Tak jsem zaznamenal první led. Tady u nás v Lužických horách jsem včera ráno vyfotil na krytu bazénu zmrzlé kapky vody. No co, je podzimní období a teplota jde dolů ať děláme co děláme. Musím napsat, a nevím, jak je to jinde, ale podle předpovědi se tady u nás řídit tak zcela nelze. Nejsme žádné vysoké hory, naše nadmořská výška je ani ne 400 m n.m. a tak bych očekával spíše umírněnější podnebí, ale ne, musím se přiznat, že jsem zkoušel nejrůznější druhy ovoce, jako meruňky, broskve, víno a podobně, ale všechny tyto druhy nikdy neuspěly. Nabídky zahradnictví uvádějí mnohdy možnost výsadby až třeba do 600 m, ale ani tyto stromky nikdy nepřežily.

Dnešní úvod je asi spíše použitelný do nějaké ovocnářské poradny, ale chtěl jsem jen naznačit, že univerzální rady pro ukončení chovu ryb ve venkovních podmínkách nejsou na místě, a zatímco v jiných krajních se stejnou nadmořskou výškou bylo o poznání tepleji, zde nikoliv. Proto doporučuji být velmi obezřetný s prodlužováním sezóny. Zrovna tak je tomu i s umístěním venku například citrusů a podobně. I když nebude předpověď hlásit první mrazíky, jsou u nás oblasti, kde prostě přijdou a to je velmi nebezpečné pro všechny teplomilné organismy, ať se jedná o živočichy či rostliny.

Dopis, který mě velmi potěšil, byl od akvaristy, který se chystá, i přes moje varování, zkusit nalovit přírodní potravu a potřeboval by nějaká doporučení, jak na to. Je to vzpomínka na moje začátky, kdy jsme krmili ryby téměř výhradně přírodní stravou a tím pádem byli téměř denně u vodních nádrží. Tehdy jsem bydlel v Praze na Žižkově a znal po Praze velké množství nejrůznějších nádrží, kde jsme mohli lovit nejen plankton, ale i nitěnky a patentky, tedy pakomáří larvy.

Pro ryby to byl ráj, ale když jsme přinesli do akvárií nějakou pohromu v podobě infekce či parazitární nákazy, no to byl velký problém. Něco jsme vyléčit uměli, ale některé ty infekce byly fatální a to potom uhynuly všechny ryby. K tomuto bych rád poznamenal, že pokud kdokoliv bude začínat a vyhledá přírodní lokalitu kde plankton naloví, nejprve odzkoušet!!! Je to snadné doporučení. Umístěte do jedné větší elementky několik ryb, třeba potěru, kterého máte dostatek, a tam zakrmte potravou, kterou jste přinesli z neodzkoušené lokality. Pokud bude po několika dnech vše v pořádku, je docela dobře možné, že v té lokalitě můžete lovit a krmit i své dospělé ryby. Pozor ale, rozhodně není tímto vyhráno! Lovení v přírodě je vždy tak trochu loterie. Je ale pravda, že lepší potravu pro ryby nemůžete sehnat a zvláště pak při reprodukci…

Na výrobu sítí jsem vždy použil monofil, ale když jsme lovili vířníky, používal jsem uhelon s menší propustností, tedy s menšími oky v síti. Je to ale zbytečné, protože monofilem nalovíte téměř vše potřebné. Po nalovení plankton přecedíme a roztřídíme pomocí sít, které jsme si vyráběli. Dnes je možné je koupit.

Přetříděný plankton jsme uchovávali v kýblech, nebo jiných nádržích a postupně zkrmovali. Někteří služebně starší akvaristé přenášeli plankton na tzv. rámečkách. To byly rámečky ze dřeva potažené také jemnou síťovinou. Takto se nemuseli „tahat“ s vodou. Je ale pravda, že jsme byli již přeci jen ta novější generace, která jezdila lovit k nádržím v autech. Naši učitelé jezdili s planktonem autobusy a tramvajemi a to by bylo asi obtížnější s kýbly s vodou, že?

Ve vytříděném planktonu objevíte buchanky, dafnie, komáří i pakomáří larvy, vířníky i jiné živočichy, na které je dobré si dát velký pozor. Zvláště pak na dravé larvy hmyzu, parazitické organismy, mezi něž patří i nepříjemní kapřivci, nejrůznější brouci, kteří jsou též rybám nebezpeční. To vše lze pozorovat okem, ale doporučuji vždy při novém lovišti pečlivé senzorové kontroly a nejlépe pod mikroskopem.

Jedno doporučení mám z praxe. Po příchodu z lovení kápněte proceděný plankton s trochou vody na desku. Pokud uvidíte volný pohyb planktonu, je to dobré znamení a jeden z ukazatelů, že by mohlo být vše v pořádku. Pokud ale pod lupou zjistíte prudké pohyby jedinců, kteří přeskočí z jednoho konce kapky na druhý, dejte pozor, to bývají dravé druhy planktonu, které jsou schopné „uštípat“ celou snůšku potěru.

Jiří Růžička