Haló, haló, pozor! Ryby jako kapři či i ostatní ryby kaprovité v moři nežijí. Neznám zatím žádnou kaprovitou rybu, která by v nějakém moři žila. Takže paní R. kapra na dovolené v moři vidět nemohla. Mimochodem, v mořské vodě žije mnoho ryb kaprům podobných, ale kapři určitě ne. A ještě něco, pohled shora na ryby ve vodě je velmi zkreslující a tak asi tak…

Dusíkaté látky v akváriu

Je to snad nejčastější a největší problém, který provází úhyny ryb v akváriích. Mnohdy jejich majitelé uvádí, že nevědí proč ryby vlastně uhynuly, vždyť měly přece všechno! Z mojí praxe v obchodě vím, že si mnozí majitelé akvárií stěžují právě na to, že ryby uhynuly bez důvodu. Po ne dlouhé debatě pak jsme téměř vždy našli příčinu. Začasto lze říci, že lidé hlídají hlavně to, aby akvárium bylo dostatečně vytopené a ryby měly dostatek potravy. Méně už se zajímají o to, zda je potrava vhodná pro ty které ryby obývající jejich akvária.

I v tom nejudržovanějším akváriu dochází k tzv. nitrifikaci. Nitrifikace je zkráceně proces, při kterém bakterie zpracovávají organickou hmotu. Organická hmota se v akváriu bere z odpadních látek ryb, z moči a exkrementů, z odumřelých částí rostlin, z přebytku organické dekorace (kořeny), ze zbytků nespotřebované i spotřebované potravy… Pokud je této odpadní hmoty nadbytek a ony tolik potřebné bakterie nestačí svoji práci vykonávat (zvláště při překrmení), začne se obsah dusíkatých látek, zvláště smrtících dusitanů, hromadit a ryby přestanou mít schopnost přijímat z vody kyslík a začnou se dusit. Tento stav netrvá dlouho a při pomalém zákroku dochází k úhynu udušením. Toto je možné poznat tak, že uhynulé ryby mají nepřirozeně rozevřenou tlamku i žaberní víčka.

V akváriích spoře osvětlených, nebo se špatným světelným zdrojem, nevhodně osázenými a živořícími rostlinami se zvyšuje postupně obsah dusitanů z nadměrně nahromaděné a rozkládající se organické hmoty. To zvláště v neudržovaných akváriích, kde chybí, nebo je nesprávně veden filtr a hlavně filtrační hmota. Ta může být i nesprávně volená, jak typem tak velikostí a dokonce i výkonem čerpadla, který filtr pohání. Filtr dokáže udržovat dusíkaté látky v akváriu právě tím, že se v jeho hmotě nahromadí kolonie bakterií, které dokáží právě dusíkaté látky regulovat do přijatelných hodnot.

Neudržovaná filtrační hmota se logicky po nějakém čase zanese a přestane plnit svoji blahodárnou úlohu. To potom zaviní velmi rychlý nástup vysokého obsahu dusitanů a bohužel i kolapsu celého akvária. Je tedy velmi důležité zvolit pravidelnou dobu údržby akvária včetně filtrační hmoty a to podle velikosti a obsádky akvária. Nelze jednoznačně napsat, jak velký a účinný filtr do jakého akvária, protože právě záleží na jeho vybavení přírodninami.

Akvária bez rostlin, pouze „mrtvou“ dekorací s většími druhy ryb (např. cichlidy z afrických jezer), je nutné vybavit velmi kvalitní a výkonnou technikou. Naopak akvária s bohatým rostlinným porostem a rybami například z amazonských tůní, neonkami…, nepotřebují třeba filtrační vybavení vůbec, ale podle toho se jejich majitel též musí chovat a dávat pozor na případné překrmení. Je tedy možné napsat, že jde z velké části i o cit každého z nás, cit pro to, co si může ve svých akváriích dovolit, aby nedošlo ke zbytečným tragédiím rybího světa.

Poslední odpověď patří panu Edovi. Ten má problém se sladkovodními jehlami. Musím ale hned zpočátku napsat, že pojmenování sladkovodní není až tak správné, protože ke svému chovu i tyto jehly potřebují vodu brakickou. Poměr si musíte vyzkoušet, ale doporučuji rozhodně „sladkou“ vodu míchat s mořskou solí, nikoliv se solí kuchyňskou.

Předpokládám, že jde o jehly z rodu Syngnatus a to konkrétně druhu pulchellus. S nimi jsem měl již před čtyřiceti lety poměrně dobrou zkušenost a i dost jsem jich tehdy odchoval. Začalo se mi ale skutečně dařit, když jsem si sehnal mořskou sůl a začal experimentovat s jejím poměrem s vodou z akvária. Bohužel nepopíšu postup, protože už si nepamatuji, z jaké oblasti tato sůl pocházela. Důležité je však vědět, že k chovu těchto velmi zajímavých ryb je potřeba voda skutečně fyzicky čistá a dobře prokysličená. Pokud se začnou jehly cítit dobře, dojde celkem jistě i k reprodukci.

Jako potravu jsem volil výhradně Artemie a ty též sloužily jako potrava pro jejich potěr. Choval jsem je v nádržích o objemu třicet litrů. Z rostlin jsem tehdy používal volně umístěné Microsorium. Ještě mohu uvést, že teplota v akváriích s jehlami byla kolem 26-27°C. Velmi zajímavý je jejich projev při rozmnožování, kdy sameček převezme otcovství a vývoj jiker probíhá v jeho vaku v břišních partiích.

Jiří Růžička