I když jsem odpověděl panu Richardovi osobně, doplní­m vzkaz ještě na našich stránkách. Týká se to ještě výtěru neonek. Tedy vlastně ne jenom jich, ale většiny potěru.
Potěšilo mě, že se několik z Vás opravdu pokusilo neonky vytří­t a podle návodu z našich stránek se Vám to zdárně podařilo. Jak jsem ale uvedl, výtěrem to teprve všechno začí­ná.
Jde o tu fázi, kdy plůdek stráví­ živný váček, naplní­ se mu plynový měchýř a začne se shánět po potravě(vnější­, tedy exogenní­ výživa). Toto stádium se nazývá protopterygiolarvální­. Dejme tomu, že zvolí­te správnou potravu a potom už zbývá pravidelně odkalovat a hlavně nepřekrmovat. Co se ale po několika dnech stane?
Zaprvé zjistí­te, jak obtí­žné je odkalování­ usazeného detritu a zbylé potravy. Už jen proto, že s kalem odsajete množství­ potěru. A přijdete též na to, že se usazený kal doslova přilepí­ na dno a utvoří­ souvislou vrstvu, která se velmi obtí­žně odsávací­ hadičkou rozrušuje a odkaluje.
Samotná usazenina by ještě nebyla tak problematická, kdyby se v této vrstvě kalu velmi nedařilo nálevní­kům. Slouží­ doslova jako jejich lí­heň. Co s tí­m? Pomoc je poměrně jednoduchá.
Do elementky s již rozplavaným potěrem vloží­me několik malých okružáků(Planorbarius corneus). Jsou to ti šnečci, které máme snad všichni v akvárií­ch a které stále dokola odstraňujeme, aby se nepřemnožili. V určité chví­li se ale stávají­ akvaristovi doslova pokladem a pomocní­kem.
Ti za nás tuto titěrnou práci vykonají­. Důležité je, že bez ztrát na potěru! Z jejich činnosti zbudou pouze granulky(exkrementy), které se daleko pohodlněji odkalují­.

Malá pří­hoda – Akvaristická latina s poučení­m

Před mnoha lety se mi naskytla možnost, podí­vat se do jednoho malého rybářství­. Mám rád návštěvy u chovatelů čehokoliv a zvlášť potom u rybářů a akvaristů. Nabí­dku jsem rád přijal a těšil se již na návštěvu lí­hně. Rybní­ky byly dost daleko od domova a tak jsem dostal nabí­dku noclehu a dokonce jsem si mohl s sebou vzí­t mamču. Ta pozvánka neměla chybu. Jak to tak ale bývá, žena onemocněla a já zůstal dva dny před odjezdem na ocet. Protože moje zaměstnání­ vyžadovalo mnoho času, pověřil jsem ji, aby sehnala telefonem mého kamaráda, akvaristu, a aby mu nabí­dla výlet se mnou, mí­sto ní­, do rybí­ lí­hně. Kde byly tenkrát mobily!?
Večer jsem se vrátil zmožený z práce a nedočkavě jsem se ptal, co kamarád, pojede?

Všiml jsem si, jak se mamča podivně zatvářila a úsečně pravila: „To ví­š, že pojede!“ Ten pří­zvuk jsem znal a nevěstil nic dobrého. A tak jsem sondoval dál: „No a co ří­kal?“ Zeptal jsem se medovým hlasem. „No ří­kal, to ví­š, že ří­kal! ňí­kal, že se mu již červená ocásek a tak že rád pojede!“ Z té odpovědi čišela esence rýpavosti. Hrklo to ve mně, ale záhy jsem si uvědomil smysl a dostal záchvat smí­chu. Tenkrát jsem se málem zadusil, ale ta věta v celé souvislosti byla neopakovatelná. Čí­m ví­ce jsem se téměř dusil smí­chem, tí­m ví­c se ona mračila a nakonec vztekle odešla do koupelny. Celý výstup ukončil nepří­jemný zvuk razantně přibouchnutých dveří­.

