No, někdo sice může namítnout, že je tak starý jak se cítí, ale co naplat, s časem si prozatím věda nikterak neporadila a tak musíme, (to slovo nemám moc v lásce), přijmout čas jako nekompromisní veličinu stárnutí.
Přiznejme si ale jedno, začasto se v našem životě stává, že se sami pokoušíme čas posunout nikoliv dozadu, abychom ho třeba trochu zmátli a naší tělesné schránce prodloužili trvanlivost, ale protože spěcháme za něčím moooc zajímavým, za něčím, po čem bažíme a snažíme se tak popostrčit čas, abychom se už už přiblížili ke kýženému cíli.
No a u akvaristů jde vlastně o stále trvající konstantu. Natahujeme se stále po něčem, co nás velmi zajímá, co nám uniká, a co bychom rádi co možná nejdříve vyřešili. Jde například o parádní akvaristickou disciplínu množení ryb. Vše má svá pravidla a vše se též nesmí uspěchat. Při reprodukci ryb už vůbec ne. Je sice možné některé procesy urychlit, ale vždy má každý zásah do časové postoupnosti nějaké následky. Někdy fatální, někdy ne tak osudové, ale jsou tam.
Píšu o něčem, co sám prožívám od svého dětství v akvaristice dosti napínavě a z pohledu mé vrozené netrpělivosti a zbrklosti zoufale. Naučil jsem se ale za těch mnoho let své nedostatky alespoň částečně krotit a jde to. To si sice namlouvám, protože ono to ani jinak nejde, ale jsou zde určité pokroky, které si myslím, lze ocenit. Tedy alespoň v určitých mantinelech.
Co tedy všem kolegům popřát do roku 2021 abychom alespoň v něčem byli odlišní od těch stále se opakujících frází? Dobře tedy, rád bych všem příznivcům jakéhokoliv odvětví chovatelství a akvaristům zvlášť popřál za nás všechny z DAJANY co možná nejvíc té trpělivosti a hlavně skutečně nic neuspěchat!!! Spěch ničí výsledky i v dlouhodobém hledisku. Spěch se může projevit až za poměrně dlouhou dobu a vyzrálost organismu tak nemusí být tak, jak bychom si přáli. Uspěchanost vede začasto i k nepodařeným výtěrům či jejich slabých výsledků v další generaci.
Jde zkrátka pouze o urychlení něčeho, co se zdá v našem životě důležité, ale co tím spěchem vlastně ničíme. A nemusí jít zrovna o spěch. Lidské konání někdy ničí přírodní postupy a zákonitosti i v našem řemesle. Jde například o otužování ryb. Mylně si někteří akvaristé myslí, že je možné tropické ryby otužovat a dokonce se tím chlubí. Není to možné, není možné změnit pochody, které příroda vytvářela mnoho tisíc či milionů let. Na konci tohoto snažení číhá téměř vždy smrt, nebo degenerace organismu a živoření.
Pokusme se tedy vnímat ty, co chováme v našich kouzelných a začasto tajemných nádobách, tedy v akváriích, jako originální výtvory přírody a chovejme se k nim i dlouhodobě jako k propůjčeným, které musíme opět do lůna přírody navrátit. Lze o tomto přirovnání často s úspěchem pochybovat, protože některé variety, které člověk odchoval, už v divoké přírodě nejsou schopné přežít, ale i tak si udržujme čistotu v chovu a snažme se o vlídné zacházení s nimi. Všichni tvorové, co se v chovech lidských nacházejí, jsou na nás striktně závislí. Záleží tedy pouze a jen na nás, na chovatelích, zda budeme vlídní ke svým svěřencům, či jim pořídíme peklo.
Tedy do dalšího roku našeho snažení přijměte mnoho pozdravů a přání vydařených a vlídných chovů i odchovů. Je to v zájmu jak nás, ale více našich svěřenců.
Za kolektiv DAJANY tedy mnoho nových druhů alternativních krmiv a co možná nejméně zbytečně uhynulých zvířat v roce 2021.
Jiří Růžička
0 komentářů