Protože jsem se v posledních článcích zabýval potravou a některými aspekty s ní spojenými, rád bych dnes předal několik zkušeností s podáváním živé potravy těm nejmenším z nejmenších, tedy právě vykulenému potěru.

Je to problematika jedna z nejdůležitějších při odchovu ryb a tak bych rád podal některá objasnění této problematiky. V minulých článcích se jistě dočtete, že nejlepší krmivo pro právě rozplavané rybky, které již strávily žloutkový váček, je potrava živá. Začnu tedy od potravy nalovené v přírodních lokalitách. Jde o vířníky, některé druhy nauplií a vůbec veškerý mikroplankton. Pochopitelně do této kategorie patří i právě vylíhlé larvy pakomárů, ale s nimi je skutečně velmi nesnadné pracovat.

Tyto larvy jsem si nechal líhnout a potom je teprve zkrmoval. U larev hmyzu je důležité dát pozor, aby byly ve správné velikosti, nebo se potravou stane potěr ryb. Postupoval jsem tak, že jsem z hladiny sbíral skleněnou „fajfkou“ šroubovitě nakladená vajíčka pakomárů v rosolovitém obalu a ty potom vložil do vody v elementce. Za krátkou dobu jsem mohl pozorovat hemžení právě vylíhlých pakomářích larev, které jsou skvělou potravou pro potěr, leč velmi vzácnou.

Takže hlavně vířník a nauplie buchanek

Jde o tzv. prach, který se začasto vyvažoval zlatem a pokud se kdysi akvarista nezajímal o výskyt těchto mikro potrav, neměl úspěch, ani když se jeho výtěry skvěly velkými počty. Bylo to v době, kdy ještě nebyla taková povědomost o Artemii a jejich druzích. I když je dnes na trhu Artemie běžně k dostání, přírodní nalovená potrava je tak jako tak nejlepší, kterou jako první potravu rybám můžeme předložit.

Pokud budu porovnávat nutriční hodnoty živých krmiv, například Artemie s mikroplanktonem, nedostanu se nikterak mimo výživnou hodnotu, právě naopak. Nutriční hodnoty Artemie a mikroplanktonu jsou velmi dobré u obou těchto potrav. V jejich porovnání je ale jeden velmi důležitý rozdíl. Pokud budeme podávat živé nauplie Artemie, musíme počítat s časem a velmi dobře odhadnout dávku. Jinak po několika málo hodinách, někdy hodinu, někdy dvě až tři, to podle druhu, nauplie uhynou a mají tendenci na dně rychle plesnivět. Potom je důležitá údržba rozplavávacího akvária a další brzké nakrmení. Je to i tím, že ten nejmenší potěr by neměl zůstávat bez potravy vůbec. Úhyn zbytku nauplií je ale možné redukovat vložením malých okružáků, tedy tolik v akvaristice pronásledovaných šneků.

Co to pro nás znamená, ani nemusím popisovat. Jde o to, že dohled nad tímto krmením je prakticky neustálý a čeká nás tedy minimálně týdenní dozor.

Nalovená potrava v přírodě v akváriu nehyne, musím ale upozornit, že i s tou musíme dát pozor na překrmení, ale už to není tak na hraně. K tomuto musím napsat jednu velmi důležitou věc, a protože i ty nejideálnější věci mají své „ale“ i v tomto případě tomu není jinak.

Jak jsem již mnohokrát upozorňoval, některá nalovená potrava z přírody je velmi nebezpečná a pokud nemáme již nějaké ty zkušenosti, musíme být velmi opatrní při zakrmování. I zkušení borci při hromadných výtěrech raději obětovali nějakou část plůdku při zkoušce, zda není onen prach nebezpečný a až pak s ním nakrmili zbylou část výtěru. Existují mnohé zkoušky, například s kapkou vody s planktonem, kdy plynule se pohybující jedinci nesmí poskakovat z jedné strany kapky na druhou. Tyto zkoušky nejsou ale úplně přesné a tak v tomto případě doporučuji raději zkoušku s malým počtem potěru.

Na podrobnosti se pochopitelně můžete zeptat a budu-li ze svých zkušeností znát odpověď, rád se podělím…

Jiří Růžička