Dnes začnu úsměvně. Od Jany jsem dostal dotaz, po jehož přečtení­ jsem se srdečně zasmál. Ale vše v dobrém. Ona se mě totiž ptá, zda znám rostlinu kozelku a zda bych o ní­ něco nenapsal.

1. Tak milá Jano, kozelku neznám a myslí­m, že ani neexistuje, ale znám tokozelku, to bude asi ta rostlina, na kterou se ptáte. Je to rostlina nádherná, plovoucí­ a její­ latinské pojmenování­ je Eichhornia crassipes. Druhé pojmenování­ je vodní­ hyacint. Mohl bych uvést ještě její­ sestru a to tokozelku blankytnou, Eichhornii azureu, ale ta je v našich akvárií­ch poměrně vzácná.
Tokozelka – vodní­ hyacint je domovem v tropické Africe, ale dnes ho najdeme téměř po celém tropickém světě, kde se velmi přemnožil a doslova zamořuje vodní­ toky. Tato jinak krásná rostlina se stala obtí­žnou. Zarůstá ramena řek, vodní­ kanály a vše, kde má šanci růst. Brání­ tak dopravě po vodě a mí­stní­ obyvatelé s ní­ vedou nemilosrdný boj.
Rostlina je sama o sobě nádherná a její­ květenství­ tomu ještě dává korunu. Jeho hrozen se skládá z ví­ce květů a je překrásně modrofialově až růžově zbarvený.
Báze řapí­ků je zduřelá a vyplněná vzduchovým pletivem, které umožňuje této rostlině se vznášet na vodní­ hladině. Její­ hustý a poměrně dlouhý kořenový bal je výborným úkrytem pro mnoho druhů ryb a slouží­ i k jejich rozmnožování­. Ještě je dobré se zmí­nit o tom, že tokozelka je výborným filtrem, odbourávají­cí­m z vody nežádoucí­ chemické látky.

Z vlastní­ zkušenosti Vám ale musí­m poradit, abyste si v tuto dobu tokozelku nepořizovala, i když ji určitě odborné prodejny nabí­zejí­. Ona totiž velmi těžce přeží­vá zimu v akvárií­ch. Není­ to z toho důvodu, že by jí­ bylo zima, ale postrádá světlo. Budete-li mí­t ale možnost vodní­mu hyacintu zajistit přes zimní­ období­ dostatek světla, nebude s ní­m problém. A tak doporučuji zbytky tokozelky s podzimem zkompostovat a na jaře si obstarat novou. Nakonec, náklady na sví­cení­ přes zimu Vás rozhodně přijdou dráž, než poří­zení­ nové rostliny na jaře.
Jinak je tomu, máte-li možnost umí­stit Vaši rostlinu na podzim do vytápěného sklení­ku. V tomto pří­padě zaručuji úspěch.

Toto je rada z vlastní­ zkušenosti a zároveň i tzv. náhled rozumný, ekonomický. Je tu ale ještě pohled z druhé strany, pohled z chovatelské dušičky. Výše radí­m sice praktickou a ekonomicky rozumnou zkušenost, ale sám jsem před mnoha lety několik zim sví­til jako o závod. A tak se nakonec přiznám, že jsem měl každé jaro velikou radost z toho, když se poněkud pažlutná Eichhornie znovu vzpamatovala, začala růst a nakonec i vykvetla. Mimochodem, krom jara může vykvést i na podzim.

2. Nemoci přenosné ze zví­řat na lidi(Dotaz maminky, která se chystá koupit dí­těti křečka.)

Toto téma je velmi citlivou oblastí­ a musí­m upří­mně přiznat, že tato otázka patří­ spí­še do okruhu veterinářů i humánní­ch lékařů. Mnoho let jsem se ale pohyboval v prostředí­, kde se vystří­dalo značné množství­ zví­řat za účasti veterinární­ho lékaře a tak mohu předat alespoň některé zkušenosti.
V první­ řadě musí­m napsat, že tato možnost opravdu existuje, ale v drtivé většině pří­padů je nadnesená a zbytečně přehnaná. Abych byl konkrétní­, již jsem četl a dokonce osobně zažil mnohá podezření­, která se ale nakonec nepotvrdila. Bohužel se o těchto pří­padech hovořilo i psalo mnohokrát i ve veřejnoprávní­ch médií­ch, ale to důležité nakonec většinou řečeno nebylo. Mám na mysli výsledek vyšetření­. Jen si představte titulek v bulvární­m tisku: Dí­tě nakaženo tuberkulíłzou od křečka! No to je přece bomba. Ale, i když se nakonec tato diagníłza nepotvrdí­, noviny už tuto zprávu neuvedou. A když, tak jenom stručně, kdesi v rohu. A zrovna tento pří­pad je zralý na to, aby byla uvedena pravda celá. Myslí­m tí­m vyjádření­, že ono dí­tě nebylo nakaženo od křečka, nehledě na to, že nemělo ani tu tuberkulíłzu, ale že se prozatí­m prostě žádná nákaza tohoto druhu v historii ještě neprokázala.

Odborné prodejny, které prodávají­ zví­řata, by měly rozhodně udržovat striktní­ čistotu v terárií­ch včetně včasné výměny podestýlky a pravidelně si nechat prohlédnout zví­řata a vivária od veterináře. Myslí­m, že je to dnes již samozřejmé. Je tu snad jediná výjimka a tou jsou akvarijní­ rybičky. U těch se toto téma také již několikrát za mou praxi objevilo, ale v poklidu zase zaniklo. U akvarijní­ch ryb je tato eventualita, i když možná, velmi nepravděpodobná.

Když uvedu, že možnost přenosu jakékoliv infekce ze zví­řete na člověka je možná takřka ve všech oborech lékařství­, bylo by jistě podivné, kdyby se tato eventualita prostě sem tam v tisku či jiném médiu neobjevila.

Rozhodně ale doporučuji
1. Po zakoupení­ jakéhokoliv zví­řete(krom akvarijní­ch ryb), navští­vit veterináře.

2. Před nákupem chlupatých savců si ověřit, netrpí­-li naše dí­tě nebo my alergií­ na zví­řecí­ chlupy. Není­ nic horší­ho, než již vytvořený vztah ke zví­řeti rozbí­t jeho odebrání­m. Mimochodem, již existují­ určité rasy koček i psů, které chlupy postrádají­.

3.Chovný prostor, ať je to kotec, terárium či jiné mí­sto, držet v čistotě. Důsledná hygiena je velmi důležitá z důvodu teoreticky možného přenosu nejen salmonellární­ nákazy. Včasná výměna podestýlky je zásadou.

4. V nemalé mí­ře je důležitý správný pří­stup k chovu. Prostě, vytvořit ty správné podmí­nky, které umožní­ bezproblémový chov zví­řete. Tí­m zabrání­te i rozvinutí­ pří­padné nemoci.

5. A nakonec, i když je to velmi důležité, bych rád připomenul tu nejstarší­ zásadu pro chov snad všeho, co se kdy v zajetí­ chovalo. Než se rozhodnete pro jakékoliv zví­ře, zají­mejte se o jeho etologii. Přečtěte si odbornou knihu, články či navštivte alespoň toho správného chovatele.
Je to minimum, co před poří­zení­m chovance můžete, rád bych dokonce napsal musí­te, udělat a ušetří­ Vám to v budoucnu mnoho starostí­ a nemilých překvapení­.

Nebojte se proto poří­dit si nějakého kamaráda či kamarády z ří­še zví­řat, ale jako u všeho, je důležité se předem informovat!
A ještě něco, nepůjde-li to jinak, máte nás k dispozici.