Přezimování závojnatek je stále živé téma a zvláště pak, blíží-li se podzim. Je to pochopitelné a musím napsat, že se dotazy nezužují pouze na problém zda přezimovat ve venkovním bazénu či ne. Mám-li být upřímný, takto položená otázka je na úrovni onoho známého – kdo jsme a kam jdeme? Především bych rád uvedl několik zásadních bodů, které je nutné si uvědomit, budeme-li se tímto problémem dále zabývat.
1. V první řadě je dobré vzít v úvahu původ závojnatek a jejich formu.
2. V řadě druhé – jejich nároky a s tím související odolnost organismu. K bodu 2 patří též možnosti chovatele. Jak časové, tak ekonomické.
3. Dále je důležitá velikost a provedení zimoviště, tedy bazénu či rybníčku.
4. Stálost podnebí v místě a každoroční odchylky počasí v zimním období.
Do tohoto článku nezařazuji červené karase s jednoduchou ocasní ploutví. To je samostatná kapitola. Tito karasi se mohou chovat celoročně ve venkovních podmínkách bez problémů.
K bodu 1:
Jestliže se nedovíte při nákupu závojnatek jejich původ, nemáte žádnou jistotu, že přes zimu vydrží v chladné vodě. Voda v bazénu pod ledem má 4 °C a to je pro závojnatky importované z východních zemí teplota nedostatečná. Je pravda, že zkušený chovatel či posuzovatel může na první pohled mnoho odvodit, ale jistotu nemůže mít nikdy. Závojnatek existuje mnoho variant a je možné říci, že čím více šlechtěné jsou, tím vyšší teplotu ke svému chovu potřebují. Existují formy, které opravdu vydrží přezimování pod ledem, ale to jsou základní, evropské varianty, které se dále kříží s importovanými závojnatkami z východu s cílem, odchovat takové varianty, které by se mohly celoročně chovat ve venkovních bazénech a rybnících tady u nás v Evropě. Naši rybáři, zabývající se průmyslovým odchovem ryb dobře vědí, že se závojnatkami je kříž a jako takové se je ve velkochovu ještě s velkými úspěchy u nás nepodařilo zvládnout. Jde totiž o atraktivnost vyšlechtěných variant. Pokud jde o barevné formy karasů, není problém je uvést do velkochovu. Závojnatka je ale opravdu od běžných barevných forem evropského karase pro chov odlišná a vyžaduje profesionální přístup specialisty.
V minulém článku(Vzkazy 23) jsem uvedl, že v ustálených chovech se rodí bezmála sto procent potěru podobného svým rodičům. Jenže takové chovy jsou u nás velmi vzácné a mám pochyby, zda se u konkrétních forem závojnatek takové chovy vůbec vyskytují. Tyto formy všeobecně potřebují vyšší nároky na chov, včetně vyššího nároku na teplotu vody. Myslím, že tato skutečnost je mnohdy podceňována. Je to pochopitelně i z toho důvodu, že vyšší teplota pro chov znamená i větší ekonomické nároky. Před několika lety jsem projel Čechy s úmyslem zjistit, jaké formy závojnatek se u nás chovají a jsou-li k mání již zvládnuté importované variety. Pochopitelně, že jsem nemohl navštívit všechny chovatele, ale objel jsem republiku kolem dokola a ustálený chov jsem nenalezl. Sám se již několik let pokouším dopracovat k ustálené formě a střídám jak venkovní chov, tak chov v akváriích. Musím ale přiznat, že závojnatky patří v tomto směru opravdu k nejsložitějším rybám, jaké jsem doposud choval a pochybuji, že se mi to v dohledné době podaří. Platí zde přesně: Čím více o tom vím, tím více pochybuji, že se to může zdařit. Rada je jednoduchá, zakoupit letenku na východ a …
Jak je tedy možné, že závojnatky, které se importují ze zahraničních farem a jsou na pohled stejné, nerodí totožná mláďata? Tato otázka by byla sama o sobě na vypracování mnohastránkové odborné studie, ale částečně odpovědět mohu. Nejprve si znovu odpovím na otázku č.1 a to, že původ a průběh chovu u těchto forem je neznámý. Sám jsem si již poněkolikáté vybral z právě dovezeného importu a zkušenost se opakuje stále dokola. Já jistě nedoufal, že ryby, které jsou k dostání za několik desetikorun budou až tak kvalitní, ale přesto s nimi počítám do dalšího chovu. Například z hlediska vybarvení(to je další otázka – a to dobarvování ryb před prodejem specializovanými krmivy).
Nejednou se mi dokonce stalo, že ryby, které jsem dochoval do dospělosti, nebyly schopné reprodukce. Co je pravdy na tom, že některé chovatelské firmy své závojnatky před exportem ozařují, aby nebyly schopny reprodukce?
Další zkušenost je, že zakoupené závojnatky se prakticky hned po převezení do líhně začaly třít. Tyto závojnatky měly sotva pět centimetrů, ale protože se již spontánně třely, jim musel být tedy alespoň jeden rok. Nebo, a to je také pravděpodobné, se tyto závojnatky odchovávají ve vodě velmi teplé, aby byly co nejdříve schopny prodeje a proto se jejich schopnost reprodukce posune o několik měsíců. Z těchto případů je zřejmé, že nikdy nevíte, z jakých chovů se závojnatky do Vašeho akvária dostanou. Proto taky nelze odvodit, zda jsou vhodné do venkovních bazénů pro celoroční chov či ne!
K bodu 2:
Nároky na chov nespočívají zdaleka jen v teplotě vody. Jde o kvalitní potravu a také o kvalitní vodu. Kvalitní voda je ostatně podmínkou pro chov ryb vůbec, ale u závojnatek je to z důvodu jejich velké schopnosti znečišťování vody velký problém. To jsem již ale uvedl v minulém článku.
Kvalitní potrava s tím úzce souvisí. Dám příklad: budete-li krmit přírodní stravou, kterou lze považovat za nejkvalitnější, znečištění v akváriu bude sotva poloviční, než když budete po celou dobu chovu používat potravu umělou. Je to pochopitelné, ale u odchovu závojnatek se bez umělé stravy neobejdete. Spotřebují jí totiž veliké množství. Jsme tedy u šikovnosti chovatele a jeho časových možností. Proč? Potěr závojnatek je nejlépe přikrmovat alespoň 6x denně. A s tím právě také velmi souvisí teplota vody a její množství. A jsme zase tam, odkud jsme vyšli. Toto vše úzce souvisí s přezimováním závojnatek ve venkovních podmínkách
(bod 4).
Někteří japonští specialisté tvrdí, že nelze dosáhnout úspěchu bez kvalitní potravy. Mají pravdu!
Příště pokračování
0 komentářů