Došlo mi, že je na čase, abych celou situaci urovnal a rodinu zase vrátil do normální­ch kolejí­. Utřel jsem slzy od smí­chu a odebral se do koupelny hasit téměř vybuchlou sopku.
Musí­m předem uvést, že moje žena, po letitém soužití­ se mnou, již pronikla do mnoha zákoutí­ akvaristiky, ale jsou určité nuance a souvislosti, které jí­ zkrátka dojí­t nemohly.
Kamarád Miloš je akvarista, neonkář. No akvaristi, kteří­ mají­ za sebou tu téměř nekonečnou cestu pokusů a omylů, a kteří­ již pronikli do světa odchovu neonek obecných vědí­, že jejich potěr je velmi citlivý a jeho odchování­ ne tak úplně bez problémů. Zvláště pak první­ měsí­c. Přibližně v této době se neonkám začnou barvit ocásky do červena a několik dní­ poté se vytvoří­ onen typický sví­tí­cí­ proužek. To je přesně ta doba, kdy si chovatel může oddychnout a klidně spát celou noc. V tomto pří­padě právě došlo k tomu bodu, kdy kamarád Miloš dochoval potěr neonek do tohoto stádia a tak mohl s klidným svědomí­m se mnou odjet přes noc na výlet k rybní­kům.

Miloše mě nikdo nemusí­ učit znát, je to milý srandista, a tak jsem byl vlastně hned doma, no ale uznejte, mohla to chuděra mamča hned pochopit?

Pane Jane, to jste mi dal! Hladový plankton! Abych Vám odpověděl opravdu zodpovědně, musel bych se rozepsat alespoň tak na dvacet stránek textu a i to by bylo málo!
Tak pouze ve stručnosti: jednoduchá odpověď neexistuje, ale chápu, že Vás tento problém trápí­. Znám to z mnoha zkušeností­, sám jsem si tí­m prošel.
Nalovená živá potrava je pochopitelně rizikem, ale je pro určité druhy nenahraditelná. Preferujte známé zdroje a pokud možno lovte v málo zarybněných rybní­cí­ch. Nejlepší­ je např. požární­ nádrž, kde se ještě nenamnožily ryby a masivně se již rozší­řil plankton.
Netvrdí­m, že tam se nemocí­ nemůžete dočkat, ale riziko je minimální­. Možná Vás překvapí­m, ale hladový plankton je podle mne již přežitý mýtus akvaristů. Existují­ totiž druhy klanonožců, které jsou cizopasné a ty právě ohrožují­ plůdek. Akvaristé ří­kají­, že jim plankton „uští­pal potěr“. Budete-li lovit v cizí­m prostředí­, je lépe si udělat před krmení­m zkoušku a ve vedlejší­ elementce nakrmit vzorkem planktonu pouze část potěru. Znám pří­pady, že chovatel přišel tí­mto způsobem i o mnoho tisí­c kusů plůdku. (Mluví­m pochopitelně sám o sobě!)
A teď k Vaší­ otázce. Tak pouze klanonožců(Copepoda) známe v Evropě přes 40 rodů, které čí­tají­ na 230 druhů! Představte si, že je budu popisovat a jmenovat! A ještě něco, tito korýši mají­ ještě naví­c několik larvální­ch stádií­ a dále stadia copepoditová. Toto stádium se pozná podle tzv. furky. Je to obrvená vidlice na jejich zadečku.
Dále se mohu zmí­nit o perloočkách(Cladocera). Budete se možná divit, ale i mezi nimi jsou druhy dravé.
Takže se není­ co divit, když se občas stane to neštěstí­ a přineseme si domu „Trojského koně“ v podobě dravých či cizopasných druhů zooplanktonu.
Málokdo si po vytří­dění­ planktonu sedne k mikroskopu a určí­ všechny druhy živých organismů.
Mimochodem, v dnešní­ době se můžete zcela vyhnout těmto katastrofám při použití­ vhodné kombinace Artemie, nálevní­ků, miker a umělých krmiv. Je to možné. Až na několik málo výjimek se dá většina potěru odkrmit touto kombinací­. Vše má ale dvě strany mince. Při této praxi musí­te být mnohem opatrnější­ při krmení­ a udržování­ čistoty v akváriu s potěrem!
Zkušení­ akvaristé mi ale jistě potvrdí­, že kvalitní­ a neškodný živý plankton a jeho stadia z rybní­ka je zkrátka potrava nenahraditelná, ale to poznáte právě až tehdy, když budete takovou potravou krmit sám. Nejen, že plůdek roste rychleji, ale je dří­ve a pestřeji vybarven. Můžu napsat, že i jeho odolnost a celková kondice je lepší­. Ale na druhé straně zase to riziko…!?
Proto se již od první­ch krůčků akvaristiky řeší­ problém – živá či suchá?
Drží­m palce!