Dnešní titulek zní vyzývavě, ale jde o základní profesní věc. Často si vzpomenu na ryby mého mládí i v souvislosti s mým dědou, který mě vlastně již od dětských let doslova přitahoval k akvaristice a vůbec ke vztahu ke zvířatům. No a minulý týden jsem dostal krátký, leč poměrně výmluvný dopis. Šlo o to, abych doporučil základy chovu tzv. živorodky s mečíkem, tedy známé a dnes již opomíjené akvarijní legendy, Xphophorus helleri s původním českým pojmenováním, mečovka zelená, nebo slangem – mečovka. České pojmenování je velmi letité a dnes již málo připomíná jeho obsah. Tuto rybu známe téměř všichni jako červenou, nebo s oranžovými odstíny, ale její přírodní barva byla zelená s červeným pruhem podél těla. Tato ryba je doma v Mexiku a Guatemale. Poslední nálezy však upozorňují na širší rozsah jejich výskytu.

Xiphophorus helleri patří mezi vejcoživorodé ryby (nesprávně živorodky) a pokud ji chováme odpovídajícím způsobem, vyroste až do cca 13 cm a je velmi plodná. Vejcoživorodost, tedy ovoviviparie znamená, že samička porodí jikru, tedy rybí vajíčko, a to se ihned po opuštění matčina těla protrhne a rodí se mládě, které je životaschopné a prakticky ihned se shání po potravě. S oplodněním samiček při běžném chovu nebývají problémy, ale u dlouhoploutvých forem se setkáme s tím, že samci, kteří mají pářicí orgán, tedy gonopodium nepřirozeně závojově vyrostlé, nejsou schopni samičku oplodnit.

Ono gonopodium je tvořené z řitní ploutve samečků, která se po dozrání samečka stočí do trubičky, stane se z ní pářicí orgán, a sameček jím je schopen dopravit sperma přímo do těla samičky a oplodnit tak jikry v jejím těle. Z těchto důvodů se k dlouhoploutvým samičkám dávají do chovu původní, nedlouhoploutví samečci, kteří jsou přirozeně schopní samičku oplodnit. Je dobré též napsat, že diference pohlaví je u těchto ryb poměrně časná a je dobré tedy vyčkat, až samičky i samečci skutečně „dozrají“ dospělosti. Včasné porody samičky vyčerpávají. Doporučuji tedy, hned jak je pohlaví možné rozeznat, samečky od samic na nějaký čas oddělit.

Dnes jsou tyto skvělé ryby chovány v mnoha barvách a jejich variabilita je velmi široká. Cíleným i náhodným křížením vzniklo mnoho barevných variet včetně černé a různě strakaté. Pojmenování těchto variet se vyskytuje v mnoha tvarech. Velmi známá je například Vídeňská forma, Wagtail, Simpson a mnohé jiné. V těch varietách se neliší pouze barevně, ale i velikostí a tvarem ploutví. V akváriích plavou lyrovité i dlouhoploutvé variety.

Pokud myslíme chov těchto krásných ryb skutečně vážně, měli bychom si uvědomit základní nároky, které se mnoho neliší od chovu ryb s podobnými projevy, jako jsou Xiphophorus variatus a X. maculatus. Dnes mohu tedy nabídnout vzpomínky na mé zkušenosti s těmito rybami a hlavně, doporučit jejich odpovídající nároky. Vzpomínám, když jsem viděl poprvé kdysi dorostlé tyto jedince do skutečně příslušné velikosti. Byla to nádhera a zároveň jsem byl poučen, jak tyto ryby chovat, aby byly schopné vyrůst do odpovídající velikosti.

Základní doporučení je věnovat maximální pozornost prostoru chovu a chemické čistotě vody!!! Jde o odpadní látky jejich metabolismu v akváriu. Tyto ryby mají sice poměrně vysokou toleranci na obsah dusíkatých látek ve vodě, ale už to, že s tím budeme počítat je chyba! Budeme-li Xiphophory chovat ve vodě s nadměrným obsahem dusíkatých látek, nevyrostou, a dokonce velmi omezí reprodukční činnost a to jak v periodách, tak i v počtu a životaschopnosti potěru. Je nutné nedopustit, aby ryby byly ovlivňovány vysokým obsahem dusičnanů natož dusitanů. Tedy, doporučuji velmi častou obměnu vody za čerstvou, nezatíženou dusíkatými látkami!

Pozor tedy na kvalitu vody u těchto ryb, jsou všeobecně známé jako ryby pro začátečníky, ale já bych jim toto přízvisko rozhodně nepřisuzoval. Ryby se skutečně odpovídajícím prostředím jsou nádherné a velké a od těch, které se dnes prodávají jsou k nerozeznání jak velikostí, tak vitalitou. Ale pozor, pokud tyto zanedbané ryby začneme chovat ve skutečně zdravém a jim odpovídajícím protředí, v druhé generaci se vrátí do původní vitality i velikosti. Je tedy dobré si s chovem doslova pohrát a věnovat mu maximální pozornost.

U mečovek je též velmi důležitá potrava. Kombinace živého krmení a rostlinných vloček je optimální. Dříve jsme dělali všelijaké druhy krmení ze špenátu i salátu a k těmto účelům jsem používal velmi často kopřivy kombinované s granulemi a homogenizované agarem. Ostatně, tato potrava byla velmi dobrá pro všechny rostlinožravé ryby včetně mnoha druhů sumců. Dnes je možné ale zakoupit mnoho druhů krmiv a vybrat si z velmi dobré nabídky, DAJANA pro tyto ryby nabízí velký sortiment skutečně skvělé potravy.

Pokud budete chtít ale nabídnout vskutku exkluzivní kombinaci krmiva, kombinujte živou potravu se sušenou rostlinnou. Z živých druhů bych doporučil banánové mušky, nitěnky, plankton v podobě dafnií včetně buchanek. Dále je možné krmit Artemiemi či jinými živými druhy krmiv, které si můžete odchovat doma. Například grindal, ale pozor na mikry. Ty je možné zkrmovat, ale opatrně, často ucpávají rybám střevní cesty a zaviní dokonce i smrt. Tedy podávat menší množství, a hlavně nikoliv často. Ony se zkrmují hlavně potěru a tak se již v mladém věku můžou potěry setkat se zácpami, což je u ryb velmi nebezpečné. Je tomu i proto, že jsou schopné se jimi doslova přecpat.

Budete-li mít ještě další otázky, například na genetické schopnosti a dědičnost nejrůznějších variet, napište, nebo zavolejte, tyto ryby by si odpovídající a skutečně profesionální přístup zasloužily.

Jiří Růžička