Když se nám už podaří přiblížit k té magické hranici a ovládneme celý systém výtěru některých, dejme tomu náročnějších druhů ryb, přijdou na řadu další dovednosti, další pomyslný schůdek k odchovu akvarijních ryb. Tím je starost o větší počet rybího potěru. Jde v první řadě o zvládnutí periody tření u některých druhů ryb. Ona perioda je důležitá i z důvodu plánování odchovu plůdku. A protože toho plůdku může být u některých druhů ryb pěkná řádka, je dobré si osvojit plánování výtěrů.

Perioda výtěrů ryb je to, co mnozí akvaristé neznají, nebo ji podceňují. Má vliv i na další život chovných ryb a u některých druhů, podceníme-li ji, dokonce u samiček znemožní další reprodukci. Co dělat? Abychom pochopili, co taková perioda vlastně je, je dobré se obeznámit u každého chovaného druhu, který se chystáme odchovávat. Potíž je, že se tyto periody v literatuře podceňují a vlastně se neuvádějí, nebo pouze zřídka, a přitom bychom je z hlediska chovatelského měli ovládat nejen z důvodu získaného množství potěru, ale i z důvodu zdraví našich chovanců.

Připravíme-li si výtěry například některých tetrovitých ryb, měli bychom počítat s tím, že budeme muset obhospodařit mnoho set i tisíc potomků a hlavně, někam je umístit. A právě zde se potkávají ony periody s odchovem jednotlivých druhů ryb. Mám-li tedy připravený chovný pár ke tření, většinou předám nejprve samičku do porodničky, tedy vytírací nádrže, a až po nějakém čase, může jít o minuty i hodiny, k ní přidám samce. Pokud máme reprodukci dobře připravenou a rozpoznáme ten správný čas z hlediska ochoty ryb ke tření, výtěr může nastat velmi brzy, někdy jde o minuty. Někteří akvaristé už své druhy znají tak, že sestavují páry v jeden čas.

U některých druhů ryb, většinou u všech, je nutné vodu ve vytírací nádrži po výtěru vyměnit za novou stejných a odpovídajících hodnot pro ten který druh. V mnoha článcích popisuji správnost přípravy podrobně, stačí zalistovat.

Po ošetření výtěru, to podle potřeby, čekáme na vykulení ryb z jiker (eleuterenbrya) a následně jejich rozplavání (protopterygiolarvální stadium). Máme z toho všeho hezký pocit, že se daří, ale co dál? Plůdek tedy po nějakém čase přeléváme do větších nádrží, tzv. rozplavávacích akvárií, a dál jde už o rutinu spojenou s dalšími dovednostmi, jako jsou odpovídající krmení tou správnou potravou ve správný čas, údržbu filtrace, osvětlení, periodickou obměnu části vody za čerstvou a další. Upozorňuji, že vše o této problematice je možné vyhledat zde v článcích v minulých popisech.

A dostali jsme se do další fáze a tou je právě ona perioda. Tím, že se nám konečně podaří úspěšný výtěr, naše práce s ním nekončí nejen právě u tohoto výtěru, ale jde o začátek periody, která může trvat u některých druhů různě. Jsme-li u teter doporučuji čtyři periody. Znamená to, že dejme tomu po pěti dnech při odpovídajícím krmení se samička opět zaplní a je tedy třeba ji nechat opět vytřít. To se opakuje u některých druhů shodně a je dobré se tyto periody naučit z vlastní praxe. Budete-li se ptát zkušenějších kolegů a budou-li ochotni jít s vámi do detailů, je docela dobře možné, že dostanete rozdílné informace, ale to je pochopitelné, nejlepší je vždy naše vlastní zkušenost v našem chovatelském prostředí.

A dostáváme se k onomu problému slévání již rozplavaného potěru do jedné nádrže. Dejte dobrý pozor zvláště při začátcích této praxe. Nepíšu teď o množství potěru vzhledem k velikosti rozplavávací nádrže, ale o tom, jak velké mohou být rozdíly ve velikosti plůdku, který sléváme do jedné nádrže. Budeme-li vytírat například běžné druhy teter, může jít v obvyklé periodě o měsíční rozdíl, tedy o první až poslední čtvrtý výtěr, vytíráme-li tu samou samičku po týdnu. Můj kolega, když mě kdysi uváděl do síně slávy akvaristiky, mi poradil „fintu“: „Vždycky dávám při dalším tření nového samce, aby byl čerstvý!“, toto se mi ale až tak mojí další praxí doslova nepotvrdilo, ale jistě to nepopírám, někdo může mít podobnou zkušenost. Chováme-li generační ryby odpovídajícím způsobem, v tomto případě mám na mysli zvláště vhodnou potravu, ten samý sameček je po týdnu dále vhodný i k dalšímu tření.

Slévání potěru je a byl vždy tak trochu problém, protože když se daří, máme nesnáz s umístěním plůdku. Je docela dobře možné, že se nám u některých druhů ryb podaří v jedné periodě, tedy po čtyřech či pěti výtěrech, sesbírat několik tisíc potomků. No a jsme u té problematiky konkrétně. První výtěr prvního v měsíci, poslední posledního v měsíci, ježe ten první výtěr už vesele plave a cpe se doslova krmivem a ten poslední se právě rozplaval. I když pominu to, že u mnoha druhů ryb dochází ke kanibalismu, ty menší ryby, i když stejného druhu, nebudou schopné konkurovat těm již odrostlejším a budou krnět. Je tedy třeba ryby dělit do nádrží podle velikosti a potom se dočkáme odpovídajícího růstu.

Nakonec bych rád upozornil na důležitou věc, která se téměř neuvádí. Jde o míchání různých druhů potěru do rozplavávacích nádrží. I když budeme hlídat shodnou velikost plůdku, je docela dobře možné, že se zrovna „trefíte“ do konkurenčních druhů ryb, které se společně prostě nedají odchovat z důvodu konkurenčních. Ne zcela prozkoumané látky, které tyto druhy ryb vylučují, potlačují růst a někdy i životní procesy ostatních druhů ryb. Pokud tedy nemáte vyzkoušené tyto sestavy, raději je hned zpočátku nezkoušejte.

Jiří Růžička