Jména a místa jsou v tomto příběhu smyšlená z logických důvodů, i když doba ve které se udál, je dávno pryč.
Kolem Vánoc, tedy okolo slunovratu a pro mnohé též v dobu zrození podstaty tohoto světa, se dějí věci, které se běžně během roku nestávají. Asi každý z nás si jistě vzpomene na některou z nich. Tento tajemný a krásný čas jich ale stvoří další a tak nikdy nekončí. Osobně mám ve své knihovně mezi ušima mnoho takových příběhů z celého života ať mého či mých přátel, ale mnohé z nich jsou v souvislosti s akvaristikou a některé jsem dokonce již popsal a nejen v Článcích.
Dnes jsem vzpomněl na příhodu, kterou jsem sám nezažil, ale kterou nám vyprávěl kolega v klubu před mnoha lety. Bylo to v době, kdy jsme se doslova prali s některými druhy ryb, které nebyly na našem trhu k mání a obstarávali jsme si je z několika dokonce i ilegálních zdrojů. Pašování nemoha čudel v termosce či v sáčku v rukávu saka přes socialistické hranice tehdy ještě východního Berlína k nám bylo skutečné dobrodružství a někdy i s krutými následky v porovnání s tímto odporným a zavrženíhodným činem.
Postihy byly neadekvátní a bohužel vždy bez objasnění, nebo jakéhokoliv vysvětlení. Šlo o to, že zpráva do zaměstnání, že jste pašerák a odsouzení za to, že jste provezli čtyři sumečky přes hranice, záviselo striktně na vztahu vašich nadřízených k tomuto hrozitánskému činu a k tehdejšímu pořádku. Nehledě na to, že se začasto tato nešťastná stvoření, tedy ryby, staly obětí kruté pomsty celníků a skončily před zraky nešťastného akvaristy na místě v kanále…
Těm, kterým se ale povedlo dovézt některé z novinek k nám do Československa, bylo přáno snad všemi, aby se už konečně staly rodiči a jejich potomstvo, aby se objevilo v akváriích kolegů, tedy nás, dychtících po nových chovancích. Kolega Holas si z vánočního výletu do Berlína dovezl sumečky. V klubu se to velmi brzy rozkřiklo a návštěvy u Holase nevyžadovala snad pouze jeho paní, která se zástupy kolegů akvaristů měla před svátky pouze starost. Protože ale byla chápající žena a svému manželovi jeho vášeň tolerovala, přetrpěla i toto období.
Tehdy šlo o sumečky z rodu Corydoras, kteří u nás snad ještě nebyli vůbec chováni a to ještě více akcentovalo zájem o ně. Holas jim říkal Vánoční sumci z pochopitelných důvodů a dokonce pro nelibost své ženy tvrdil, že to je nejlepší dárek, který k vánocům kdy dostal, i když od sebe samotného.
Sumci prosperovali a v jeho akváriu se po dva roky skvěli jako nejvzácnější démanty. Zájem o ně ale neustal a to i proto, že se v republice jiní shodní sumci po celou dobu nevyskytli. Holas byl už unaven neustálými dotazy, zda už budou ti vánoční k mání, zda je už rozmnožil, ale kladnou odpověď dát nemohl. Je jasné, že ho to poměrně dost trápilo, protože byl brán za velmi dobrého odborníka v akvaristickém světě a zdatného sumečkáře.
Přišly třetí Vánoce od slavného dne, kdy si sumečky Holas přivezl a nastaly změny v životě jejich rodiny. Zkrátka, rodiče Holasovy ženy nebyli už nemladší a tak se před Vánoci dohodlo, že je mladí navštíví a pomohou jim se vším, co je na svátky potřeba. Odjezd byl ale v případě tohoto akvaristy provázen velkými přípravami u akvárií a pochopitelně byl též pověřen jeho dobrý kolega a snad i kamarád, že na jeho akvária během nepřítomnosti majitele dohlédne. Šlo o několik dní a tak se i stalo.
Další vyprávění by asi bylo zbytečné, protože mnozí z vás asi tuší, ale traduje se, že po příjezdu Holasovy rodiny se stalo několik věcí krátce za sebou. Holas, když se podíval do prostoru svých akvárií málem omdlel a hnal se k telefonu, co že se tam stalo, protože některé nádrže nebyly na svých místech a v elementce, která po jeho odjezdu nebyla napuštěná, byly jikry odebrané od sumečků. Holas se hnal k telefonu a volal kolegu, který měl držet dohled nad jeho královstvím. Ten mu sdělil, že ho už několikrát volal a co tomu říká.
Stále ale nebylo jasné, o co vlastně šlo a hlavně, kterým z několika druhů sumců byly jikry odebrány. Když se dověděl, že šlo o jeho vysněné Vánoční sumce, Holas málem padl. Co se, a jak… Po ztrátě řeči se kolegové dohodli, že se musí ale ihned sejít a ihned, ihned… Žena Holase pochopitelně nebyla ráda, ale z minulosti již věděla, že toto prostě neovlivní. Bylo pouhé dva dny před Štědrým večerem.
Po chvíli se ve dveřích objevil kolega Holase a oba ihned „zalezli“ k akváriím. Z kouta obydlí se přes bublání filtrů ozývaly chvílemi rozrušené hlasy a jednou dokonce i výkřik. To se svědkové později dověděli od Holasovy ženy. Stalo se asi tak to. Když přijel Holasův přítel na kontrolu, bylo již po všem a na skle akvária viděl pouze jikry, to bylo před dvěma dny. Ty dal do elementky, jen si nebyl jist, jaké hodnoty vody má volit, tak namíchal tu, o které si myslel, že by „to“ mohlo vyjít. Časem se ukázalo, že volil správně. Jikry opatrně sebral ze skla, bylo jich pouze 12, ale i to byl úspěch a vložil je se vzduchováním do připravené elementky. To bylo vše, ale Holas musel kolegovi slíbit, že alespoň čtyři kousky z toho výtěru musí svému kolegovi podstoupit.
Tato příhoda by tady mohla skončit jako skvělá vánoční příhoda, kdy Vánoční sumci dali svému majiteli ten nej nej dárek přímo na Štědrý den, kdy se začali ti malí pišišvorové líhnout. Byl to zrovna třetí rok od doby, kdy si je Holas přivezl.
Tedy nebýt dobráckých kolegů a trochu té lidské šťouravé povahy. Mezi akvaristy v klubu se začalo šířit, že si někdo zkrátka musí smluvit, aby se mu ryby vytřely, že už se na Holase nemohli ti sumci ani podívat, protože je stále pozoroval, no a když odjel, oddechli si tak, že se nakonec vytřeli. No, sranda přece musí být, ne?
Jiří Růžička
P.S. A ještě něco, ten kolega dostal od Holase skutečně dokonce pět těch vzácných sumců. PO několika letech jich bylo v našich akváriích spousty a to také proto, že jsou naši borci jedni z nejlepších chovatelů akvarijních ryb v celém světě.
Všem chovatelům přeje kolektiv DAJANY klidné a hlavně zdravé prožití celých svátků vánočních a ať se daří!
0 komentářů