Je to téma velmi ošemetné a jsem si vědom toho, že nemusím souznít s každým čtenářem. Leč v Článcích se opírám o své letité zkušenosti a je docela možné, že se situace v mnohém dnes pozměnila, ale jsou zásady, které se prostě nemění a tedy, co napíšu, za tím si i stojím. Zkusili jste někdy pracovat v obchodě se zvířaty určenými do zájmových chovů? To je prosím terminus technikus jedné z položky našeho oboru. Myslím tím pochopitelně obchod s akvarijními rybami, králíky, křečky, hady, želvami a prostě se vším, co lidé jsou schopni chovat v alternativních podmínkách, tedy v jejich nepřirozeném prostředí.

Je odvěký spor dvou stran, které stojí na opačném pólu názoru na to, zda je dobré, vhodné či třeba i přípustné vůbec zvířata v „zajetí“ chovat či ne. Jsou tato zvířata týraná? Jak praví jedna ze stran. Můj názor je takový, že mnohá z nich ANO! Pozor ale, mnohá z nich rozhodně ne a dokonce bych řekl, že mnohá z nich mají lepší podmínky strávit svůj život v pohodě, než ve své domovině, ve své přirozené lokalitě. Můžeme zde hovořit o potravním řetězci, o chudinkách, které slouží jako potravy vyšším predátorům atd. atd..

Ano, co třeba taková myška, že? Sežere spousty zrní zemědělci, který ji pronásleduje a tráví na mnoho způsobů a nakonec jí sezobne třeba káně… Ale u chovatele má myška vše, co ke svému pohodlnému životu potřebuje a ještě udělá páníčkovi radost. A právě taky o to jde, jak ji ten chovatel chová, kde ji má umístěnou? Co jí podává jako potravu a vyměňuje každý den vodu v napáječce za čerstvou? A co dovolená? Netrápí ji tu chudinku žízní a hladem, když na týden odjede? No ono to tak snadné rozhodně není a můžeme se na tuto problematiku kouknout z mnoha stran a vždy se najde protinázor z té či oné strany.

Až jednou s těmi tvory promluvíme, teprve tehdy se dozvíme pravdu, ale do té doby jsme odkázáni na naši zkušenost a znalost a to bez debaty rozhoduje. Měl jsem tento týden zajímavý rozhovor s pánem, který mi zavolal sice z jiného důvodu, ale při té příležitosti…

Šlo o to, že se mě ptal na můj názor na věc, že by chtěl pracovat v líhni akvarijních ryb, kde nejen ryby chovají, ale i importují a exportují do světa. Že se mu ta práce jeví jako zajímavá, no a „zase taková dřina to zase určitě nebude“, řekl. Po předchozích informacích jsem ho prakticky vyvedl z omylu a jeho vysněnou práci mu tvrdě nedoporučil. Ten člověk téměř nikdy nechoval akvarijní ryby, ale jak říkal, má doma kočku a křečka!!! (nic proti), ale asi si skutečně nedovedl onu práci v líhni představit.

Člověk, který není srdcař a nedělá akvaristiku a vlastně i jiný chov jako svůj koníček, tedy nevychází-li jeho zájem z nitra a potřeby duše, nikdy nebude onu práci dělat dobře. To neplatí ale jen u chovatelství, to platí u všech oborů našeho žití, i když u katů? No nevím… Pracovat u akvárií se zájmem o věc a z vnitřního uspokojení je prostě základ akvaristiky a dokonce bych přidal i estetické cítění, jistou dávku urputnosti a lidské vytrvalosti. S tím souvisí i chuť přijímat nové a nové poznatky, tedy jednoduše se neustále vzdělávat a v dobrém pachtit se při nekonečné praxi, kde si nakonec vše ověříme, protože ne vše co přečteme je pravda.

To jsou nesporné pravdy, a kdo bude brát akvaristiku pouze jako výdělečnou činnost, nikdy neuspěje, i když se zrovna touto činností zabývá profesně, i když se jí živí. Je dobré mít na paměti, že pokud budeme pracovat jako přidavači na stavbě, a bez jakýchkoliv pochyb je to činnost skvělá, ale těžká, můžeme sem tam polevit a zkrátka se na tu práci den dva „vykašlat“. U chovatelství to téměř nelze, je nutné si mnohé odpustit. A to zvláště u chovatelství profesního. MUSÍME si uvědomit, že opustíme-li sbírku známek na půl roku, nic se nestane a dokonce některé exempláře nabydou na hodnotě. Opustíme-li z jakýchkoliv důvodů naše chovaná zvířata na mnohem kratší dobu, odnesou to právě ti živí tvorové…

Jiří Růžička