Vánoce, svátky klidu a tajemných chvil…

26.12.2021 | Žádné komentáře

Na Štědrý den, v ten krásný čas, se občas přihodí mnoho až neuvěřitelných příhod a podivných událostí, které zřejmě souvisí s tou tajemnou chvílí, která nás obklopí hned, jak se v tento den odpoledne zešeří. Platí to zvláště pro děti s bohatou fantazií, ale i nám dospělým se přihodí podivnosti, na které máme potom léta co vzpomínat. Někdy jsou to příhody hezké, jindy až tak ne, a dokonce nás někdy z těchto vánočních příhod i zamrazí.

Kámoš

Honza šel pocukrovanou krajinou z vesnice vedle. Vracel se z hospody, kde se scházeli s přáteli během roku, ale již před léty vznikla spontánně tradice, kdy se o Vánocích po obědě sešli chlapi, kteří měli – jak to jen napsat, no měli své povinnosti doma hotové a jejich ženy byly o něco víc nervózní než normálně. Měly zkrátka o mnoho víc chystání než v roce, a tak bylo dobré vypadnout alespoň na to odpoledne, připít si s kamarády do vedlejší vesnice a popřát vše dobré…a tak. Jenže, letos se to tak trochu vymklo, protože odchod jejich kamaráda Ríši na věčnost koncem roku museli zapít. Rozloučení s ním bylo ani ne před týdnem, a tak byly vzpomínky ještě čerstvé. Ríša byl Honzův kamarád a mnohdy spolu vyvedli nejednu lumpárnu. Jenže se ani nerozloučili, byla to bouračka s tragickým koncem…

 

Honza se tedy vracel k domovu a už se stmívalo. Bylo po čtvrté a vymýšlel, jak vše omluví ženě, ale nejde zase tak pozdě a hlavně, spoléhal na její tolerantní povahu. V duchu si sestavoval omluvu a těšil se na večeři se vším, co k ní v tento sváteční čas patří. Cestou mine starý dub, pod kterým si jako kluci s Richardem hráli a lezli po jeho bohaté koruně. Té vzpomínce se v duchu pousmál. Pak už jenom čtvrt hodinky a bude doma. Celá cesta k domovu trvala ani ne půl hodiny, a tak žádné zlo, za chvíli mě máš doma ženuško. Pomyslel si Honza a přidal do kroku.

 

Po chvíli již šlapal z kopce k dubu. U jeho paty někdo dříve postavil hrubou lavičku, kde lidé v letních měsících odpočívali. Již z dálky ale viděl přes stmívající se krajinu, že na lavičce pod dubem někdo sedí. Zíral přes zvedající se mlhu a jak byl blíž a blíž, ujistil se, že se skutečně nemýlil. Kdo by ale v té zimě…? Krok za krokem se blížil k dubu a čím byl blíž, tím se jeho podivné představy stávaly skutečností. Poznal ho! Byl to Ríša, vedle něj seděl jeho pes. Blbost, procitl Honza. To je šílený! Šílený, kdo to může…? „Čau Jendo“, ozvalo se, když Honza přišel až k dubu. Proboha!!!, tak mi říkal jen Ríša… „Ríšane?“ Stál před lavičkou Honza a koktal Ríšovu přezdívku. „Co tady?“, nedořekl. „Jak se máš Jendo?“ řekl vlídným hlasem Richard a postavil se. Jeho pes zavrtěl ocasem a poodběhl. Začal, očuchávat patu dubu. Honza mlčel a cítil, jak mu vzadu na zátylku trne.

 

Honza mlčel a jen poslouchal, jak si spolu hráli když byli ještě děti, jak loupili v kurníkách vajíčka, jak jednou Honza pomohl Ríšovi, když se topil na rybníku, jak… Po několika minutách se pomalu společně dali do pohybu a kráčeli k Honzově vesnici. Pes běhal kolem a jako by se zhola nic nedělo pohrabával si příkop, tu očuchal tyč dopravní značky. Byl spokojený, a to až do chvíle, kdy došli až téměř k Honzově chalupě. Tam se Ríša zastavil a zcela vážně se obrátil na Honzu. Ten stál jako opařený a vůbec nic nechápal. „Jendo, chtěl jsem ti jenom poděkovat za všechno a hlavně pak, jak jsi mi tehdy vytáhl z toho rybníka. No víš, to auto proti mně nejelo až tak v protisměru, já jen zahlídl srnku, jak se chystá skočit do silnice, a tak jsem uhnul…, byla to moje vina. No chtěl jsem se s tebou jen rozloučit, nestihl jsem to, jo a moc tě prosím, řekni Kačence, že ty klíče, co hledá jsou na věšáku u kozince! Díky.“ Tak říkal Ríša kůlně, ve která měl kdysi jeho děda kozu.

 

V tom se ozval hlas z chalupy, to Helča, Honzova manželka, volala z okna: „No, co je s tebou???, neviděls cestou…Hektora?“ Odmlčela se: „Jé to je bezva“, volala, když spatřila psa, jak běhá kolem Honzy s nosem u země a pokňourává. „Volala Kačka celá nešťastná, že se jí zaběhl Hektor, já jí hned zavolám, že je u nás“. Helena zavřela okno a šla zřejmě volat své kamarádce, že je pes u nich.

