Je po jaru, přišlo léto a bazénky a rybníčky na našich zahradách, pokud máme to štěstí a máme je, vypadají jako studánky, kde se odehrávají mnohé věci, radostné i tragické. O co jde? No, vytváříme, ať chceme či ne, těmito nikami přírodní stanoviště mnoha živočichům i rostlinám, kteří si musí, pokud chtějí přežít, vytvořit nějaké vztahy, nějaké společenství. Nestane-li se tak, nakonec ten druh, který není schopen v rybníčku z jakýchkoliv důvodů přežít, zkrátka nepřežije. Jde o životaschopnost konkrétního druhu i jeho případného potomstva, neboť potomstvo je to, co nechává pokračovat v životu tomu kterému druhu.

Nejen v mé poště, ale i v mnoha debatách jsem zaznamenal dotaz na téma: „Je možné vpustit do rybníčku na zahradě ryby z akvária?“ Je to pochopitelně možné, ale má to určitá pravidla. Ta pravidla jsou nekompromisní a je pouze na nás, jak je zvládneme.

V první řadě vezmeme v úvahu velikost rybníčku a jeho schopnost setrvačnosti a stálosti prostředí. Jde mi o to, že malé nádrže velmi rychle mění teplotu při případném ochlazení, nebo při trvalejším dešti. Jsou druhy ryb, které jsou na toto velmi citlivé a mohli bychom jim tímto ublížit. Jinak to je, když jsme schopni technicky takové výkyvy vyřešit, například topením s termostatem, která toto nebezpečí eliminují.

Další případné problémy dělá také u mnoha druhů obsah kyslíku ve vodě. Je všeobecně známo, že čím je voda teplejší, tím méně kyslíku obsahuje a dovedu si docela dobře představit, že v letních parnech se mělký rybníček vyhřeje na více stupňů, než dokážou naše ryby vůbec přežít. Do teplé vody a takové, kde teplota stoupne i nad 30°C je možné umístit ryby labyrintní, ale ty zase nebudou dost dobře snášet prudký pokles teploty při ochlazení, které může přijít záhy. I z tohoto důvodu velmi doporučuji do rybníčků na zahradě vypustit například barevné karase či některé variety závojnatek, ale je tu zase problém. Tyto druhy ryb sice zvládnou i zimu pod ledem, ale nezvládnou kočky na zahradě! Zvláště potom pomalé závojnatky, které nemají před rychlými drápky koček šanci.

V rybníčcích vznikají nejrůznější společenství, která se musí navzájem respektovat.Právě ta společenství v těchto případech tvoříme my sami. I proto je důležité se vyznat alespoň rámcově v tom, co děláme. Je asi jasné, že pokud jsou v rybníčku na naší zahradě zjevně dravé larvy hmyzu, nebo jiní predátoři a my do takového prostředí umístíme na léto malé akvarijní rybky, nedopadne to s nimi dobře. Je tomu prostě tak a nic s tím neuděláme. Ale je tu právě ta možnost tomuto zabránit tím, že jsme poučeni a zvládneme předejít těmto chybám.

Prvně si musíme uvědomit, zda takové ryby v tom našem rybníčku na podzim, nebo koncem léta, to podle druhu, vůbec budeme schopni odlovit zpět do akvária. Tento problém se sice zdá jako malý oříšek, ale pokud je rybníček přírodního charakteru, stane se velkým problémem. Jde o tvar a typ rybníčku a také o naše nápady, jak předejít podzimnímu trápení s výlovem. Jedno takové řešení je například použití nejrůznějších sít či sítí, které jsou položené na dně a vymezují tak životní prostředí rybám.

Pokud máme toto vyřešené, uděláte přemístěním do rybníčku případným rybím zájemcům velmi dobře. Pochopitelně se tyto ryby setkají s přírodními podmínkami, které v akváriu nezažijí, ale většinou vše dobře dopadne. Ryby budou mít po celý pobyt různou přírodní stravu, kterou jim do akvária v roce jinak nedáte. A nejde pouze o živočišnou potravu. V přírodních podmínkách je i mnoho druhů řas i jiných „dobrot“, o kterých třeba ani nemáme ponětí.

Nemohu pominout ani některé druhy infekcí či parazitů, které mohou na naše ryby ve venkovním rybníčku číhat, ale to už k tomu všemu patří a kdo nic nedělá, nic nezkazí, že?

Jinak umístění ryb do venkovních nádrží velmi doporučuji, ale pochopitelně s výhradou v souvislosti s výše napsanými skutečnostmi. Je patrné, že tato problematika není zdaleka tak snadná, jak by se na první pohled zdálo, ale neřešitelná rozhodně není.

Pokud budete potřebovat řešení k těmto problémům, bez otálení napište, pokud budeme znát odpovědi, jistě se s řešením rozdělíme.

Jiří Růžička