Karanténa akvarijních živočichů je velmi důležitá disciplína ze šuplíku akvarijní hygieny. Důležitost karantény nabývá na svém rozměru již od devadesátých let minulého století, kdy se otevřel obchod s akvarijními rybami z téměř celého světa, zvláště pak z Asie. Problém byl v tom, že asijské firmy podceňovaly zdraví ryb v exportech, a tak nejen k nám do Evropy přicházely ryby začasto doslova v děsivém stavu. Nebyly výjimky, kdy v importovaných sáčcích s rybami bylo již mnoho uhynulých jedinců. Toto asijské firmy kompenzovaly nízkými cenami a navýšeným množstvím ryb v zásilce. Nabízela se tedy logická myšlenka, že se s tou mortalitou již počítalo… To bylo velmi špatně.

Velkoobchody, které zásobovaly maloobchody byly doslova v obležení obchodníků, kteří nakupovali prakticky co bylo a maloobchody se plnily nemocnými rybami. Logicky se přenesly tyto choroby do domácích akvárií a ty velmi rychle podléhaly nejrůznějším infekcím, přineseným domů z obchodů s nakoupenými rybami. Tato situace byla téměř neřešitelná.

Každý si asi dovede představit, jaký šok v západních obchodech způsobil první, ale i další, import od nás z tehdejšího Československa. Ryby vitální, hlavně zdravé, velké, barevné, no prostě ten nejlepší obchodníkův sen. Tehdy dostali českoslovenští akvaristé sice velmi špatnou nabídku, ale alespoň nějaká byla. Ryby od nás se vykupovaly za velmi, velmi nízkou cenu, ale alespoň vykupovaly. Dokonce bylo možné si některé druhy ryb ze západu objednat, ovšem za ceny v té době pro nás astronomické, ale alespoň to bylo možné.

Nezdá se vám těch „ale alespoň“ již dost, no jistě, ale tehdejší svět tak prostě fungoval. Jen pro porovnání. Za neonku červenou se tehdy platilo téměř tolik, kolik dnes… A to v porovnání kupní ceny koruny je velmi nesrovnatelné. No však počítejte, za deset korun se koupilo asi to, co dnes za korun sto. V žádném případě neobhajuji tehdejší stav věci, ale i těm, kteří toto posuzují je dobré to připomenout.

No a v roce 1990 se otevřela „stavidla“ a tok akvarijních ryb ze světa se dostal i k nám v míře maximální. Z počátku jsme zažívali euforii z toho, že si můžeme objednat prakticky jakoukoliv čudlu, ale postupně se nám otevřela ona brána poznání z toho, že ne všechen ten rybí blahobyt, který byl najednou na dosah, je bez problémů. Velkoobchody, které začaly tyto importované ryby distribuovat do našich obchodů zpočátku nevěnovaly tolik potřebné pozornosti infekcím, které s rybami do naší republiky importovaly.

To vše znamenalo jediné, rozšířily se i u nás infekce, které zužovaly akvaristiku již delší období v krajinách, kde tyto importy byly již běžné. A opět se objevila potřeba vzdělávání, opět byla na řadě jediná možnost se vyrovnat s nepřízní stavu. Tedy učit se nové infekce a jejich zvládnutí. Ale ouha, v některých případech jsme se nepoučili ani u skutečných odborníků na rybí nemoci. Zvládnutí jejich agresivního nástupu bylo v mnoha případech téměř neřešitelné.

Bylo a je zde ale přeci jen řešení, které je jedno z nejstarších, a které platí dodnes. Jde o řádnou karanténu nově zakoupených ryb. Tento téměř jednoduchý systém ochrany našich akvárií je jediný, který můžeme provádět všichni a bez problémů. Ryby z obchodů, ale i od chovatelů, cíleně a odpovědně karanténujme nejméně po dobu dvou měsíců.

Vždy, když jsem psal o karanténě, a článků o ní je poměrně dost, ozvalo se mi několik čtenářů, že jsou dva měsíce zbytečné, že se případné nemoci prokáží dříve a podobně. Pokud bych měl vůbec tyto náměty zpracovat, odepíšu, že až po třech, někdy i více, měsících je možné, a to nikoliv se stoprocentní jistotou napsat, že jsou ryby v pořádku.

Dnes tedy znovu upozorňuji na tato nebezpečí s infekcí akvarijních ryb. Dnes je to zvláště na místě, protože v obchodech, kde ještě akvarijní ryby prodávají, se nacházejí ryby právě z velkoobchodů a laik, v mnoha případech ani odborník, nemá šanci ihned rozpoznat, zda nejde o ryby infikované či ne. Jedinou, opakuji, jedinou možností je skutečně nenáročná karanténa, kterou zvládne každý a která z mnoha procent vyloučí zcela zbytečné problémy s úhynem ryb v akváriích.

Jiří Růžička