 

Honza stál sám u branky jako opařený, jen Hektor mu dloubal čumákem do nohy. Nechápal nic, zhola nic a nevnímal ani další děj toho okamžiku. „Tak co je?“, vytrhl ho sytý hlas ženy, „Chceš tam zamrznout?“ Honza procitl. Jeho ruka automaticky sáhla po brance a nadzvedla závorku. Branka vrzla a to Honzu probralo do skutečného světa. Otočil se. Na cestě za ním byly ve sněhu pouze jeho stopy a kolem nich stopy tlapek Hektora. To se mi přece nemohlo zdát, zase tolik jsme toho nevypili… Říkal si, když otevíral dveře do chalupy. Obklopil ho reálný svět plný událostí a příprav na večer. Děti se mu obtočily kolem pasu a jančiliy, jak to jen děti umí. Těšily se!

 

Vzduchem pronikl zvonek telefonu. Helča se ozvala a chvíli poslouchala. „No to ti nezávidím“, řekla Helena, „jestli chceš, vezmu Honzu a přijedeme. To je blbost, abys…“, něco řešily s Kačkou, ženou Ríši, ale Honza byl obklopen dětmi a Hektorem a byli v jednom kole. Podivné setkání se mu již pomalu vytrácelo z hlavy, když se ozvala Helena. „Honzi, tak říkala Helena svému muži, Kačka volá, že se nemůže dostat do šopy a neví kde nechal Honza klíče, má tam nějaký dárek či co, zajedeme tam, abys jí pomohl s tím zámkem? Bude to jen pár minut…“. „Má je na věšáku u Kozlovny, ať se tam podívá“, řekl jen tak mimochodem Honza plně zaměstnán rojem poskakujících dětí a radostným Hektorem.

 

Okamžik trvalo, než se ozvala jeho žena. „Tak jo, klíče jsou na světě a moc ti děkuje, přijede si pro toho tuláka a podrbala Hektora na hřbetě.

Nepostřehla v tu chvíli, jak stál Honza jako opařený bez hnutí a ve tváři měl snad zděšení či výraz nepochopení. Hlasy skotačících dětí jakoby v tu chvíli zmrazil. I přes jejich hlahol Honza nic neslyšel. Trvalo to chvíli, jen malou chvíli, kdy musela logicky ta otázka přijít. V tu samou chvíli ztichla i Helena a s podivným výrazem ve tváři se zeptala: „Jaks to věděl, kde jsou ty klíče?“

 

Jiří Růžička

 

Foto: naše Šiška, zahrála si v tomto příběhu Hektora

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ohodnoťe, prosím, článek

Ještě nehodnoceno

0 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Rubriky

Novinky

Kalendář příspěvků

Prosinec 2021
Po Út St Čt So Ne
 12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031  

Další příspěvky blogu

Vzkazy 2024/8

Vzkazy 2024/8

Pozor na letošní jaro!!! Bude asi ještě překvapení a tak pozor na teploty vody v rybníčcích. Bude asi ještě zamrzlo, a tak kdo nemáte ryby nachystané na ledový krunýř, ještě raději počkejte několik týdnů. V tomto případě jde hlavně o závojnatky. Prostě je nechte...

Vzkazy 2024/7

Vzkazy 2024/7

Neomezujte či hned neměňte svoji aktivitu u akvárií pouhými doporučeními v nejrůznějších článcích, které najdete na internetu. Je dobré se poučit, ale vždy s rozumem. Když mám chvíli, pročítám internet a zvláště pak články s akvaristickou tématikou a v mnohých je...

Vzkazy 2024/6

Vzkazy 2024/6

Není to dlouho, tipl bych to tak na tři měsíce, kdy jsem popisoval funkčnost a možnou opravu akvarijních čerpadel. Lze tedy snadno a rychle vyhledat v minulých článcích. Pozor ale, ještě tedy jednou a v krátkosti. Levná akvarijní čerpadla jsou určena vlastně svojí...

Vzkazy 2024/5

Vzkazy 2024/5

V minulém článku jsem si dovolil napsat něco o rostlinách, no a protože jsou rostliny velkou i rozsáhlou součástí akvaristiky, nemohl zůstat článek bez odezvy. V tomto případě jde o Echinodory. Echinodory jsou skutečně velmi obsáhlou skupinou rostlin využívaných v...

Vzkazy 2024/4

Vzkazy 2024/4

Jednoduše musím napsat, závidím!!! Mám tady dotaz na odchov čichavců mramorovaných, tedy Trichogaster trichopterus. Konkrétně na jejich odkrm. To byly časy! Uvedu zde tedy vše, co si o těchto krásných rybách pamatuji a na co vzpomenu.   Tak, jako jsem začínal...

Vzkazy 2024/3

Vzkazy 2024/3

O živorodkách jsem psal mnohokrát, ale také jsem objasňoval, jak to s jejich pojmenováním je, a že je to skutečně tak trochu jinak. Takže vezmeme-li například ČELEĎ Poecilidae, tedy živorodkovití, to jsou snad nejznámější akvarijní ryby, kterým akvaristé dali...