Je už taková doba, že se náš život vyvíjí. To se dělo samozřejmě vždy, ale vyvíjí se čím dál překotněji, než v době minulé. Ale to se pochopitelně dělo i v době minulé. Snad všechny generace před námi si právě na toto stěžovaly a poukazovaly na to. Mám asi špatný odhad?, že se snad vše zrychluje čím dál víc? Mění se i pohled na věci dříve běžné a to i v naší branži. Dnes, když někdo ve společnosti řekne, že si peče doma chleba, mnozí se podiví, a přitom to byla ještě nedávno činnost v domácnostech zcela běžná. No a budu-li pokračovat z našeho ranku, můžu klidně navázat. Dnes, když někdo řekne, že chodí na krmení k rybníkům do přírody, sklidí zrovna takový podiv. A přesto se podobné aktivity sem tam ještě dějí a nemusí jít zrovna pouze o aktéry dříve narozené.

Je pravda, že krmení živou potravou přímo z přírodního zdroje vyžaduje poměrně dobré znalosti nejen o lovu planktonu, ale i o případných následcích, tedy o následcích zdravotních, které jsou s tím spojené. Jinak se ale živému krmení z přírody prozatím nemůže nic rovnat, i když se celý svět snaží sebevíc. Zvláště když zakrmíme například cyklopem odrůstající plůdek. Tato potrava vydrží v akváriu neomezeně dlouho a tedy, přesně tak dlouho, než ji ryby pozřou. Ryby ji téměř celou využijí a odpad z ní je velmi nepatrný, tedy další velká výhoda.

Plůdek spolkne celý organismus a i v tom je síla přírodní potravy, nehledě na to, že se ona potrava pohybuje. Právě to je prvotní impuls pro přijímání potravy pro vylíhnutá mláďata. Říkáme tomu pohybový reflex. Dále, voda nepodléhá tak překotně zkáze, jako při krmení sušenými krmivy. Přitom plůdek plave neustále v živé potravě a přál bych každému, kdo to nezažil, aby viděl tělíčka potěru s nacpanými bříšky.

ALE!!!

Jenomže je tu ono známé a mnohdy nevítané „ale“. Krmení živým planktonem z přírody vyžaduje v první řadě zkušenost. Zkušenost nejen s tím samotným zkrmováním, ale je skutečně nutné se obeznámit se vším, co tyto praktiky obnáší. Jde o samotné lovení nejrůznějšími síty, o obeznámení se s tříděním a s živočichy, kteří se do planktonu počítají. Je též nutné porozumět třídění, to pochopitelně souvisí s jednotlivými druhy planktonu.

V tomto případě jde o nejdrobnější vířníky, následují nauplie větších druhů planktonu a nakonec i jejich dospělá stadia. Do planktonu řadíme též larvy malých druhů hmyzu. Můžete se setkat s komářími larvami, pakomářími, i s většími druhy, které budou na první pohled neznámé. S přírodní živou potravou na naše chovance čekají i jiné nástrahy, například dospělců nejrůznějších predátorů v podobě potápníků, larev vážek a jiných. Tito predátoři jsou ale na druhé straně vítanou pochoutkou pro větší druhy ryb, jako jsou například cichlidy.

Další znalost musíme mít s uskladněním, tedy s umístěním jednotlivých druhů planktonu, aby krom odchovných nádrží vydržel živý pro další zkrmování mimo nich. Nejdůležitější z množství poznání z oblasti zkrmování živého planktonu je povědomí o infekcích s tím spojených. Těch na naše chovance čeká skutečně mnoho a tak je toto poznání nutné. Pozdější náprava je totiž začasto již velmi komplikovaná.

Nesmíme zapomenout na nitěnky, které se loví nejen v bahnitých vodách, a které nám velmi pomáhají při výtěrech mnoha náročných druhů ryb na potravu bohatou na proteiny. Do takových ryb patří například větší druhy cichlid, závojnatky a mnohé ryby živorodé, spíše bych měl napsat ovoviviparní, tedy vejcoživorodé. Jde pochopitelně o mnoho jiných druhů z této skupiny.

Je tedy nutné poznání a tak jako u všeho, budete-li potřebovat, jsme tu pro Vás. Ozvěte se, zavolejte, napište, téměř vše lze vyřešit.

Jiří Růžička

Foto: Barclaya longifolia – semenáčky