V minulém článku jsem popisoval některé události, které nás mohou potkat v době dovolených při opuštění bytu a akvária na delší dobu. Dnes bych rád upozornil na onu „POVĚSTNOU SOUSEDKU“, kterou jsem uvedl jako katastrofu při „hlídání“ akvária v době delšího volna. Zrovna na to se mě ptá naše čtenářka, tedy: „Proč by měla být sousedka při hlídání akvária katastrofa?“. Už z tohoto dotazu je jasné, nic ve zlém, že naše věrná čtenářka neoplývá zrovna zkušenostmi z podobné situace… Vysvětlím…

Tak hlavně, nemám nic proti sousedkám, ani proti sousedům, a dokonce jsem i nějakým způsobem družný, ale ohlídání akvária při dlouhodobější nepřítomnosti bych asi nesvěřil člověku, který prostě neví oč jde. Při dlouhodobějším hlídání akvárií lidmi, kteří s akvaristikou nemají a neměli v životě mnoho společného, je dosti situací, při kterých může, a většinou i dojde, k náhlým katastrofám. Jde především o podávání potravy a o její množství, ale nejen o to. Lidé, kteří netuší alespoň řádově oč jde, při této snad nejdůležitější činnosti v našem řemesle, ani nemohou posoudit to, co v tu chvíli dělají a přesto věřím, že to vše myslí dobře. Dnes bych rád ale pro představu uvedl jeden příklad z mé praxe. Je již poměrně „fousatý“, tedy jako z doby dávné, ale vystihuje velmi dobře danou situaci.

Příběh je sice pravdivý, ale pro srozumitelnost děje jsem ho z důvodu vyprávění upravil.

Bylo to krátce před svátky Vánočními, kdy se připravovala rodina akvaristy Franty na týdenní dovolenou na hory. Vše dobré, vše připraveno. Velkou starost dělala Fandovi však jeho akvária, bylo jich šest, ale pouze ve dvou bylo třeba dohlédnout na potěr a nakrmit. Situaci zachránila sousedka, která byla jejich sousedkou dobrou, a při lahvi vína se večer před odjezdem sama nabídla.

Franta sice zaváhal, ale vzal tuto nabídku jako východisko z nouze i proto, že si se svou sousedkou důvěřovali, a dokonce i oni jí při letní nepřítomnosti zalévali domácí květenu. Fanda měl ale jednu důležitou myšlenku. Věděl, že musel sousedce vysvětlit, jak na to, aby jeho snažení v akváriích nepokazila. Objasnil jí veškeré taje a následky překrmení, vysvětlil, že v ostatních akváriích nesmí krmit, pouze v těch dvou s potěrem a proč, objasnil, jak se po vypnutí proudu vše napraví a povídal a povídal, až si chudera souseda pouze povzdychla. Je to konec konců jednoduché, řekla si. Ze všeho si pamatovala, že má jednou denně, a to ráno, nakrmit stejnou dávkou vloček ona dvě akvária, jak jí Fanda ukázal. To bylo vše co si tak z té přednášky vzala…

Ale byly Vánoce, a to Franta tak trochu podcenil, koho by „TO“ taky napadlo? Sousedka to byla pečlivá a byla konec konců jejich téměř kamarádka, a tak nechtěla podcenit ani ty krásné svátky, které jsou ve velké většině příležitostí k podarování svých nejbližších. Své snažení chtěla korunovat nějakým překvapením, a tak den před Silvestrem navštívila ZOO prodejnu v jejich čtvrti. Akvaristika to nebyla špatná, dokonce jedna z těch lepších, ale chudera, neznalá sousedka, neměla o podobných akcích žádnou povědomost. Její nápad se jí ale tak moc zalíbil, že neodolala. Vybrala z mnoha akvárií ty dvě nejhezčí ryby, které se rozhodla věnovat jako ten krásný dárek sousedově rodině do nového roku. Ryby pustila do akvária, tam, kde byly již větší ryby, a tetelila se, jak se Fanda po příjezdu zaraduje. Na stůl do kuchyně ještě postavila vázu s květinou pro jeho ženu a zamkla za sebou dveře.

Přišel druhý den po Silvestru a souseda očekávala příjezd Frantovy rodiny. Vše dobré, vše připraveno. Ta chvíle přišla záhy, vedlejší byt ožil.

První, co bylo po příjezdu z dovolené byl Frantův úprk k akváriím. Pohled do akvárií s potěrem ho uspokojil, a dokonce se mu zdálo, že ryby „poskočily“, tak říkáme tomu, když ryby povyrostou. V duchu vzdal díky sousedce a jeho zrak zabloudil i do akvárií s dospělými rybami a zkušené oko dalo pokyn do mozku, že je něco jinak. Jasně! Co ty parmy? Třeštil oči do akvária a postupně mu to docházelo. V tu chvíli otevřela jeho manželka dveře a viděla ho zhrouceného před akváriem, kde se ale spokojeně proháněly ryby v čisté vodě. Znala již ten pohled. „Co se stalo?“, logická otázka prolomila tu trudnou chvíli: „Ále, mám tady vánoční překvapení a nejhorší je, že ji ani zabít nemůžu“, řekl s vydechnutím Franta. V momentě objasnil manželce situaci a ukázal jí několik málo bílých teček na oněch dvou nových obyvatelích jeho chovného akvária.

I přišla ta chvíle, na kterou se Fanda netěšil a musel si přiznat, že ani neví, co si počít. Zvonek oznámil návštěvu, a tak se již nedalo nic dělat, musel otevřít a řešit to, co bylo nutné. Rozzářená sousedka se ve dveřích tvářila velmi spokojeně a se širokým úsměvem vkročila. Nemohl jí ale ujít podivný výraz ve fandově tváři. Přivítala se s manželkou, dětmi, a tak trochu rozpačitě se začala rozhlížet. Vida, že nedochází k tomu, co očekávala, se přímo zeptala: „Stalo se něco s akváriem, něco jsem pokazila?“ Franta se až divil, jak situaci ovládl, pokynul sousedě, aby se posadila, poděkoval jí za službu, a dokonce i pochválil za dobré postarání se o potěr, ale…

Když jí objasnil oč vlastně jde a co tak hrozného tím darem vyvedla, rozplakala se.

Tak to by mohl být asi konec té smutné historie, jen dlužím objasnění pro ty, kteří z textu nepochopili. Onen vánoční dar, ty dvě krásné parmy byly infikované naštěstí ne zas tak hrozivým parazitem, kterému říkáme slangem krupička, bylo možné ho eliminovat, ale jak zkušenější již dobře vědí, každý zásah chemií do zavedeného akvária je více či méně problematický, a tak sousedka, která chtěla udělat velkou radost, zavinila spíše starost, protože ona krupička je velmi infekční a obvykle velmi rychle infikuje ostatní ryby v akváriu.

Tento příklad z praxe jen ukazuje na to, že i kdybyste laikovi objasnili veškerou problematiku, s kterou se může při hlídaní akvárií setkat, nebude si všechny ty tak jako tak věci pamatovat. Jen je dobré vzít v úvahu, jakou dobu, kolik let trvalo, než jste se sami obeznámili s problematikou chovu a odchovu akvarijních ryb.

Všem chovatelům, a zvláště pak akvaristům přejeme z DAJANY klidný, a hlavně zdravý Štědrý den.

Za všechny, Jiří Růžička