Když jsem před více než třiceti lety pojímal své první praktické akvaristické zkušenosti, opravdu jsem netušil, že budu jednou přispívat svými zkušenostmi do média, které obejme takřka celý svět a kde se bude vést diskuse třeba i s „koncem světa“. Tehdy ještě někteří z nás vzduchovali pracně nahuštěnými dušemi od traktoru a krmili ryby krom „živé“ z rybníků, krmivy z vlastní produkce. Byl to konec průkopnické doby, kdy osobní vynalézavost každého akvaristy hrála podstatnou roli v technickém zabezpečení životního prostředí pro živočichy v akváriích. V té době se již v odborných prodejnách nabízely technické novinky, které se v bývalém Československu objevovaly opravdu velmi sporadicky. Na svůj první vzduchovací motorek československé výroby jsem čekal několik týdnů. Dokázal vzduchovat několik hodin. Potom jsem musel dát na radu zkušenějších kolegů. Po malém technickém zákroku fungoval docela spolehlivě, ale jeho výkon byl příliš malý. Nakonec jsem si nakreslil a vyrobil potřebný kompresorek sám a nebyl jsem zdaleka jediný.
Pamatuji si na schůze v klubech, kdy jsme hltali ze zahraničních časopisů informace o nových vzduchovacích zařízeních, filtrech, filtračních hmotách, čerpadlech, nových krmivech, léčivech a vůbec o všem, co tehdejší vyspělý svět a jeho akvaristický průmysl nabízel. Byla to doba zrodu nové éry v akvaristice a to hlavně z důvodu objevování moderní techniky. U nás v republice se ale tyto technické novinky daly sehnat v prodejnách pouze ojediněle. Někteří šťastlivci si přivezli tato zařízení ze služebních cest po západní Evropě. To byl vždy důvod k hromadné návštěvě u těchto vyvolených doma k neskrývanému obdivu všech zúčastněných. Při tom jsme povětšinou vyslechli napínavé historky, které provázely tyto importy při kontrolách na hranicích. Zkrátka, byla to doba podivná a dobrodružná i pro akvaristy.
Přesto si dovolím dnes vzpomenout na mistry, kteří se obešli i bez této techniky a vystačili si s původními mašinkami a hejblaty z vlastní produkce. Těžko bych mohl psát dnes o té době, kdybych nebyl při tom. Musím přiznat, že jsem mnohé z těch chovatelů obdivoval. Velmi rád bych jmenoval některé z těchto starších kolegů, ale věřte, neudělám to pouze z úcty k nim. A to z toho důvodu, že bych nepochybně nevzpomněl na všechny.
Co je tedy hlavním motivem dnešního článku? Je to vzpomínka na moje cesty po republice v době o které píši, které mi jsou dodnes vodítkem a poučením při mé další práci.
Starší kolegové jistě vzpomenou na exportní aktivity podniku Zverimex, které v té době umožnily též dovoz nových druhů ryb do naší republiky. Zkrátka, akvaristé, kteří odchovávali akvarijní ryby, si mohli objednat protihodnotou nové druhy ryb, které byly opravdovou vzácností. Tento obchod byl ale velmi problematický a nevděčný. Protože nebylo výběru. Ryby, které se v určitý čas přivezly, si musel akvarista odebrat a nebylo volby. Stávalo se tak, že se přebíraly ryby v nedobré kondici či dokonce nemocné. Byla to zkrátka jakási akvaristická loterie. Při těchto dovozech se pravidlo karantény nových druhů muselo dodržovat s maximální vážností. Nemoci, které v některých případech tyto importované rybí novinky doprovázely, mohly být velmi nebezpečné až zhoubné pro stávající chov.
V této době jsme pochopitelně zároveň s technikou obdivovali nové a nové objevené druhy ryb, které se objevovaly také na stránkách zahraničních časopisů. Dokonce se stávalo, že některý ze zkušených akvaristů, znající cizí jazyky, články překládal. Bylo to pro nás vždy jako poselství z cizí planety. Stávalo se též, že u některých nově objevených druhů bylo již popsáno tření a podrobný popis celé reprodukce. Četli jsme ale též o druzích, které se v akváriích na západě objevovaly již nějakou tu dobu, ale o rozmnožení toho určitého druhu se nic nevědělo. Pamatuji si, jak mnozí zahraniční autoři psali, že není akvaristika ještě na takovém stupni vědění, aby pochopila všechny souvislosti a zákonitosti těchto problematických druhů. Vždy to bylo ale uváděno též v souvislosti s využitím potřebné techniky a jejím použití v akvaristice. Jak jsem již uvedl, v té době byl doslova raketový vzestup vývoje rozmanité techniky pro akvaristiku a tyto články rozhodně přispívaly k jeho zrodu. Mnohé firmy spolupracovaly, a dodnes pochopitelně spolupracují, s akvaristy a vyvíjely nové a nové technické vymoženosti, které pomáhaly k dalším úspěšným krokům v poznání přírodních vztahů v rybím světě. Nově vyvíjená technika dokázala a dokáže simulovat čím dál tím lépe přírodní podmínky akvarijních ryb v přirozeném prostředí a tak pochopitelně kladně ovlivnit i jejich reprodukci.
Tak trochu jsem záviděl, při pohledu na fotografie v barevných časopisech, ta nablýskaná a perfektně vybavená zařízení na chov ryb na druhé straně rozděleného světa.
Jenže v té době to u nás jaksi nefungovalo a český akvarista si musel poradit sám. I stalo se, že při mých nekonečných cestách po republice jsem viděl u některých mých kolegů věci neskutečné. Viděl jsem ryby, které si jejich majitelé obstarali všemi možnými i nemožnými způsoby. Viděl jsem druhy, které v západních časopisech uváděli jako žhavé novinky s problematickým chováním. O rozmnožení ještě v té době nemohla být ani řeč. Tyto ryby se k nám dostaly přes hranice v termoskách na kávu, v sedačkách aut, v sáčcích, které byly ukryté v dutinách aut. Nakonec, sám jsem se stal posléze zločincem a některé druhy si tímto způsobem dovezl. Byl to přece jenom pro režim v té době velmi nebezpečný a kompromitující materiál! Ale vrátím se raději od ironie k podstatě tohoto článku.
Moje cesty k akvaristům po celé republice byly velmi užitečné. Hlavně na nich jsem poznal to, čeho se již drahná léta držím a co mě mnohdy pomohlo v mé chovatelské praxi. Byly to letité zkušenosti starších kolegů. Bylo to nahlédnutí do kuchyně chovatelů, kteří ve zcela amatérských a mnohdy primitivních podmínkách dokázali to, o čem se v těch odborných zahraničních časopisech psalo s velkým respektem a co se považovalo za téměř nemožné. Vzpomínám si dodnes na moje zděšení, když jsem viděl v jakémsi kurníku mezi slepicemi několik akvárií a v nich rozmnožené tenkrát velmi vzácné tetry červenohlavé(Hemigramus rhodostomus). Těchto příhod bylo daleko více.
Co jsem si z těchto nádherných cest přivezl? Bylo to ponaučení, že ani ta nejmodernější technika nepovede k úspěchu, nemá-li akvarista cit, vědomosti a zkušenosti sám v sobě.
Foto: Ryby z rodu Cyprichromis, africké jezero Tanganika
0 komentářů