Ahoj, ještě děláš skleničkový…? Zeptal se kolega, když mě potkal na ulici u klubu.

Ani nevím, jestli dnes mladí akvaristé vědí, co to vlastně je, to „skleničkový“? Jsou to betty. Říkali jsme tak bettám a to proto, že se betty odchovávaly v poslední fázi jejich růstu před dospělostí ve skleničkách. Jde konkrétně o druh Betta splandens. Tyto ryby mají skutečně malé nároky na prostor, a protože jsou velmi nenechavé, dokážou v dospělosti jeden sameček druhého doslova utopit. Jejich souboje začínají při dospívání a v dospělosti by jich mnoho pohromadě nebylo možné chovat, tak se oddělují po jednom do malých nádržek. No, a právě pro tyto účely sloužily většinou zavařovací sklenice o objemu do jednoho litru.

Betty, tedy samci, mohou žít ve společné nádrži i s jinými rybami, ale ne s takovými, které mají třeba dlouhé ploutve a jsou velikostně podobné. Dlouhoploutvé druhy ryb beťáky doslova provokují a ti na ně útočí a ploutve jim oškubávají. Lze ale chovat v jedné nádrži i dva samce bett, pokud mají dostatek místa a úkrytů. Jde například o nízká akvária s větší plochou a dostatkem plovoucích rostlin. Potom si od sebe oba samci udělají dosti místa a zabydlí se v opačných koutech akvária. Je zajímavé pozorovat, jak si potom úzkostlivě ona teritoria hlídají.

Mnohé může napadnout, že je umístění v tak malých nádržkách týrání, ale v přírodních lokalitách jejich výskytu nemají začasto lepší podmínky a žijí třeba i v zaplavených stopách po kopytech skotu. Mají ještě jednu zvláštnost a to tu, že snesou vysoké teploty a to pouze proto, že jsou to ryby labyrintní a dýchají atmosférický kyslík. Tedy, nepotřebují větší obsah kyslíku ve vodě. Akvaristům je všeobecně známo, že čím větší teplota vody, tím méně kyslíku obsahuje. Rybám, které nemají labyrint či jiné ústrojí, které jim dovolí dýchat vzdušný kyslík, musíme tedy ve větších množstvích, například při odchovu většího počtu potěru, do vody vzduch dodávat prostřednictvím vzduchovacích kompresorků.

Pro tyto účely, tedy pro odchov samců bett, se používaly tzv. lišty. Byly to většinou z hliníku dvě shodné lišty, jedna pod skleničkami, druhá nad nimi, na krajích spojené gumou. Ta horní lišta byla perforovaná a tak bylo možné je jedním pohybem všechny, co byly v této soustavě, vylít a doplnit novou vodou. Většinou byly umístěné po deseti. Tento systém umožnil odchovávat větší počet samců najedou.

Nevím, zda jste sledovali třeba na YouTube farmy na tyto ryby, ale ty záběry jsou na naše poměry až děsivé (tedy v dobrém). Ta videa jsou většinou z Asie. Na poměrně velké ploše jsou pod přístřešky na zemi skleničky naskládané těsně vedle sebe, je jich vždy několik tisíc, a přímo po nich chodí pracovník a denně hadicí obmění v každé skleničce vodu a nakrmí. Jsou to doslova továrny na betty. Po světě se používají i mnohá jiná technická vybavení a všechna budí respekt nejen v provedení, ale i ve své objemnosti.  Vždy se chovatelé snaží vybudovat takové zařízení, které umožní snadno obměňovat vodu v malých nádržkách a současně i krmit. V moderních líhních jsou většinou tato zařízení automatizovaná.

Samičky těchto ryb mohou být pohromadě. Jsou mírné a i ve větším množství se snášejí. Zajímavé je, ale už jsem to zaznamenal u mnoha jiných druhů, že se občas najde i mezi nimi samička, které je agresivní a počíná si jako sameček.

Od těchto ryb bylo odchováno mnoho tisíc variet barevných, dlouhoploutvých i jinak formovaných ploutví. Jsou mezi nimi skutečné vzácnosti i podivnosti a v mnoha varietách i barevné samičky. Tito jedinci jsou velmi ceněni a jako i u jiných druhů, výjimeční jedinci jdou svoji cenou mnohonásobně výš než základní druhy. Na různých výstavách ve světě se prodávají samečci za závratné sumy a zajímavé třeba je, že samičky od té samé variety k nim většinou nejsou k mání. Chovatelé si tak chrání odchovanou varietu. Zažil jsem vícekrát, že nabízení samci byli k mání i se samičkou, ale když jsem se pídil, zda je z té samé variety, nedostal jsem téměř nikdy kloudnou odpověď.

Jiří Růžička