V poště mám dnes více dotazů, tak tedy do toho…

Garra rufa, o této rybce jsem psal 7.3.2010. Stačí si článek vyhledat buďto podle data, nebo ve vyhledavači napsat její latinské jméno. Článek má titulek „Garra rufa, ryba doktor“. Jen bych dodal, že z tohoto rodu je dnes v akváriích již více druhů.

Ploštěnky jsou v akvaristice nevítané a jejich likvidace je dnes už bez velkých problémů. Je ale důležité je správně rozpoznat. V akváriích nám leze více červů a ne všichni jsou schopni je správně určit. Musím napsat, že určování červů není vůbec snadná záležitost, ale ploštěnky není tak složité rozpoznat. Známe je ze sladkých vod i z moří, ale ty ze sladkovodních akvárií jsou typické. Turbellaria, tak je pojmenována jejich třída, jsou dokonce překrásně zbarvené, ale jde o ty mořské. Ploštěnky v akváriích, ty které nám tak vadí, jsou téměř bezbarvé a nevynikají krásou. Jde o ploché červy, kteří nám vadí z důvodu jejich chování. Jsou poměrně nebezpečné a dokonce je možné, že napadnou a zabijí i ryby. Nebudu psát konkrétní údaje o jejich likvidaci a popisu chování v akváriích, postačí si zde v článcích tyto údaje vyhledat, článků s touto tématikou je zde více.

A ještě trochu opakování nejen pro pana Kubu

Rybí vajíčko, tedy jikra, by sama o sobě neměla ani minimální šanci přežít, natož se dále vyvíjet. K tomu, aby se vajíčko oplodnilo a nastartoval tak zázrak, při kterém vznikne nový život, je třeba produkt druhého pohlaví. Samčímu spermatu rybáři říkají mlíčí. Když jsem v minulém článku popisoval mnohotvárnost aktu vypuzování jiker z těla samičky, je jasné, že i samci musí zvládnout velmi rozličné způsoby, jak jikry oplodnit. Jde zkrátka o to, aby si jednotlivá spermie našla cestičku a jikru oplodnila. Děje se tak náhodně a jedinou cestou jak může samčí spermie oplodnit vajíčko je miniaturní a k tomu určený otvor v obalu rybí jikry a tím je tzv. micropyle. Zajímavé je, že v přírodě je vzácné mezidruhové křížení ryb a to nejen proto, že mnoho druhů ryb má odlišnou dobu tření, nebo na různé druhy působí odlišné faktory jako spouštěcí mechanismus reprodukce, ale je to také právě díky tomuto mikroskopickému otvoru. Ne u každé jikry je totiž shodný. Spermie určitého druhu ryb se tak prostě přirozenou cestou do rybího vajíčka odlišného druhu nedostane.
Co se stane po vniknutí spermie do jikry? Nastane tzv. embryonální perioda a jediná oplozená buňka, která se nazývá zygota, se začne dělit (tzv. rýhování) a vytváří postupně dceřiné buňky (blastomery), tedy 1 – 2 – 4 – 8… a v dalším dělení je jich vždy dvojnásobek. Čím více jich je, tím je jejich objem menší a po čase vytvoří víčko, čepičku, která je přimknutá na vegetativním pólu vajíčka(živný žloutek). Postupně se vytváří více vrstev, až dojde k obrůstání celého žloutku (diskogastrula). Z tohoto tvaru se postupně vyvíjí organizovaný zárodek (embryo). Toto je stočeno v jikře a po ukončení svého vývoje jikrný obal praskne a dojde k vylíhnutí volného zárodku (eleuterembrya). Eleuterembryo je zprvu nezávislé na vnějším prostředí a je vyživováno žloutkovým (živným) váčkem(potrava endogenní, tedy vnitřní). V této fázi se volný zárodek pohybuje z místa na místo minimálně a ve vodě je doslova nalepen na různé předměty. Zavěšení (nalepení) mu umožňuje sekret, který je vylučován tzv. byssovými žlázkami, jež jsou umístěné většinou na hlavě zárodku. Zajímavé je sledovat plůdek v této fázi, například u různých druhů cichlid. Některé hlídá a „ošetřuje“ sameček, jindy samička a mnohdy jsou jikry opečovávány oběma rodiči. Zajímavý je také samotný pohyb eleuterembryí, jakési chvění. Je to reflexivní chování a jeho účel je pro plůdek velmi důležitý. Tímto pohybem víří vodu a přivádí si tak k tělu potřebný kyslík. Dovolím si poznamenat, že na základě letitého pozorování mohu napsat, že je docela možné, že frekvence chvění eleuterembyí není takto jednoúčelná. K tomuto poznatku jsem došel při dlouhodobém pozorování kolonie plůdku v tomto stadiu. Mám za to, že frekvence chvění je rozdílná u každého druhu ryb a je docela dobře možné, že je též projevem první komunikace s rodiči.
K tomuto bych rád napsal, a již jsem na to několikrát upozorňoval, že jakékoliv vyrušování rybího plůdku v této fázi vývoje je nedobré, protože při vyrušení dochází ke zbytečnému pohybu a to znamená ztrátu energie. Tu plůdek nutně potřebuje k tomu, aby dorostl v plné síle do další fáze vývoje a byl schopen ulovit či vyhledat a pozřít první vnější (exogenní) potravu. Je-li z jakéhokoliv důvodu plůdek často rušen a je následně oslabený, není schopen lovu a po několika málo hodinách hyne. Proto je nutné zajistit plůdku v této fázi klid.
Po strávení žloutkového, tedy živného váčku, nastává další etapa a to stadia larválního vývoje. Vlastně je to velmi dobře zařízeno. Po strávení vnitřní zásoby potravy pro první dny života se eleuterembryu naplní plynový měchýř a to začne plavat. V tu dobu se již aktivně porozhlíží po první vnější(exogenní) potravě. Akvaristé říkají, že se plůdek rozplaval. U většiny druhů ryb je to pro chovatele impuls pro první nakrmení.
Perioda larvální se dále dělí na dvě etapy. První je fáze protopterygiolarvální. Plůdek již plave, přijímá živou či jinou potravu a jeho tělo je lemováno jednoduchou, nedělenou ploutví bez ploutevních paprsků.
Pro chovatele je to stadium velmi citlivé a zrovna v této době je nutné potěr sledovat každou možnou chvíli. Tělo plůdku je lehce napadnutelné vnějšími parazity či jinými vlivy, jako jsou plísně a bakterie. Základním předpokladem zdárného vývoje takto časného stadia ryby je kvalitní čistá voda a její teplota. Tou čistotou vody myslím vodu prostou hlavně dravých mezistádií planktonu či dravých druhů nálevníků. Toto jsem ale již popisoval v minulých dílech o cizopasných nákazách či v článcích o vývojové vodě.
Druhým larválním stadiem je fáze pterygiolarvální. Během této fáze se zjednodušeně řečeno tělo ryby vyvíjí až do konečné podoby. Ploutevní lem se rozdělí na jednotlivé ploutve již vyztužené ploutevními paprsky, páteř zkostnatí a dokončí se vývoj ostatních důležitých rybích orgánů. Je už potom pouze otázkou času a vlivu prostředí, kdy ryba dospěje a celý zázrak zrození se opakuje.
Následují další tři fáze rybího života od dospívání po produktivní věk až po dobu, kdy ryba dožívá.

Jiří Růžička