V Článcích jistě najdete pojednání o tom, že musíme být postiženi, abychom se po celý život začasto doslova lopotili po té krásné, leč někdy obtížné a zdlouhavé cestě akvaristiky. To postižení patří do kategorie velmi mírných abnormalit, leč někdy se může stát, že nás to postižení postihne doslova.

V době, kdy jsme kdysi začínali, jsme hledali v bytě každé volné místo, každý kout, kde bychom mohli umístit akvárium a všichni, kdo takto začínali mi dají za pravdu, že to nebylo tak docela snadné. Místa nazbyt většinou nezbývalo, a tak jsme hledali místo i tam, kde by to mnohé ani nenapadlo. Jedním z takových míst bylo WC, tedy záchod. Tam sice nebylo místo jako bychom ho očekávali při posuzování umístění akvárií, ale velmi se hodilo například pro stěnu elementek.

Kolega měl takovou stěnu umístěnou ve výšce téměř tří metrů v činžovním domě, kde byly a dodnes jsou vysoké stropy. WC využíval ještě k umístění živých nitěnek ve splachovací nádrži a tak se stalo, že v oné komůrce trávil více času, než běžný člověk se svou potřebou.

Přišla návštěva. Noví kolegové z manželčiny práce, druhá rodina, a po uvítání musel akvarista obstarat své miláčky, kteří zrovna rodili své potomky. Byla to pro něho velmi důležitá chvíle a tak s omluvou „na chviličku“ odběhl. Manželka zatím obstarala své nové kolegy a se zájmem poslouchala jejich vyprávění. Když uběhla drahná chvíle, ptali se, kde že je její manžel, kam odešel? „Je na WC“, sdělila žena a mávla rukou bez vysvětlení: „Vždycky mu to trvá než tu havěť obslouží“. Návštěvníci se po sobě podívali s neznatelným úsměvem a pokračovali v zábavě.

Když ona chvíle trvala jako hodně delší přestávka ve fotbale, návštěvnice sebou začala podezřele šít a ohlížet se ke dveřím, kde manžel hostitelky před delším časem zmizel. Nastala nervózní chvilka a hostitelka pochopila, o co asi jde. Vstala a s milou razancí otevřela dveře na toaletu a aby to návštěva slyšela oznámila direktivně manželovi, aby už šel, že se s tím hrabe a ostatní potřebují…, a dveře opět přibouchla. To pochopitelně návštěvu ještě více zmátlo a nechápavě na hostotelku koukali. „No nezlobte se, on než to všechno vždycky udělá…“.

Za krátkou chvíli se však již dveře otevřely a vešel usměvavý manžel z WC. Nezlobte se, ale já tam mám titěrnou práci a tak jsem se zdržel. To již zmatená návštěvnice nevydržela a urychleně vstala a mířila na komůrku. Dveře cvakly a bylo slyšet tichý smích. Po návratu z WC vyprávěla manželovi o co vlastně šlo a že vůbec netušili, jaký má manžel koníček. Pochopitelně měl on také doma akvária, a tak se večer protáhl téměř do půlnoci s akvaristickou tématikou. Nebylo ani divu, v té době se říkalo, že co Čech, to akvarista, takže zase až tak o velkou náhodu nešlo. A co myslíte, po chvíli zmizeli v oné místnůstce na delší dobu oba dva…

V této souvislosti musím ještě napsat, že nejen akvária, ale i všelijaké laminátové bazény se instalovaly v domácnostech. Jeden přítel akvarista měl v panelákové ložnici plochý bazén pod postelemi, protože zrovna v panelákových bytech nazbyt místa nebývalo. A pozor, onen bazén měl objem přes kubický metr. Měl to skvěle vymyšlené, a tak se vyhnul i tvorbě vlhkosti. Mimochodem, v paneláku je, jak víme, suchý vzduch a tak to rodině jen prospělo. Pro kolegu to bylo nevyhnutelné, protože odchoval zrovna v té době velké množství poměrně v té době vzácných ryb a neměl je kam umístit.

Jiří Růžička

Foto: Při dobrém osvětlení i takto rostou Echinodory