Dovolte mi jeden příklad z historie akvaristiky. Stalo se to v době, kdy se nové druhy akvarijních ryb do akvárií našich akvaristů dostávaly velmi složitě a tehdejší režim bral dovoz akvarijních rybiček jako hrubý zločin a přestupek proti socialistickému zřízení. Všichni, kdo jsme tehdy jako šílení holdovali této droze, tedy akvaristice, jsme se pochopitelně snažili si nějakou tu novou čudlu do akvária obstarat. Jezdili jsme v té době do tehdejší NDR, kde se sem tam nějaké ty importy přece jenom uskutečnily, a pašovali jsme vždy několik jedinců v nejrůznějších nádobách a za nejnemožnějších situací jsme páchali těžké zločiny proti lidstvu a socialismu, to když jsme vezli přes hranice například v termosce od kávy pět či šest rybiček.

Dnes jsem si vypůjčil téma z jednoho staršího článku a ono téma se zároveň hodí i k odpovědi na jeden dotaz. „Kolik že se dnes po akváriích potuluje druhů ryb?“ Je to téměř filozofická otázka, mohu se pokusit alespoň o odhad. Tak vcelku se má za to, že se v přírodě vyskytuje k třiceti tisícům druhů ryb. Ta čísla se každým rokem mění z logických důvodů. Jen si vzpomeňte, kdo sleduje například nově objevené druhy akvarijních ryb, kolik je jen nových sumců z řady „L“.

Je ale možné ryby ještě rozdělit na ty, které se objevují v běžných akváriích ať sladkovodních či mořských a na ty, které jsou součástí velkých i obřích výstavních akvárií po celém světě. Dalo by se napsat, že počet druhů ryb vystavovaných ve veřejných akváriích a v akváriích vůbec se počítá do pěti tisíc.

Jinak je tomu s počtem druhů v běžných akváriích i těch, které se akvaristi snaží, a mnohdy i u nových druhů s úspěchem, rozmnožit. V našich prodejnách je nabízeno běžně od dvaceti nejrůznějších druhů do pěti set, to už ale v těch opravdu dobrých obchodech. Je ale na rozdíl od úvodního odstavce velký rozdíl v tom, jak ryby posuzujeme z hlediska společného chovu. Asi není dnes překvapením pro nikoho, že není možné jen tak namátkou vybrat třeba podle barvy ryby a prostě je vpustit do akvária. Vybíráme ryby shodných nároků jak na krmivo, tak podle velikosti či nároků na kvalitu a hodnoty vody. Jsou mezi nimi ryby s velkou tolerancí, ale jsou k mání i druhy, které nemůže jen tak chovat kde kdo. K chovu náročných druhů ryb je potřeba mnoha znalostí a mít za sebou skutečně dobrou praxi.

K tomu bych rád napsal, že dříve, právě v dobách zakázaného pašování rybiček pod těžkými sankcemi, jsme k nim přistupovali jistě s velkou úctou a dali jsme si sakra pozor, abychom ty vzácné tvory uchovali v dobré kondici a hlavně, abychom je též rozmnožili. Šlo o akvaristickou čest a též pochopitelně o ekonomickou situaci. Ty ryby byly pochopitelně velmi drahé a vzácné.

Po změně politické i ekonomické situace v roce 1989 se otevřel svět i pro nás akvaristy a tak jsme měli ohromnou radost a vrhli jsme se na chov i odchov nejrůznějších novinek, které se pochopitelně u nás objevily a hlavně, nemuseli jsme se obávat sankcí z nedovoleného dovozu. Co bylo ale negativní, byly právě paradoxně ony importy nových druhů ryb nejrůznějšími firmami. Dovolím si napsat, že rozhodně ne všechny měly k této činnosti dost poznatků a erudice a tak začal nekontrolovaný obchod s akvarijními živočichy a do akvárií se dostalo s importy i mnoho nových druhů infekcí.

Nekontrolovaný import se provozuje dodnes a musím napsat, že ne vždy nepovolanými firmami, ale začasto nepovolanými akvaristy se roznášejí infekce dál. Tak vlastně nikoliv počet druhů je důležitý, ale jejich kondice a zdraví. Dost nerad bych zde napsal, že situace chovu ryb u nás před rokem 1989 byla čistší a z nejrůznějších důvodů lepší. To vůbec ne a ti akvaristé, kteří ví o čem píšu, mi dají jistě za pravdu. Zkušení borci odchovávají stále nové druhy ryb a přispívají tak k novým poznatkům z ichtyologie. Však bohužel se prodávají do akvárií nezkušených i ryby, které záhy hynou z důvodu neznalosti nároků na jejich chov.

Jiří Růžička