Po nějakém čase se vždy vracím k tématu, o který si naši čtenáři píší. Jednak proto, že ta témata jsou zajímavá a dále, že se vždy najde několik akvaristů, kteří na článek reagují a to z toho důvodu, že ho třeba před deseti lety nečetli.

Kolik vlastně času potřebuje akvarista k tomu, aby opravdu poznal a porozuměl určitému druhu chovaných ryb? Tuto otázku bych ještě rozdělil na dvě základní části. Tedy, naučit se chovat a odchovávat konkrétní přírodní druh a za druhé – v případě potřeby izolovat výjimečné jedince (barva, vzhled…) a ustálit novou a čistou chovatelskou formu.

Ta první část je poměrně dobře zodpověditelná a záleží více či méně na schopnostech a znalostech chovatele, jeho trpělivosti a vytrvalosti. Je také nutné vzít v úvahu způsobilost se vzdělávat a vyhledávat potřebné informace. Začínající chovatel je na tom nejlépe, najde-li si zkušeného akvaristu, který je ochoten mu jeho dotazy zodpovědět, případně přímo prakticky ukázat např. ve svém chovu. Mnohdy se říká, že jde o první výtěr a potom už je to dobré. To je velký omyl! I zkušený akvarista se nejednou za svou praxi ocitne před otázkou – jak to, že to najednou nejde? Stačí se kupříkladu přestěhovat a veškeré praktiky doposavad úspěšné jsou ty tam. Pravda, základní znalosti zůstávají, ale i když „vyrobíte“ pro výtěr vodu se stejnými hodnotami jako ve starém bydlišti, nějak to nejde a je nutné přizpůsobit celý akt reprodukce novým podmínkám. Důvod? Je jich více, ale ten opravdový budeme znát, až s rybami jednou promluvíme…

A ten druhý případ? To je nekonečně mnoho probdělých nocí všech, kdo se někdy snažili o odchování a ustálení nové chovatelské formy. V první řadě ale je nutné, aby měl takový chovatel za sebou již tu první část, tedy aby byl zkrátka chovatelsky, v tomto případě akvaristicky vzdělaný a vyspělý jak po stránce praktické tak po té teoretické. Rád bych ale za svoji osobu uvedl, že všelijak pokřivená zvířata, byť odborným a usilovným chovem, v lásce nemám. Ať se jedná o jakékoliv zvíře. Problém mám už i s dlouhými ploutvemi, protože je velmi těžké ustálit dlouhoploutvou formu, která má ale ke svým novým ploutvím i odpovídající tělo. Jistě jste si všimli, třeba v odborných prodejnách dlouhoploutvých ryb, které chuděry v podstatě ve vodě „visí“ a mají co dělat, aby ploutve za sebou vůbec utáhly. To je špatně! Když se již chovatel snaží o to, aby jím odchovaná forma měla dlouhé ploutve, musí se též snažit o to, aby k těmto ploutvím bylo též statnější tělo, schopné tuto novou okrasu nést a hlavně ovládat. Myslím, že je ale možné akceptovat např. barevnou varietu. Ta rozhodně samotným rybám nevadí, tedy alespoň ne v akváriích. V přírodě by taková odchylka, i když se skutečně vzácně objeví, dlouho neobstála, protože přírodní regulace je nekompromisní a s těmito mutacemi si většinou velmi rychle poradí.

Chová i odchovává-li akvarista zároveň několik druhů ryb, což je i v domácích chovech běžné, dopracuje se většinou k více informacím i zkušenostem, ale pokud si umane, že z nějakého druhu si odchová svoji formu, tedy novou varietu, začnou mu perné dny a konec konců i noci. Ono je to z hlediska teoretického již poměrně srozumitelně popsané a základy genetiky nám pan Gregor Mendel již docela dávno ukázal a popsal na hrachu, ale až se s touto myšlenkou setká chovatel  v praxi, je dobré se obrnit trpělivostí a nabít jak teorií, tak i praktickými znalostmi. No, a pokud bude odhodlaný chovatel znalostmi dobře vybaven, může se vše podařit. To už je ale velmi specifická oblast akvaristiky. A mimochodem, je s tím úzce spojena i ekonomika.

A dnes ještě jednu perličku z „natáčení“…

Téměř vždy se najde člověk, který v podstatě ihned cosi zpochybní a přitom o věci nemá žádné informace. Tedy je vlastně tématicky dutý. Není to nadávka či hana, je to zkrátka tak a čím více se angažujete v nějakém oboru, tím častěji se to stává, je to logické. No a právě při jedné debatě jsem použil článek, který jsem psal asi tak před deseti lety. Ten článek vyšel zde na DAJANĚ a měl co říci k danému tématu. Musím napsat, že je vždy ale po tak dlouhé době dobré cosi napravovat, opravovat a přidat nejnovější poznatky. To se stává u chovu i u techniky.

Při jedné takové debatě jsem byl napaden, že jsem mluvící plagiátor, a že přesně takové názory jsou již uvedené na internetu. Odpověděl jsem, že je to docela dobře možné, a že se témata pochopitelně opakují a názory na ně pokud jsou v pořádku také. Jde jen o to, jak jsou ony názory zpracované. Abych zbytečně neprodlužoval pointu. Nakonec jsme díky internetu v mobilech zjistili, že onen článek jsem psal já a tak se můj oponent uklidnil… Jen si v tu chvíli věci nespojil a hlavně už si nepamatoval autora.

Jiří Růžička