštívit veterináře.
2. Před nákupem chlupatých savců si ověřit, netrpí-li naše dítě nebo my alergií na zvířecí chlupy. Není nic horšího, než již vytvořený vztah ke zvířeti rozbít jeho odebráním. Mimochodem, již existují určité rasy koček i psů, které chlupy postrádají.
3.Chovný prostor, ať je to kotec, terárium či jiné místo, držet v čistotě. Důsledná hygiena je velmi důležitá z důvodu teoreticky možného přenosu nejen salmonellární nákazy. Včasná výměna podestýlky je zásadou.
4. V nemalé míře je důležitý správný přístup k chovu. Prostě, vytvořit ty správné podmínky, které umožní bezproblémový chov zvířete. Tím zabráníte i rozvinutí případné nemoci.
5. A nakonec, i když je to velmi důležité, bych rád připomenul tu nejstarší zásadu pro chov snad všeho, co se kdy v zajetí chovalo. Než se rozhodnete pro jakékoliv zvíře, zajímejte se o jeho etologii. Přečtěte si odbornou knihu, články či navštivte alespoň toho správného chovatele.
Je to minimum, co před pořízením chovance můžete, rád bych dokonce napsal musíte, udělat a ušetří Vám to v budoucnu mnoho starostí a nemilých překvapení.
Nebojte se proto pořídit si nějakého kamaráda či kamarády z říše zvířat, ale jako u všeho, je důležité se předem informovat!
A ještě něco, nepůjde-li to jinak, máte nás k dispozici.
0 komentářů