Tak v roce 1990 jsem se bavil s několika akvaristy i ostatními členy naší skupiny při akvaristice v Modřanech, kde jsme se scházeli každý čtvrtek pravidelně již několik let, o budoucnosti ve změnách, které nás tehdy čekaly. Několik z nás mělo již zkušenosti se zahraničním obchodem v naší branži a tak jsme si modelovali budoucnost, která nás čeká v nově se rodícím státě. V obchodě na stěnách bazénu seděl celník, veterinář, teraristé i akvaristé a všichni jsme si to „malovali“ na růžovo. Scházelo se nás vždy kolem deseti.

Bylo nám ale jasno, že tak, jak to šlo doposavad to jistě nepůjde dál, ale jak tedy? Pamatuji si, že mnozí z nás měli budoucnost téměř „vysoustruhovanou“ a také po svém plánu v budoucnu šli. Někdo uvažoval tak, jiný tak, ale nakonec jsme se shodli na jedné velmi důležité věci, ve které, jak již dnes vím, jsme se nemýlili. Jen to všechno šlo jaksi o poznání déle, než jsme si mysleli.

Tehdy jsme se shodli na tom, že obchod se časem hodně změní a zvláště ten se zvířaty určenými pro zájmové chovy. Konec konců jsme to mnozí viděli na západ od naší republiky a tak jsme mohli téměř s jistotou odhadovat budoucnost. Výkupy ryb do obchodů od akvaristů byly tehdy jedinečné a bylo to to nejlepší, co mohlo pro tento obor i pro zvířata být. Každý akvarista, tedy téměř každý, si za svoje ryby ručil a pokud se náhodou stalo, že nebylo něco v pořádku, vždy byla dohoda možná.

My, co jsme se toho všeho kolem chovu a výkupu ryb účastnili, jsme si vážili toho procesu a všichni se snažili, aby bylo vzhledem k nárokům zvířat vše v pořádku. Musím ještě napsat, že se mi několikrát za moji obchodní praxi stalo, že mi byly nabídnuty ryby, které nebyly ani náhodou ve standardu a i tak došlo mezi námi k dohodě. Šlo o to, aby onen akvarista, který ještě nevěděl jak a v jakém stavu ryby nabízet, získal potřebné vědomosti a tak se stávalo, že jsme společně v kanceláři u kávy tento problém řešili. I z těchto akvaristů se časem stávali pravidelní dodavatelé. Jak jsem již napsal, bylo to pro obchod i pro ona zvířata to nejlepší, co se mohlo stát.

Zkrátka, všichni v tom řetězci si ručili za své. Neznám dodnes lepší řešení. A přesto se tento systém, který léta velmi dobře fungoval, změnil. Vznikaly velkoobchody s rybami, vzniklo i mnoho set nových maloobchodů s mnohdy neznalým personálem i z toho důvodu, že bylo potřeba tyto obchody obsadit personálem. To vše bylo a je dodnes obrázek dnešní doby. Nerad bych lamentoval nad všemi obchody, ale prostě to v těch obchodech vidím.

Mnohé z obchodů už zanechaly prodeje živých ryb a soustřeďují se pouze na potřeby a krmiva, mnohé z nich zavřely, ale je dobře, že vznikají opět nové prodejny, ale bohužel už bez akvárií. Z mého pohledu je to špatně a nová pravidla, která vyšla z vedení státu ještě onu situaci zhoršují. Ostatně, právě ona pravidla, která vznikla po roce 1990 začala naši branži devastovat a ač jsme byli a doposavad jsme jedni z nejlepších a nejerudovanějších chovatelů v celém světě, sami naši zákonodárci tuto tradici likvidují. Jde o to, že veškeré ryby chované v domácích podmínkách měly ty nejlepší podmínky. Statisíce ryb ve velkých halách je nemohou svojí kvalitou prostě dohnat… Jen pro představu zde uvedu jednu z nejnesmyslnějších zákonných úprav. Pokud budete celý svůj život chovat akvarijní ryby a budete aktivní i v literatuře a dokonce uznáni i na mezinárodním „hřišti“, nesmíte si zařídit obchod s akvarijními rybami. Pokud ale vystudujete například geologii, máte dveře otevřené… Jo, ale po zaplacení nemalé částky za dvoudenní kurz, stanete se odborníkem na slovo vzatí.

Nedávno mi volal jeden majitel obchodu, který ještě přežívá s rybami od tuzemských chovatelů a prosil o doporučení, kde by sehnal ryby od chovatelů. Pochopitelně shání tuzemské chovatele, protože mnozí z nich již tuto činnost ukončili. Ač nerad, musel jsem ho zklamat. Ti, kteří ještě nějakou tu čudlu odchovají ji nejraději prodají na burze, nebo jsou od nás tak daleko, že se zkrátka nevyplatí s nimi jet. Snad kdyby vznikla na netu stránka pro akvaristy a tam by mohli své ryby volně nabízet tak snad. Zatím je možné ještě ryby tímto způsobem sehnat, ale většinou od obchodníků, tedy v podstatě velkoobchodně. Tento systém ale cenu ryb vyžene velmi vysoko.

K tomu všemu je nutné ještě napsat, že už tak drahé provozování odchovu ryb je v poslední době velmi zdražené z důvodu vysoké ceny energií. Nemohu též pominout vodu, jejíž cena též šplhá nahoru.

Musím ale napsat, že jsem příznivec vyšších cen ryb, protože vím, že na nízké ceny některých druhů ryb mnozí žehrali a zacházeli s nimi velmi špatně. Takže vyšší ceny budou, alespoň si myslím, nutit začínající k odpovědnějšímu zacházením s nimi a odpovědnějšímu opatření v chovu.

Uvidíme tedy, jak celá situace bude v budoucnu vypadat, ale bojím se, že o tom opět budou rozhodovat nekompetentní osoby.

Jiří Růžička