Paracheirodon innesi žije v povodí horního toku řeky Amazonky. To uvádí literatura, a i když bych mohl její výskyt ještě více specifikovat, pro náš článek tento údaj postačí.
Od počátku chovu těchto ryb šlo akvaristům pochopitelně i o její rozmnožení. Byl a dodnes je to „výuční list“ pro každého akvaristu, začátečníka. Dlouho se to nedařilo a tak přišla na řadu úvaha: Kde vlastně tato ryba žije? Jaké hodnoty vody se v její domovině dají naměřit? Jaká je tam teplota, délka dne a světelné podmínky, zaplavují toto území deště? Toto všechno je potřeba vzít v úvahu. Ale jde ještě o jednu důležitou věc, která se nedá nikde vyčíst, a která je pro chov a odchov ryb důležitá. Je to ten pověstný chovatelský instinkt, který v menší či větší míře využívá každý pokročilý akvarista.
Tuto simulaci uvádím též proto, abych zdůraznil maličkosti, které je též nutné vzít v úvahu.
Pokračujme dále.
Po zjištění všech potřebných údajů se přišlo na to, co vlastně tato rybka ke svému zdárnému vývoji potřebuje. š lo hlavně o kvalitu vody, která měla určité, dnes již všeobecně známé hodnoty(v seriálu o neonkách 1-4, 13.10.2006). Akvaristé již věděli, že se neonky dají při jistých podmínkách vytřít, a že se jejich potěr v pořádku i vylíhne. Přišla druhá fáze odchovu a to byla právě ta starost o jikry. Neonky jsou ryby, které se svým jikrám ani potěru nevěnují, spíše naopak. Věnují, ale jaksi po svém. Jikry jim složí jako výtečná potrava. Je tedy nutné je po výtěru oddělit od jiker.
Co dál? Potěr se líhnul, ale do fáze, kdy dorostl do tzv. bezproblémové velikosti(toto je u mnoha druhů přibližně stejný čas – jeden měsíc) se dochoval pouze malý počet jedinců. Dále se přišlo na to, že právě vylíhlý potěr napadá několik druhů jednobuněčných organismů, dravých nálevníků, kteří se staly pro eleuterembrya neonek predátory. I po odstranění tohoto problému nebyl výsledek uspokojivý.
Další důležitý poznatek byl ten, že určitý počet samců je buď neplodný, nebo pouze částečně. To je zjištění, které dodnes trápí začínající akvaristy, a které by neměli podceňovat.
V konečné fázi této dlouhé cesty poznání byl ale důležitý poznatek, který ze začátku unikl mnoha i zkušeným chovatelům. Spíše bych měl napsat, že byl podceněn, protože byl znám již z odchovu jiných ryb, hlavně teter. K jeho vyřešení přispěl právě ten důležitý, chovatelský instinkt.
Jde o specifickou vlastnost potěru v embryonální fázi vývoje. Je to jeho energetická načasovanost. Co to vlastně je?
V této fázi si musíme právě dát dohromady všechny poznatky a zkušenosti chovatele. Potěr, který se v přírodě líhne z jikry tetry neonové, má zhruba 36 hodin na to, aby se stal eleuterembryem. To je, jak jsem již výše napsal, právě vykulené individuum, které má nato, aby se rozplavalo do volné vody, přibližně sto hodin času. Protože ještě v této době není schopno fyzicky přijímat potravu, slouží mu k vývoji tzv. živný váček(žloutkový vak), který má ovšem omezenou výživnou kapacitu. Je načasovaný právě na tu dobu, kterou potřebuje potěr k tomu, aby se rozplaval a byl schopen přijímat plankton.
A právě v této fázi je třeba vzít v úvahu etologické znalosti ze života neonek. Neonky obecné žijí v pralesních tůních a klidných vodách, kde se rozhodně nedají předpokládat slunné pláže. Co se tedy děje s jikrami neonek, které jsou v ohromném množství kladeny do trdlišť? Pochopitelně, že mnoho jich slouží jako potrava nejen pro ostatní neonky, ale ty, které uniknou pozornosti ostatních živočichů spočívají v místě, kam byly nakladeny. Jsou v přítmí a v klidu. Co to znamená? Tyto jikry, tedy embryonální fáze ryb, mají dostatek klidu na to, aby se řádně vyvíjely. Po zhruba 36. hodinách se líhne eleuterembryo a po opuštění jikry se zavěsí byssovými žlázkami na libovolný podklad a po uplynutí dalších sto hodin se rozplave.
V tuto dobu je už schopno přijímat samostatně potravu tzv. vnější, tedy exogenní.
Byssové žlázky jsou umístěny na temeni hlavy a vylučují lepivý sekret.
Pro nás je ale důležitá ta fáze, kdy eleuterembryo spočívá v klidu přichyceno byssovými žlázkami k podkladu. Je totiž v klidu a to zajistí pravidelné a pozvolné trávení živného váčku. Energie ve žloutkovém váčku je spočítaná právě na tu dobu, kdy se eleuterembryo vyvíjí do prvního larválního stádia a tím je právě rozplavaný plůdek.
V této fázi je velmi citlivý na vnější podněty. Ale nejen citlivý, tyto mu vysloveně škodí. Dnes již každé školní dítě ví, že pohyb vyžaduje energii. A právě o to jde. Bude-li se v této fázi tak křehký a nepatrný organismus vyrušovat, spotřebuje nazmar mnoho energie, kterou má využít k tomu, aby se zdárně vyvinul do fáze, kdy bude právě tuto energii potřebovat pro lovení první potravy.
Co to znamená pro chovatele? Z výše napsaných skutečností je to již více než jasné. Elementku s jikrami je třeba zastínit a zajistit jikrám i pozdějšímu potěru klid. Jen tak se totiž vyvine v opravdu silné embryo, které je schopno samo přijímat první exogenní(tedy vnější) potravu. Budeme-li vývoj jiker stále narušovat, vyčerpá se zárodek natolik, že nebude při rozplavání schopen v tu pravou chvíli svou první potravu přijmout.
Tento fakt je v umělých podmínkách ještě znásoben tím, že podáváme potravu nepřirozenou a tedy pro plovoucí larvy mnohem zatěžující.
Mnozí si mohou říci, zdánlivá maličkost, ale sami vidíte, že se právě z těchto maličkostí skládá ten neuvěřitelně zajímavý a mnohdy i záhadný svět zrodu nového organismu.
Úspěšné odchovy Vám přeje Jiří Růžička
0 komentářů