Když jsem otvíral v roce 1985 chovatelskou prodejnu v Praze Modřanech, měl jsem jasné představy o tom, jak ji povedu. Měla to být speciálka na prodej akvarijních ryb, s rozšířeným sortimentem rostlin i potřeb. Shodou mnoha napjatých situací jsme se ale těsně před otevřením dostali pod vedení o.p. Zverimex, a tak jsem se na nějaký čas měl podřídit jeho regulím. To ani nebyl takový problém, a tak jsme až do roku 1990 provozovali akvaristiku pod touto institucí.
Zverimex byl ale obchodní podnik svazu chovatelů, a tak jsme museli zařadit do nabídky i běžný sortiment kompletní, tedy i nejrůznější potřeby pro chovatele třeba drůbeže, holubů, ale vlastně i pro všechny ostatní. Ty potřeby včetně krmiv se nakonec ukázaly jako vhodné i ke specializovanému sortimentu akvaristickému. Konec konců, Modřany byly přeci jen okraj Prahy a chovatelé si velmi pochvalovali, že mají kde nakoupit.
Měl jsem pochopitelně odpovědnost za vše živé i mrtvé, tak se rozděloval sortiment, a hlavně jsem musel odpovědně hospodařit i s majetkem Zverimexu. Pracoval jsem s hotovými penězi, a tak bylo vše pod přísnou kontrolou. V tomto režimu jsem pochopitelně odpovídal i za živé „zboží“, které jsem musel před výkupem posoudit, zda ho vůbec do prodeje převezmeme. To byla odpovědnost každého vedoucího Zverimexu a tak jsme měli i společná školení.
Protože jsme byli ale pod svazem chovatelů, mnozí chovatelé, a to i akvaristi, si mysleli, že musíme plnit nejrůznější úkoly tak, jako i svaz. Takže se stávalo, že při výkupech, děly se ponejvíce v pondělí, se v obchodě objevili chovatelé, říkal jsem jim vykukové, kteří nabízeli nejrůznější živá zvířata, tedy i akvarijní živočichy, kteří vůbec nesplňovali alespoň standard toho, co bylo běžné.
Pamatuji si na některé rádoby chovatele, kteří přinesli například sáček s pavími očky, která ale nebyla ani trochu schopná prodeje. V sáčku plavali několikadenní jedinci a i již propadlé, dospělé samice, které ale byly krátce před úhynem. Nebyl to hezký pohled. Tito vykuci dokonce požadovali povětšinou ještě ke všemu nadstandardní výkupní cenu. Přišli s tím, že jsme podnik Svazu chovatelů, tak že nabízené ryby vykoupit musíme. Byl to pochopitelně omyl.
Na tyto časy vzpomínám s nostalgií, ale moje vzpomínky se prolínají s dnešní praxí, kdy byť sebelepší ryby v obchodě neudá i když skvělý akvarista pouze z toho důvodu, že této problematice prodavači rozumí velmi málo, ale jejich obchody jsou pod jakýmsi dozorem velkoobchodů, které po těchto maloobchodech požadují exkluzivitu. Jde pochopitelně o obchod, proti nemám nic, ale bohužel brání i těm velmi dobrým akvaristům v tom, aby mohli pokračovat ve své činnosti.
Znám velmi dobře argumenty některých velkoobchodů v tom smyslu, že za ryby z importu dají polovinu, tak co by je nakupovaly od našich akvaristů, kteří pochopitelně požadují cenu vyšší. V souvislosti s dnešním vývojem cenové politiky se ale bojím, že se tyto pomyslné nůžky ještě více rozevřou, protože pro provoz větších líhní bude třeba více energie, tedy i více peněz. Ekonomicky se posuneme ještě více výš nad nabízené ceny například z východních líhní, kde vlastně nemusí tropickým rybám topit, což je náklad nejvyšší.
S tím vším se bohužel naši chovatelé propadnou ještě více do cenové nerovnosti a naše velmi kvalitní odchovy tak propadnou ještě více pod nabídku ryb z importu. Argument, abychom odchovávali tedy ryby levněji jako v tropických oblastech je pochopitelně nemyslitelný.
Jak tedy z toho? Myslím na to již delší dobu, ale nic kloudného mě vlastně ani nenapadá. Jde přece jen i u živých zvířat o obchod, o tržby, o soupeření v oblasti konkurence a cena je pro obchod nejpodstatnější argument. Je ale pravda, že prodej sice levnějších, ale neodpovídajících standardů živočichů není zrovna to nejlepší pro další rozvoj chovatelství. U akvarijních ryb je o to větší problém s cenou, že je povětšinou oproti například savcům či jiným druhů chovanců velmi nízká, a tak úhyn několika rybiček téměř nikdo neřeší a nakupuje se stále vesele dál. Uhynuly, koupíme nové, že…?
Nařídit, aby obchody měly přednostní právo vykupovat od našich domácích akvaristů je scestná myšlenka a špatná. Jde tedy pouze o to, aby v obchodech pracovali i skuteční odborníci, kteří se v akvaristice umí orientovat. Znám některé takové obchody, ale bohužel postupně z našeho trhu mizí. Neříkám, že tato situace panuje všude, ale jak se tak po našich akvaristikách pohybuji, těch skutečně odpovědných je už pouze hrstka. I toto je ale argument složitý, protože se nakonec ozvou i chovatelé jiných druhů zvířat, teraristé, pejskaři, kočičkáři, ptáčkaři… Kolik takových odborníků by tyto obchody potřebovaly? A mimochodem, několikadenní kurzy nařízené zákonem z nikoho odborníka neudělají!
Jiří Růžička
0 komentářů