To bylo tak, každý čtvrtek v 18,00 jsme měli schůzku v akvarijním klubu na Žižkově v Husitské ulici až téměř na jejím konci u viaduktu. Číslo si nepamatuji, ale byl to téměř poslední dům před křižovatkou. Pro nás mladší akvaristy to byla jakási jistota s tím, že jsme se mohli od zkušenějších dovědět něco o tom, co jsme zrovna potřebovali. Pamatuji si, že mezi námi byli takoví, kteří se z odpovědi vždy nějak vyvlékli, ale zase jiní byli velmi ochotní a bylo možno se se s nimi téměř vždy poradit. Píšu o době téměř padesát let nazpět…

Bylo v tom všem tehdy něco, co nás spojovalo i jinak. Vždy ten první kdo přišel, měl za úkol zatopit ve starých kamínkách. To obnášelo dojít do sklepa pro kyblík uhlí a na dvorku naštípat trochu dřeva na roztopení. Místnost byla asi tak 20 m² a uprostřed jsme měli dlouhý stůl se židlemi. Po chvíli se vlhkost přízemní a nesuché místnosti zahřála a bylo tam docela příjemně. Dokonce jsme měli na torzu kuchyňského stolku konvici a tak jsme mohli vařit i kávu. Scházelo se nás tak podle toho jak kdy, od deseti do dvaceti maximálně, ale to už poslední příchozí stáli u zdi kolem stolu. Bylo málo židlí… Samozřejmostí ale bylo, že jsme my mladší pouštěli naše dříve narozené kolegy sednout. Dodnes si pamatuji některá jména a vybavují se mi i tváře těch prospektorů. V místnosti jsme vydrželi začasto i do pozdnějších večerních hodin.

Objevovali jsme tehdy mnohé nepoznané a hlavně, zvali si do naší „klubovny“ odborné pracovníky z nejrůznějších oborů, chemiky, elektrikáře, biology. No prostě za ten čas, kdy toto společenství fungovalo k nám přicházelo mnoho odborníků. Ty přednášky, dalo-li se to tak nazvat, byly pro nás požehnáním i z toho důvodu, že nás od hosta nedělilo nic a spíše to vše připomínalo vzájemnou debatu. Zkrátka jsme se mohli zeptat na vše, co nás každého zajímalo. Pro tyto návštěvy jsme předem vybírali nějakou tu korunu a za to následně zakoupili pro návštěvu dárek. Možná se vám zdá, že se jednalo o nějaké povídání pro začínající akvaristy, ale pozor, ty debaty byly začasto velmi odborné a otázky z našeho středu téměř nekončily.

Byli mezi námi tehdy borci, kteří už v té době měli doma několik desítek akvárií, ale měli jsme mezi námi i skromnější chovatele s dvěma či třemi nádržemi v kuchyni. Mnoho to záviselo na prostoru, protože mnozí z nás neměli prostě kam nádrže doma umístit. V přeneseném slova smyslu revoluci způsobil kolega, kterého napadlo zavěsit police s elementkami na WC. To bylo tehdy docela logické, protože mnozí z nás bydleli na Žižkově ve starých činžovních domech, kde byly vysoké stropy více jak tři metry. No, jak si myslíte, že to dopadlo? Po Žižkově se začaly zaplňovat záchodové prostory elementkami až ke stropům. Práce s nimi byla sice o poznání složitější z důvodu přístupu, ale prostě byly! Jen v železářských obchodech po Žižkově byla větší poptávka po skládacích schůdcích do domácnosti…

Ať to bylo, jak bylo, za nějaký čas jsme byli poměrně dosti odborně na výši i z toho důvodu, že jsme k tomu všemu studiu provozovali všichni i praxi. To bylo velmi důležité, protože teorie doprovázená praxí, to je to, co bychom všichni potřebovali a dnes hlavně i ti, kteří o nás v těch horních patrech zákonodárství rozhodují.

Pro každou schůzku jsme měli zadání z minulé, o čem bude a co bychom si měli připravit. Dále jsme probrali velmi důležitý bod a tím bylo doporučení od všech, kde byli na krmení a co se tam dá nalovit. Toto bylo velmi důležité, protože tehdy jsme krmili téměř výhradně nalovenou potravou a zvláště pak ti, co ryby odchovávali. V nějakých lokalitách bylo možné nalovit buchanky, dafnie, někde prach a bylo též od ostatních důležité doporučení, že krmení z těchto lokalit bylo vhodné, nebylo infikované, nebo snad dravé. Někdy se ozval varovný hlas od kolegů: „Pozor, je tam kapřivec!“. Ale když se objevil někde zázračný vířník, to jsme se setkávali v těchto místech téměř všichni, kdo jsme potřebovali potravu pro potěr. Výskyt vířníků byl ale vždy pouze dočasný a tak jsme s výtěry začasto čekali právě na jeho vzestup. Časem vířník ale nahradila Artemie a tak jsme to měli u odchovu mnoha druhů ryb o poznání snadnější.

V tě době nebylo možné zakoupit vzduchovací kompresorky, možné to bylo, ale pouze ty s malým výkonem, a tak jsme, kdo měl více nádrží, vymýšleli vše možné, abychom zajistili pro naše milášky v akváriích dostatek vzduchu pro filtry i pro potřeby vzduchování. O některých nápadech jsem již psal v minulosti, ale do čeho jsem se pustil, byla to ode mne sice věc odvážná, a nakonec se povedla. Bez technických znalostí jsem nakreslil dvoumembránovou vzduchovací mašinku a poradil se se soustružníkem z nedaleké dílny. Dílo se podařilo a vím, že dodnes ještě nějaká tato mašinka funguje, ale byla by spíše upotřebitelná jako exponát do akvaristického muzea. V té době nás to zkrátka nutilo si poradit po svém.

Na trhu se objevila dodnes geniální „mašinka“ WISA z NSR, ale byla na tu dobu drahá. Pamatuji, že stála 2000 Kč. Bylo to vždy s množstvím potřebného vzduchu relativní. Pokud někdo pouze vzduchoval kamínky, postačil i malý zdroj vzduchu, ale pokud jsme potřebovali velké množství vzduchu do filtrů s množstvím potěru, šlo do tuhého a tak musela nastoupit výkonná vzduchovadla.

Jiří Růžička