Výtěry jsou snad nejzajímavější disciplínou v našem oboru. Mnoho z nás si obstarává akvárium s čistým srdcem, kdy uvažujeme o bytovém doplňku či hezké dekoraci, ale ono se „to“ po nějakém čase jaksi zvrtne a už jsme v tom až po uši. Tu se objeví menší nádrž na skříňce vedle knihovny, tu se objeví na jiném volnějším místě další a už není návratu. Co to vlastně způsobí, to nutkání rozšiřovat si znalosti o akvaristice a jít dál a dál…?
Můžu tady s čistým svědomím napsat, že všichni, kteří takto smýšlejí a třeba to už někam s akvaristikou dotáhli, musejí mít tu touhu ve svém srdci. Jedno jak velkou, jedno co ji způsobilo, ale musí tam být. Tedy pokud ne a chystáme se i třeba s dobrou myšlenkou, téměř nikam to nepovede, i když začneme s vervou a třeba i s velkou chutí. No a problém je jediný, poznáme to až s praxí. Musím napsat též, že i tento obor má své startéry. Startéry jako něco, co podnítí naši chuť otevřít ten svět a začít se o něj zajímat o trochu ve větší míře.
No a jeden z takových startérů je výtěr ryb, byť zcela náhodný, třeba ve společném akváriu. To jeden den takhle ráno vstaneme, běžně zhlédneme akvárium a připravujeme se například na odchod do práce. Ještě několik vloček do akvária, hlt kávy, ale co to tam na tom listu je? Ptáte se sami sebe, když sledujete s šálkem v ruce své akvárium. V tu chvíli vám to dojde! No to je přece ten párek cichlid od kámoše, co se mu ne a ne vytřít. Co teď? Do práce musíme, ale hned potom musím něco udělat… Jsou ale mezi námi takoví, kteří do práce vůbec ten den nedorazí.
To je přesně ta situace, kdy poznáme sami na sobě, že to s námi zamává, že máme něco v sobě, co musí ven a začneme postupně přicházet na další a další krásy, ale i zklamání v akvaristice. Zrovna ten výtěr Cichlid může být v tomto případě dobrý, protože zrovna Cichlidy se dokáží postarat o své potomky i bez našeho přičinění. Ti potomci po nějakém čase vyrostou do určité velikosti, a to je náš problém. Zjistíme, že i taková radost nese s sebou starosti, které když nepodchytíme hned zpočátku, budou nemilé…
Všeobecně ale odstartování naší, musím to tak nehezky pojmenovat, kariéry akvaristy, ještě nemusí znamenat nic vážného, ale podobné pohnutí mysli zaznamenáme zcela určitě. Je to neopakovatelný pocit a jakési ujištění z našeho nitra, že je to ONO! Jak s tím potom naložíme je věc druhá.
Pamatuji si, že jsem před mnoha lety zaznamenal takový podivný případ, kdy jeden známý, který již věděl že se do akvaristiky „montuji“, přilétl celý uřícený ve večerních hodinách k nám domů a zběsile vysvětloval, že se mu v akváriu vytřely ryby, a že musím s ním. Doslova mě vytáhl z bytu a už už postrkoval k nim domů k jeho akváriu. Cestou se mi snažil objasnit, že ty jeho ryby jsou velmi vzácné a drahé a chtěl na mně, abych mu to potvrdil. Celé se mi to nezdálo, protože jsem již jakýsi přehled měl, a že by se mu náhodně vytřely nějaké vzácné ryby? I když možné to zajisté je…
Když jsme stanuli před jeho akváriem viděl jsem, jak ryby z rodu Cichlasoma, konkrétně nigrofasciaty, doslova urputně hájí kamen s jikrami. Pohled to byl krásný a samec měl na břišní krajině oranžové tečky a by jako vánoční ozdoba, celý načepýřený. Když jsem svému novému kolegovi sdělil, že jde o zcela běžný druh, a že bude mít nakonec problémy co s nimi, celý se nafoukl, že se asi pletu a podezřele se na mne zadíval, jako že mu závidím či co. No, nic víc jsem mu nemohl říci a jen jsem se svěřil, že by měl prakticky hned udělat opatření, aby se mu mimina nerozplavaly po nádrži, nebo že je už za nedlouhou dobu nedá dohromady. Když po návštěvě Zverimexu zjistil, že jsem měl pravdu, na akvaristiku zanevřel, protože si za ty ryby auto nekoupí. Tak snadné že to není a aby tedy jako vydělal hooodně penízků, že by musel taky hooodně makat, tak jako v každém oboru.
No to jsem chtěl jen tak na okraj, protože akvaristika je skutečně v srdci a pokud myslíme pouze na výdělek, musím napsat, že zcela zbytečně ztrácíme čas! Pustit se ze široka do akvaristiky je pochopitelně i o ekonomické rozvaze, ale i ta v našem oboru vede též přes naše srdíčko.
Jiří Růžička
0 komentářů