Jak začít s chovem, který bude v budoucnu produktivní? Jaké ryby od začátku chovat a snažit se odchovávat?
Těch otázek bylo ve včerejší poště víc a pan Adam se ptá na věci, které naznačují, že to myslí vážně. Zaujala mě ale právě výše položená otázka. V knihách pro akvaristy se povětšinou dělí na ryby pro začátečníky, tedy ty, u kterých je popiska „nenáročné“, dále na ryby, které autoři zařazují do rubriky „pro pokročilé“ a nakonec jsou tam uvedeny ryby, které se v akváriích ještě nerozmnožily. Každý, kdo s elánem začne množit ryby ví, že za velmi krátkou dobu přijde na to, že i ty ryby označované jako nenáročné mají své vrtochy a pokud nebudeme alespoň trochu pokročilí v tom velmi obsáhlém světě akvaristiky, nebudou se nám ani tyto druhy dařit rozmnožit. Jde o mnoho znalostí a dokonce i u těch nejméně náročných druhů potřebujeme základní vědomosti a trochu praxe.
A jak se ptá pan Adam: „Je dobré začít s více druhy, nebo se soustředit na jeden?“. Zpočátku se vždy začíná s více druhy a zakládají se takzvaná společenská akvária, kde začínající chovají, neříkám, že odchovávají, několik druhů ryb. Po zkušenostech je začnou množit a pochopitelně rozšiřují svůj obzor o druhy nové a ty taky po čase rozmnoží. Jde o to, že zájmová akvaristika má několik zádrhelů z pozice ekonomické. Jde tu nejen o rozmnožení, ale i o to, co s těmi mladými odchovy nadále udělat? Začnou se plnit akvária, a pokud akvarista zrovna netouží po tom obsadit každý kout domácnosti akváriem, musí odchovy udat. A zde začíná další problém. O tom ale dnes nechci psát. Jde nám skutečně o ten začátek.
Kdo se dokáže dlouhodobě soustředit na jeden rod, či dokonce pouze jeden druh rybího života? Myslím, že je mezi akvaristy pouze několik jedinců tohoto vzácného druhu chovatelů. Tito chovatelé se pak prezentují jako specialisté a jsou povětšinou velmi erudovaní. Po několika letech, to když jsem se dopracoval alespoň do několika základních tajů akvaristiky, jsem přišel na to, že by bylo dobré soustředit se pouze na jeden druh či rod a vylepšovat tak své znalosti. Musím ale napsat, že jsem to nikdy nevydržel a vždy jsem pokukoval po jiných druzích ryb a zkoušel je pochopitelně i rozmnožit. Můj zájem vždy ochabl v době, kdy jsem onen druh rozmnožil a pak jsem šel dál. Musím ale napsat, že je to škoda! Ti, co toto dokážou, se dopracují ke skutečně hlubokým znalostem toho či onoho druhu a mohou pak předávat zkušenosti dále. Jde tu ale o povahové rysy konkrétních chovatelů a ty je velmi těžko lámat přes koleno…
Znám a znal jsem například halančíkáře, kteří si vzali tento rod za svůj a zabývají se jím celý život. Jde nejen o jejich reprodukci a nároky na chov, tito chovatelé se dokonce vydali do jejich domoviny a zkoumají je tam. Znají místa výskytu, podnebí v kraji i jejich životní cykly. Je to zkrátka věda a krásný zájem! A abych zde nepsal pouze o halančíkářích, takto se chová mnoho akvaristů i jiných druhů ryb. Je ale nutné napsat, že takové chování vyžaduje doslova speciální povahu. Byl jsem kdysi u zakládání Cichlid klubu, znám mnoho „živorodkářů“, chovatelů jihoamerických Cichlid a tak bych mohl pokračovat. Sám jsem se řadil do skupiny „sumečkářů“. No zkrátka každému podle jeho gusta.
Pokud bych měl ale předat zkušenosti do budoucna začínajícímu chovateli, rozhodně a s čistým svědomím bych radil zpočátku, to než se ona křehká akvaristická dušička profesně vypracuje, odchovat z každé skupiny několik druhů. Proč? No je to čistě praktická záležitost, protože se seznámí s několika druhy odchovů a jejich náležitostmi. Jde o výběr chovných ryb, o úpravu vody a její indikaci, o etologii druhů a vůbec o vše co s odchovy souvisí. A nakonec jednu důležitou radu: jde též o tu stránku ekonomickou, protože trh si žádá změny a těm bychom se měli umět též přizpůsobit.
Jiří Růžička
0 komentářů