Už od začátku mého profesního života v akvaristice jsem byl vždy zvědav, co najdu v obchodech nového, co tam od mé poslední návštěvy přibylo. Je tedy pravda, že jsem bydlel nedaleko Zverimexu na Žižkově v Krásově ulici (dnes již neexistuje) a tak jsem nemusel vynaložit ani moc energie na to, abych byl v tom obchodě co den. Pravdou ale je, že tehdy byly v Praze obchody s akvaristikou, které se daly spočítat na prstech jedné ruky, možná že bych ještě několik prstů z druhé přidal, ale rozhodně ne víc. Dnes bychom počet akvaristik v Praze mohli počítat na stovky…

Šéfové těch obchodů byli chovatelé, většinou akvaristé a hlavně, své profesi rozuměli dokonale. Bylo to v době, kdy zdaleka nebylo v regálech těch obchodů tolik zboží, jako je dnes a tedy, zaměstnanci neměli ani povědomost o tom, jak velmi se tento obor posunuje směrem výš za hranicemi naší vlasti. Nešlo pouze o potřeby pro akvaristiku, chovatelství je velmi rozsáhlý obor a tak byla poptávka po všem možném. Šlo ale též o ryby a jejich nové druhy. To vše šlo v tom druhém světě svoji cestou, i když byli naši chovatelé již tehdy považováni za světovou špičku.

Pamatuji si, že jsem první odchované ryby prodal právě do Krásovy ulice, do Zverimexu, kde jsem byl již známý a tak to proběhlo velmi hladce, i když s neodmyslitelnou kontrolou. Byly to cichlidy, kančíci příčnopruzí, tehdy poměrně běžné ryby našich akvárií. Vždy, když jsem potom vezl jakékoliv ryby i do jiných akvaristik, byly velmi pečlivě kontrolovány, i když jsme se navzájem s vedoucími prodejen znali. Musím napsat, že ryby, které chovatelé do obchodů prodávali, byly vždy po stránce zdravotní v pořádku. To byla akvaristická čest a taky šlo o to, že kdyby kupující zjistil nějakou tu infekci, dále by asi onen akvarista v tom obchodu více neprodal.

To vše se dělo až do roku 1989, kdy se otevřely hranice a k nám za krátkou chvíli vstoupil světový trh se vším a s akvaristikou tedy také. Všichni bez rozdílu jsme uvítali nové technické pomůcky, které velmi na trhu chyběly, ale také nové druhy ryb, do kterých jsme se všichni doslova „zakousli“. Bohužel, jak jsem již několikrát psal, se do našich akvárií dostaly i méně známé i neznámé infekce a tak to je ve velké míře dodnes. Ty se předávají z akvária do akvária, z obchodů do domácích nádrží…

Tím, že se doslova roztrhl pytel s novými prodejnami, ubylo logicky odbornosti a nemocné ryby měly navrch. Pamatuji si dodnes hlasy, které říkaly: „No počkejte, bude to tady za chvíli jako na západě. Ryby se budou prodávat téměř výhradně z velkoobchodů a naše akvaristika půjde do háje“. Ozývaly se ale také hlasy z druhého pólu a patřil jsem mezi ně, to když jsme tvrdili, že od našich akvaristů máme kvalitnější ryby než importované, a že k tomu nedojde. No a bác ho!

Z několika důvodů jsem se v poslední době záměrně zeptal telefonem několika prodejců, zda vykupují ryby od chovatelů. To bylo překvapení! Téměř všichni mi řekli, že mají své dodavatele, velkoobchody, a ti že jim dělají dokonce i servis. No považte! Pochopitelně o tomto vím a je mi jasné, že je to pro maloobchody výhodné, ale to, že se ryby z našich akvárií nevykupují, to jsem tak úplně nechápal. Nic proti velkoobchodům a jejich sortimentu, ostatně, obchodují s druhy, které by se do obchodů ani nedostaly, protože je téměř nelze v akváriích rozmnožit, ale že preferují importované ryby před rybami z našich akvárií, to mi bylo nejasné.

Vím, že velkoobchody prosazují jisté smlouvy, i když pouze ústní, že pokud budou jejich obchody brát od jiných dodavatelů, přestanou se jim o akvária starat. No, ale to přece popírá veškerou hrdost obchodníka, zvláště s živými zvířaty. Nepreferuji výkup od tuzemských chovatelů jen tak z plezíru, jde mi o to, že je v nás, chovatelích, přece jen určitá stavovská hrdost a hlavně, asi bychom nenabídli do obchodu ryby nemocné. Tedy ještě si to stále myslím. A marná sláva, infikovaných ryb je dnes v akvaristikách skutečně mnoho. Prosím o umírněnou kritiku, protože pochopitelně nepíšu o všech obchodech a o všech zaměstnancích. Je skutečně těžké ukázat na konkrétní obchody, protože infekce není snadné hned v počátku rozpoznat. To je ale právě odpovědnost velkoobchodů, které by importované ryby měly držet v karanténě a prodávat je do obchodní sítě až po nutné době k prokázání základních druhů infekcí.

A tak jsme se ocitli v situaci, kdy tuzemští chovatelé musí vynaložit čím dál větší úsilí pro to, aby své odchovy prodali do našich obchodů, tedy snad krom velkých měst. Není to správné a nepřispívá to situaci akvaristiky v této době, kdy mladí lidé koukají do monitorů počítačů a akvária jsou jaksi na vedlejší koleji. Vždyť samotný obchod by měl poptávat zdravé a vitální ryby od chovatelů z tuzemska. Na druhou stranu musím napsat, že těch tuzemských chovatelů stále ubývá a tak obchody doslova musí vyhledávat velkoobchody se širokou nabídkou. Je to síla proti síle, ale tak jako tak by tuzemské odchovy měly mít prostě přednost. Myslím, že to není pouze můj názor, je to doslova potřeba a podpora dnešní akvaristiky.

Jiří Růžička