Jen tak na okraj, ve zmrzlém únoru se dějí kouzelné věci pro nás pro všechny, tedy myslím pro akvaristy. Představuji si, jak po oteplení poteče z polí za chalupou mnoho tun vody, kterou se začasto marně snaží „vyrobit“ akvaristé ve městech. Tedy tam, kde je sběr tající vody téměř nemožný z důvodu jejího znečištění. Po přestěhování z Prahy sem k nám do Lužických hor, jsem vždy na jaře sledoval, jak odtéká do potoka velké množství roztátého sněhu. V tu dobu jsem na zahradě stavil rybochovný bazén, který se hned první zimu naplnil po okraj sněhem a několikrát roztál a opět zapadl.

Na jaře byl do poloviny plný vody, která byla krásně čistá, tak co jiného mě mělo napadnout… Změřil jsem ji a vyvalil oči, 20 microsiemens. Začal jsem s touto vodou pracovat a vytíral tetry červenohlavé. Šlo to skvěle, ale musím se přiznat, bral jsem tuto zkušenost jako pokus či vyzkoušení toho, co jsem si myslel. Mezitím jsem dostavil líheň, a stejně jsem vodu dál upravoval v kolonách. Nevím čím to je, ale asi mám radši tu spolehlivost nebo asi něco, co funguje vždy stejně…

No a navzdory tomu, že velmi dobře pamatuji větu starých mistrů, kteří mě říkali, že není nad dobrou vodu z přírody. Tehdy jsme ještě jezdili ke všelijakým pramenům kolem Prahy a věděli jsme, že tam či tam najdeme vodu na ty či ty druhy ryb. Dodnes si pamatuji například vodu z Jevan, kde jsme nedaleko lesní cesty nosili v barelech vodu do aut, kam se dalo přijet.

No a představte si, že jsem v týdnu obdržel dopis od pana Ladislava, který si roztál vodu ze sněhu a pokoušel se s ní pracovat podobně, jako já tehdy. On bydlí kdesi na severu Moravy u Ostravy. Pan Ladislav naměřil též skvělé hodnoty vodivosti, ale voda byla kyselá a to pod 5 pH. Není problém upravit do jakýchkoliv hodnot, ale například na červené neony téměř dokonalá. Ještě bych ji trošičku okyselil a šup tam s nimi!

Když jsem asi tak před padesáti lety zkoušel odebrat vodu z okapu na našem žižkovském dvoře, zděsil jsem se, co teče ze střechy a hned ji zavrhl. No jak jsem již napsal, voda z Lužických hor je skutečně jiná, lepší.

Je mnoho kolegů, kteří se snaží za každou cenu odchovat ty či ty druhy ryb, i když k tomu nemají vhodné prostředí, tedy co se hodnot vody týká. Tak dlouho spekulují, až to nakonec vyjde. No jistě, co by to byli za chovatele, že.

Ale na druhou stranu mám spoustu kolegů, kteří mají toto za sebou a naopak se zabývají takovými druhy ryb, aby s přípravou vývojové vody neměli moc práce. Nevím, zda je to již po mnohaletých zkušenostech pohodlnost, nebo snad dají na to, že jde spíše o jistotu.

Se mnou je to tak, že odchovávám v současné době velmi „pohodlné“ druhy ryb, ale když se mi tzv. zapálí akvaristické lýtka, „rozdýchám“ kolonu a jdu do toho. Je ale pravda, že mě spíše zajímá zacházet s přírodními zdroji a pokouším se vylíhnout z kokonů pakomárů (Chaoborus) planktonový prach pro mimina potěru. Je to skvělé, ale jak tak poslední léta zjišťuji, těch pakomárů, tedy jejich kokonů s vajíčky, velmi ubývá. Musím uznat, že se zde na severu Čech se v posledních letech změnil zimní režim natolik, že v posledních třech letech nespadl téměř žádný sníh, tedy až zase na letošní zimu, kdy je sněhu a mrazu hromada. Tak uvidím, zda se nějaké ty běžné přírodní pochody opět navrátí.

Kde jsou ale ta bohatá léta, když jsme dokázali za sezónu nalovit doslova metráky planktonu a věděli hlavně, kde se s ním setkat. Výskyt mnoha druhů planktonu jsme znali a přírodní lokality byly téměř na dosah. Dnes je to s přírodními lokalitami o poznání horší, ale rozhodně ne nulové. Například v jarních měsících lov černých komářích larev je doslova lahůdka a jejich blahodárné působení na růst a rozmnožování ryb nelze popřít. Vřele doporučuji před výtěry, u některých druhů ryb jsou téměř nenahraditelné. Například živorodky mají o poznání více potěru…

Jiří Růžička