V mnoha článcích o akvaristice se můžeme dočíst i o závojnatkách a jejich varietách. Jde původně vlastně o karasy, ale po dobu několika tisíc let se z nich staly závojnatky, nebo jiné formy těchto variabilních ryb, například klasické komety či Schubunkiny. Mohli bychom jmenovat asi hodně dlouho, kdybychom chtěli vyjmenovat všechny možné variety karasů, co jich v akváriích a v nejrůznějších chovech plave.

O závojnatkách jsem psal již mnohokrát a na dotazy ohledně nich jsem odpovídal nesčetněkrát, ale musím uznat, že vlastní zkušenost je zkrátka vlastní zkušenost a tím je dáno vše. Naše chovy a nejen závojnatek, jsou situovány v nějakém prostředí a každý jsme na tom jinak. Jde o umístění akvária vzhledem k dennímu světlu, o teplotu, o kvalitu a hodnoty vody, kterou používáme a o ještě více ukazatelích. Pravda ale je, že s každým příchodem jara se tyto dotazy množí a odpovídám na podobné otázky.

Ve zkratce se chci zmínit o několika ukazatelích, které jsou podle mne důležité, ale o kterých jsem již mnohokrát psal. Je tedy možné si podrobné informace o závojnatkách vyhledat v Článcích. Závojnatky již dávno nejsou karasi dokonce ani uspořádáním svých vnitřních orgánů, na barvu a podobu a funkci vnějších uspořádání ploutví nehledě. Z karase stříbřitého se stala vlastně jiná ryba, která podléhá jiným zákonům na funkčnost rybího těla než její původní druh. Několikrát jsem se zmínil o civilizačních dopadech v tomto smyslu, i když jsem tento termín v souvislostech potom některým našim pozorným čtenářům objasňoval.

Nic se ale nemění na tom, že závojnatku beru spíše jako rybu do venkovních bazénů, než do akvárií. Je sice pravda, že v posledních desetiletích přibylo hromadně velikých nádrží, kde se závojnatkám daří, ale v tom vyjádření mi jde vždy o jedno. Závojnatka má zkrátka tu velikou smůlu, že je ortodoxně známá jako „ryba do koule“. Nevím pochopitelně, kde se tento nesmysl vzal a kdo první tu chuderu do pětilitrové koule vložil, ale je to zkrátka z mého pohledu zločin vůči této rybě, to mi nikdo nevymluví. Viděl jsem sice jednou v životě v zahraničí obrovskou kouli o průměru snad až metr a v ní závojnatky, ale to byla výjimka z toho, co popisuji.

Závojnatky potřebují velmi prostoru, velmi výkonné filtry a mnoho kvalitní potravy. Problém je v tom, že jejich trávení není zdaleka dokonalé a tak to co pozřou, se v trochu jiné formě vrací zpět do vody, ve které plavou, tedy v podobě exkrementů. Pokud máme možnost vodu v akváriu často měnit, je vše v pořádku. Pokud ale chováme závojnatky v malém akváriu s nevýkonným filtrem, je zle. Závojnatky se ocitají v prostředí plném dusíkatých látek, přestanou růst a jejich život se změní na pobyt ve vězení…

Klasickým příkladem takového chovu jsou lidé, kteří si z důvodu dekorace pořídí skleněnou kouli na komodu, napustí vodu a vloží jednu závojnatku. První den je velká sláva a od dne dalšího začínají problémy. Prvně se zakalí voda šedavým zákalem a tím to vše začne. Pokud si její majitel nevezme za úkol každý den vodu vyměnit za čerstvou, což nebývá běžné, stane se z koule nevzhledný problém. Ale i to závojnatce nepřispívá ku zdraví. A ještě navíc je nutné krmit, že?

Závojnatka v takovém prostředí, pokud ji ale její majitel udrží vůbec na živu, zůstane zakrnělá. Klasický příklad z obchodu: „Ale ona je taková malinká a krásná, my už ji máme od Vánoc“, povídala maminka s holčičkou. Byl podzim a závojnatka by měla být minimálně třikrát tak velká, nehledě na to, že závojnatka je společenská ryba a doslova vyžaduje hejno svých družek.

Dnes ale chci reagovat na vzkaz od paní, která má závojnatky venku v rybníčku, kde se po letošních mrazech utvořil silný led. Obává se o ně a píše, zda má něco udělat?

Pokud je to ve vašich silách, led rozbourejte a vyhoďte z bazénu ven. Pokud mohu poradit, před zimou umístěte doprostřed bazénu kůl, který vyčnívá nad hladinu a ve výšce hladiny stačí probít kůl hřeby tak, aby koukaly. Když hladina zamrzne a utvoří se dostatečně silný led, vyvrtejte do něj díru a tak 10 cm vody z bazénu hadicí odpusťte. Vznikne tak vzduchová izolace, která zabrání dalšímu promrzání.

V zimě ryby v rybníčku NEKRMTE!!! Ryby hibernují a mají tzv. zimní režim, při kterém, pokud se neobjeví velká obleva, jsou v klidu a potravu nepřijímají. Prakticky téměř celou zimu žijí ze zásob, které si vytvořily koncem léta a na podzim. Proto je také důležité ryby před zimou velmi dobře krmit kvalitní potravou.

Zjara se potom čeká na první dny po rozmrznutí ledu a je dobré ryby sledovat, kdy začnou být aktivní. Zprvu podáváme potravu velmi opatrně v malých dávkách, třeba jednou za dva dny a postupně dávky zvyšujeme až do oteplení vody.

Jiří Růžička