I když jsem si vědom, jak nejsou všeobecně v oblibě direktiva a všelijaké předpisy, musím hned na začátku napsat, že již od prvního vnuknutí, od prvotní myšlenky na vlastní akvárium je dobré se určitými pravidly přeci jen řídit.
Nerad bych na těchto stránkách cokoliv nařizoval či zásadně vylučoval, ale má dlouholetá praxe mi velí, abych v zájmu čistého svědomí informoval tak, jak jsem se je sám učil a zároveň pomohl všem, kteří to myslí se zařizováním akvária vážně. Je sice pravda, že bez pokrokových, třeba i revolučních myšlenek v jakémkoliv oboru by nevznikl pokrok a nové poznatky, ale vzhledem k tomu, že se akvaristika zabývá chovem živých tvorů, je doslova nutné vycházet z určitých pravidel. Rozhodně to vyloučí případné utrpení chovanců a Vám když nic, tak alespoň počáteční rozladění, mnoho času i financí.
Věřte, že mé zkušenosti byly vykoupeny mnoha zklamáními a takřka neustálým snažením se o něco, co jsem měl mnohdy před očima a jenom díky přirozené roztržitosti a neznalosti jsem to neviděl. Bylo to ale také z toho důvodu, že jsem s akvaristikou začínal v době, kdy odborné literatury bylo v obchodech minimálně a mnohé znalosti a praktiky jsme tenkrát čerpali hlavně od zkušenějších akvaristů a to ponejvíce v klubech.
Neříkám, že to bylo horší, ale přece jenom jsme my začátečníci byli odkázáni na milost a dobrou vůli těch „starších“.
I tenkrát ale platilo, že akvaristika je právě proto krásná, protože neexistuje stoprocentní recept či návod. Jinak, neexistují na celém světě dvě shodná akvária. Z toho důvodu je také dobré nezařizovat hned od začátku akvárium jako definitivní. Akvárium jako celek je jeden žijící organismus a celou dobu své existence se vyvíjí. Na život v něm mají vliv i docela zanedbatelné maličkosti, kterých si v začátcích nemusíte všimnout, a které když Vám proklouznou „mezi prsty“, mohou zapříčinit zbytečné problémy.
Pokusme se tedy společně vytvořit to, čemu se říká pohledové či pokojové akvárium. Mám na mysli právě ten krásný svět, na který se těšíte, když se třeba vracíte ze zaměstnání a s kterým si ve volných chvílích můžete třeba i „pohrát“. Je to pochopitelně přenesený slova smysl, ale pro mnohé z nás je to rozhodně, krom touhy po poznání, i druh ušlechtilé zábavy.
Ne ale vždy tomu tak bylo. V mnoha knihách se lze dočíst o vzniku, nebo chcete-li o začátcích akvaristiky. Jasně, nebylo sklo, ten fenomén několika posledních staletí, který umožnil všechnu tu krásu pozorovat přímo na dosah. V dřívějších dobách se ryby chovaly v rybnících, bazénech, korytech, umělých kanálech, náhonech a všemožných nádobách. Záznamy nás vedou hluboko do historie, několik tisíc let před začátek našeho letopočtu. Mnoho autorů uvádí například výjevy na nástěnných malbách či jinak uchované důkazy o tom, že s chovem ryb se zabývali již v dávné historii. Kdy a kdo se vlastně rozhodl jako první ulovenou rybu pozorovat a nalézt v této činnosti zalíbení se již nedozvíme. Jedno je ale jisté, v každé době popisované historiky, se nachází rybařina, jako činnost pro obživu lidí. Je víceméně jasné, že první ulovené ryby k tomuto účelu také sloužily. Dovolte mi ale malou kamufláž.
Dovedu si dost dobře představit, že primitivní domorodý rybář, který chytil prvně červenou rybu ji s nadšením nesl do vesnice a cestou si zlomil nohu. Moje fantazie mi našeptává, že stařešina či kouzelník kmene, chcete-li, vše přičetl na vrub právě této výjimečné rybě a byla na světě legenda. Od té doby uznávali obyvatelé kmene červené ryby jako náboženský objekt a kdo by takovou rybu usmrtil, potkalo ho neštěstí. Naopak, lidé je začali chovat a uctívat. Dokonce těmto výjimečným tvorům při různých obřadech přinášeli oběti.
Jako objekt kultu se v některých domorodých kmenech objevují výjimečné ryby jako duše předků. Těch příkladů by mohlo být bezpočet, ale když dovolíte, rád bych je rozdělil přece jen na dvě skupiny. Myslím tím hospodářské chovy ryb, tedy ty, které se zabývají rybami jako lidskou potravou a do druhé skupiny bych rád zařadil ty, které jsou určeny pro potěchu oka i ducha. Existují i další skupiny, například vědecké pokusy, při kterých je ryba objektem výzkumu…
V Číně i v Japonsku například vznikla již dávno právě podobná myšlenka a KOI kapři jsou uctíváni jako nositelé duší zemřelých předků. Rodiny jejich chovatelů je tedy velmi považují a chovají je s velkým respektem. Díky tomu také vznikly nenahraditelné údaje například o jejich věku. Ve starých rodokmenech těchto kaprů můžeme najít i dvousetleté ryby. No věřte, nebo ne…
Jiří Růžička
0 komentářů