Akvaristika byla a je u nás velmi populární, i když není dnes tak rozšířená jako v minulosti. Naši chovatelé byli i přes to, že jsme nesměli dovážet nové druhy ryb do akvárií, velmi známí a řazení mezi nejlepší na světě. Naše chovy se honosily po stránce kvality velmi hodnotnými rybami a odchovy dokonce ještě vyšší známkou. To vše se ale maximálně zhodnotilo až v době, kdy se naše ryby dostaly do západní Evropy. Přečtěte si, jak se to stalo…

Zdraví, vitalita i vybarvení byly v nejvyšší možné míře. A když se začaly naše odchovy v sedmdesátých letech vyvážet do západního světa, zprvu byli jejich dovozci doslova ohromeni. Byli ohromeni jejich vitalitou a vůbec vším, co jsme na vývoz nabízeli. To vše se dělo z důvodu mistrovství našich akvaristů a hlavně i zdravou rivalitou mezi chovateli. Na výstavách se objevovaly skutečné skvosty a nikdo z chovatelů by nevystavil rybu, která by nesplňovala ty nejvyšší požadavky kvality. Jsou to sice samé superlativy, ale zasloužené!

Zpočátku se ryby odchovávaly po domácnostech a první zájemci ze západu, kteří se v sedmdesátých letech dostali mezi naše akvaristy, pojmenovali naše chovy jako kuchyňskou akvaristiku. Každý akvarista, který množil ryby, měl doma sice malou, ale zato velmi produktivní líheň. Těch jednotlivců bylo ale velké množství a tak se dalo pro vývoz dohromady mnoho ryb a dokonce i poměrně slušné množství druhů. Tím pádem vývoz rostl a objemy ryb se zvyšovaly. Mělo „to“ ale jeden poměrně smutný háček. Západní výkupci, nejprve šlo o jednoho importéra, posléze se začali přidávat další, nám nabízeli za ryby velmi nízké ceny. Nejraději by nabídli takové ceny, za které vykupovali ryby z asijských zemí, jako byl například Singapur. Šlo skutečně o haléře.

Ale i tak jsme se tehdy dostali na přijatelnou cenu, protože západní Marka byla velmi potřebná a Zverimex, který akvarijní ryby začal jako první vyvážet, potřeboval západní měnu z důvodu výkupu střelných zbraní pro myslivce. Velmi malá výkupní cena byla možná též z toho důvodu, že ceny energií a vody byly u nás velmi nízké. Později se dokonce začaly vyvezené ryby, třebaže v malém počtu, měnit i za zboží do Zverimexu a nové druhy ryb. No a to bylo konečně něco pro naše akvaristy. V první řadě měli přednost ti, kteří nabízeli k prodeji ryby a mohli si za neskutečně drahé peníze objednat nové druhy ryb, takové, které u nás ještě vůbec nebyly v nádržích, a které, jak doufali západní výkupci, jsme byli schopni rozmnožit a nabídnout je ve stejně skvělé kvalitě, jako ostatní ryby. Tak se i stalo, ale opět došlo k neskutečné diskriminaci, protože nám za ně nabídli zlomek toho, za co je k nám dovezli. I přes to jsme ony ryby nakupovali. Šlo přece o prestiž, ale hlavně o naši touhu. Po nějakém čase jsem poznal proč tomu tak bylo a hlavně jsem se „dotknul“ samotného exportu a časem prošel všemi jeho fázemi.

V podstatě šlo o to, že naše ryby, které si importéři do obchodů hlavně do západní Evropy dovezli, se mohly ihned prodávat a protože byly v bezvadné kvalitě, nehynuly. Ryby, které západní firmy importovaly z Asie, byly ve formě zoufalé a hlavně existovala tam veliká mortalita. Když jsem poprvé nahlédl do velkoobchodu v jedné firmě u Stuttgartu, byl jsem skutečně zděšen. Tolik nemocných ryb pohromadě jsem pochopitelně ještě neviděl. Přesto se expedovaly do maloobchodní sítě. Po nějakém čase jsem se stal poradcem jedné větší firmy, která měla akvaristiky hlavně v Mnichově a naše dohoda byla jasná a krátká: Po každém importu od nás jsem byl zaúkolován rekognoskací jejich prodejen a měl jsem uvést případné nemoci do pořádku.

Zprvu jsem v podstatě nedělal nic jiného, protože v téměř všech prodejnách byly ryby nemocné, infikované neustále novými rybami z Asie. Nejvíc mi vadilo, že je Němci míchali s těmi od nás, zcela zdravými. Proto jsem jim také nabídl spolupráci a stal se dočasně jejich poradcem. Trvalo mi dost dlouho, než jsem přemluvil majitele, aby takové ryby, ty z Asie, nějaký čas vůbec nebral do obchodu. Asi až za půl roku mi dal za pravdu a mohli jsme začít od počátku. Zákazníci si hlavně pochvalovali čistotu nádrží a zdravé ryby. To mi až tak moc učení nezabralo, protože jsem měl již delší dobu praxi ze své prodejny v Praze. Šlo ale o jinou vážnou věc v této souvislosti. Infekce, které byly zavlečené z asijských ryb jsme téměř, nebo vůbec neznali a tak jsem musel zprvu hodně zkoušet a kombinovat léčiva. Nejúčinnější byla ale antibiotika a různé desinfekce, jejich roztoky a nejrůznější koncentrace a konec konců i asanace a přísná desinfekce všech akvárií i pomůcek. Ty se konec konců likvidovaly a nahradily novými, ještě nepoužitými. To vše se mi ale hodilo „do krámu“ i potom v našich obchodech.

A teď jsem se právě dostal k tomu, o čem jsem psal a s čím jsem končil v minulém díle. Po roce 1989 se i k nám dostal ve větší míře též import z Asie i z jiných center a odchoven ryb. No a právě to byla ona druhá a negativní strana importů. Hlavně to, že se importy bez karantény dostaly i do obchodů a neznalí zákazníci „roznesli“ infekce snad po všech akváriích i u nás v domácnostech. Jak jsem již napsal, infekce z Asie byly poměrně zlé a tak si s nimi téměř nikdo zpočátku neporadil a nemusím ani popisovat, co se v akváriích mezi lidmi začalo dít. Dodnes je velmi důležitá karanténa nově nakoupených ryb a bez ní se prakticky infekcím nevyhneme!!! Pozor, mnohé infekce doposud nejsou ani popsané a nemoci ryb je jedna z nejtěžších odvětví nejen akvaristiky, ale všeobecně ichtyologie vůbec.

Prodejen začalo přibývat, ale chyběli do nich prodavači a hlavně odborní poradci, kteří by dokázali svými radami přispět k osvětě začínajících akvaristů, a to bohužel v mnohé formě trvá dodnes.

Jiří Růžička

Foto: A pak že v akváriích nerostou houby!!!