A jsme opět u jednoho ze známých problémů, který zažije každý, kdo si pořídí do svého akvária některý z větších druhů Cichlid. Popisoval jsem před mnoha lety v Článcích příhodu mého přítele, který zařídil speciálně pro jediný pár větších jihoamerických cichlid překrásný interiér ve dvousetlitrovém akváriu. Dekorace nepostrádala nápad a vybrané kameny včetně kořenu i rostlin byly zkrátka skvělé. Pár se dal do tření hned tu noc, co ho tam kolega přelovil a ráno bylo po dekoraci! Celé akvárium „vzhůru nohama“, ale šťastný pár byl vytřen na holé, skleněné dno…

Podobné příhody může asi vyprávět každý akvarista, který se chovem větších cichlid zabývá. Ony zkrátka mají svůj vkus a své potřeby a podřizují jim v době tření vše, co je podle nich potřeba. Tímto reaguji na dopis, který právě podobné chování ryb popisuje a jde v něm o to, že chovatel by své chovance za nic nezměnil, ale neví si rady s tím, co mu v tom jeho krásném akváriu vyvádějí.

V tomto případě není moc cest, ale přece jen tu nějaké možnosti jsou. Řešení je v jednoduchosti. V akváriu, kde počítáme se silovým a bouřlivým třením dvou větších druhů cichlid je nutné buďto vše přilepit a naaranžovat napevno, nebo dekoraci omezit na minimum a věnovat se jí až po tření. Rozhodně neuspějete s rostlinami, které nebudou obložené velkými kameny či spíše zasazené do těžkých květináčů. A i když zasazené rostliny obložíte kameny, ryby jsou schopné jejich měkké části doslova rozcupovat.

Pokud stojíte o vlastní zkušenost, například oceláty, vrubozubce paví, jsem vytíral tak, že měli v akváriu 150 cm dlouhém uprostřed velkou břidlici a v jedné třetině kamennou nádobu s mateční rostlinou Echinodorus breherae, která měla mnoho přes sto čepelí a zabírala téměř polovinu onoho akvária. A ještě k tomu něco, nemusí jít zrovna o velké cichlidy. Moje první zkušenosti jsem měl před mnoha lety s deseticentimetrovou jihoamerickou cichlidkou Cichlasoma nigrofasciatum. Samička byla dokonce téměř poloviční než samec a oba dokázali pohnout kamenem, který byl mnohonásobně těžší a objemnější, než celý pár oněch cichlid.

Nejen z tohoto případu, ale i z jiných dopadů chovu ryb v akvárií vychází logické ponaučení, které bychom měli vždy v jakémkoliv chovu ctít. Chovné zařízení vždy zařizujeme a vybavujeme podle potřeb chovaných zvířat a až potažmo je na řadě naše představa. Pravdou ale je, že zkušení chovatelé dokáží tyto potřeby sjednotit a vytvářet tak nádherná chovná zařízení, která vyhovují jak chovancům, tak jejich majitelům.

Závojnatky

Závojnatky patří spíše do bazénů a zvláště pak jejich potěr, kterého bývá velké množství. Bez průtokových a opravdu velkých akvárií není možné všechen plůdek v běžných akváriích dochovat do tržní velikosti. Vezměte v úvahu též tu skutečnost, že závojnatky spotřebují velké množství potravy a mají nedokonalé trávení. Jejich trus je tzv. rychlorozpustný a dokáže během jedné noci znehodnotit zásadní a odpovídající hodnoty vody. Profesionální chov závojnatek bych přirovnal spíše k rybníkářství než k akvaristice. Mimochodem, o těchto rybách jsem již mnohokrát psal, a když si napíšete do vyhledávače heslo „závojnatky“, jistě si z mnoha článků a informací v nich vyberete ty potřebné.

Když více závojnatek chováme v jedné nádrži delší dobu, stává se, že se do tření pouští hromadně, ale pozor! Třou se povětšinou jenom některé a ostatní se doslova „pasou“ na právě nakladených jikrách. Je dobré páry oddělit a připravit výtěr odděleně. Tedy vždy pro každý pár zvlášť. Po tření je vhodná výměna vody, protože je silně znečištěna samčími pohlavními produkty. To zanedlouho poznáte při výskytu nálevníků, kteří jsou schopni při přemnožení výtěr zlikvidovat. Přemnožení různých druhů nálevníků se projeví velmi brzy šedavým zákalem vody. Mnohdy bývá tak intenzivní, že není vidět na zadní sklo akvária. Pro chov a odchov závojnatek je zapotřebí velké množství vody a dobrá filtrace. O práci, která čeká akvaristu při rozplavání potěru ani nemluvě. Třídit závojnatky je možné již ve věku tří týdnů až jednoho měsíce.

Přesto všechno je chov těchto krásných ryb zážitek a svou variabilitou vždy překvapí. Z mnoha ryb při odrůstání se dá vybrat vždy několik téměř dokonalých jedinců, kteří tvoří genetický základ pro další a další výtěry. Je jen velká škoda, že lidský život je příliš krátký na to, aby se chovatel dopracoval ke konci své práce. Tou by měl být ustálený chov některé z mnoha variet, nebo dokonce aby dal vzniknout nové varietě podle svých představ.

Jiří Růžička