Za celou dobu mojí praxe v akvaristice jsem navštívil mnoho, mnoho nejrůznějších chovných zařízení u nás i v zahraničí a musím napsat, že jsem mnohdy žasnul nad vynalézavostí chovatelů, a zvláště pak tam, kde byli tito šikulové doslova dotlačeni k řešení, které by jen tak někdo nevymyslel. Ne každý má pro své koníčky dostatek místa, a zvláště pak pro akvária, která jsou na svém umístění absolutně nekompromisní.
Stávalo se v dobách mých začátků, že mladý manžel, akvarista, který založil rodinu, prostě musel najednou odklidit svá akvária a uvolnit místo mláďatům obratlovců sice ze stejné živočišné třídy, leč jiného druhu. Jednoduše napsáno, kdy musel uvolnit místo pro své lidské potomky. Pozor ale, to se stalo třeba zrovna v období akvaristy, kdy mu to všechno „šlapalo“ a potěru měl v akváriích nepočítaně. Vzdát se akvaristiky, no to ani náhodou!
Co teď? U nás na Žižkově ve starých domech byly sice byty vysoké, ale málokdo měl to štěstí, že měl jeho byt více metrů čtverečných, tedy, nějaké ty metry navíc. Kam se tedy se svými miláčky nešťastný akvarista přesune, kde složí se svými akvárii „kosti“, když přijde rodina? No a při takovém rozjímání mu jednou jeho zrak padnul na strop, který byl sice velmi vysoko, leč byl to přeci jen strop. Co naplat, je to jediné místo, které zatím je a asi i bude do budoucna pro rodinu nevyužité. Chovatel akvarista si přece poradí.
Od té doby se v bytě akvaristy Oty děly věci podivné a snad pouze on věděl, co to bude, až práci dokončí. Nesmím vynechat jeho ženu, s jejímž svolením vše vznikalo. Celé zařízení pro chov a odchov jeho milovaných cichlid ale vydávalo přece jen nějaký ten hluk, sice podobající se ševelení zurčícího potůčku, ale přeci jen. Konec konců, byla to i podmínka jeho milované, že to, co zhotoví nijak nebude rušit jejich dítko v klidném vývoji. S tím vším musel tedy Ota do jiné místnosti, než měli naplánováno pro svého potomka. Ale kam? Místnosti byly všeho všudy dvě. Jinou místnost, než poměrně malou ložnici neměli a tak, pochopitelně se souhlasem jeho manželky, stavěl nad jejich skvostným letištěm, tedy nad manželskou postelí!
Po několik dní jejich sousedi pozorovali stěhování jakýchsi trámů a kovových tyčí do jejich bytu. Později se ozývaly tlumené rány a zvuky elektrických přístrojů, jako jsou vrtačky, pily a tak podobně. V seznamu těch věcí byly i instalatérské potřeby včetně plastových trubek a mnoho jiných udělátek, včetně elektro materiálu. Poslední materiál, který asi nenechal nikoho, kdo byl celé této podezřelé akce svědkem, klidným, bylo několik balíků skleněných desek, ze kterých některé z nich nebyly zrovna malé.
Jednoho dne ale přeci nastal v činžovním domě klid a po krátkém čase si asi již nikdo ze sousedů na toto podivné jednání jejich spolubydlícího nevzpomněl. No co, mladé manželce rostlo utěšeně bříško, tak se mladí zařizují…
Ota byl hotov! Se zalíbením se díval na své dílo, které stavěl několik měsíců, a které, musím uznat, protože jsem ho tehdy také viděl, nebylo rozhodně odbyté. Nad jejich manželskou postelí stála stavba ve stavbě. Byla to jakási roubenka, v které byly usazené nádrže. Musím napsat, že onen Ota byl řidič náklaďáku v jednom obchodním podniku, žádný studovaný inženýr, ale byl to šikula od přírody.
Proč na to upozorňuji? Ta stavba byla totiž vymyšlena na tehdejší poměry skvostně. Nebyl snad jediný centimetr nazbyt a zpracování jako od profesionálního…, ale čeho vlastně? V té stavbě bylo použito mnoho řemesel. Kolega musel zpracovat dřevo, ocelové komponenty, instalatéřinu, elektrické vedení, výrobu akvárií a vše, na co si jistě každý z nás z praxe vzpomene, však to máme mnozí též za sebou. Jen jednu část z té stavby neopomněl nechat zkontrolovat svým kolegou elektrikářem, to byl rozvod elektřiny.
Přišel čas další fáze a tím byl přesun všech živých tvorů z původního zařízení v jiné místnosti, kde ho čekala další stavba, ale to již pro svého potomka. Po několika dnech bylo hotovo i díky jeho chápající manželce. Africké cichlidy měly nový domov a rodina po několika dnech přivedla do svého obydlí nového človíčka, který bude jistě též akvarista, což nikdy neopomněl jeho šikovný taťka podotknout…
Jiří Růžička
0 komentářů