Chov akvarijních ryb není rozhodně v dokonalých a drahých potřebách. Je to o duši každého chovatele, o jeho vztahu k živým organismům a k vodě. Mnozí akvaristé by byli zrovna tak vzorní chovatelé slepic či oslů… Je to prostě o tom vztahu, ale každý si vybereme v určitém okamžiku svého žití to, co nás zajímá nejvíce a také to, jaké máme prostorové i ekonomické možnosti. Jsou mezi námi chovatelé skutečně precizní a jsou i takoví, že neoplývají zrovna vzorným přístupem k pořádku, ale jedno je nejdůležitější a tím je to, co se nachází v chovných zařízeních. Zda jsou chované ryby v pořádku a jejich reprodukce také. V našem případě je to akvárium.

Znal jsem mnoho kolegů, kteří by vůbec nesnesli pohled na neuklizené okolí akvária a pak byli okolo mne i takoví, kteří se o to až tak nestarali, ale všichni měli jedno společné. Jejich ryby byly v pořádku a odchovy početné a zdravé. Zkrátka, v akváriích bylo vše v pořádku. Poznal jsem v dávné minulosti akvaristu z venkova, který měl akvária umístěná v izolované části kurníku, kde se pohybovaly běžně slepice. Podlaha byla až na podklady pro stojany hliněná a osvětlení nevalné. V akváriích ale plavaly drahokamy a spousta jejich potěrů. Dovedete si asi představit, jak to v onom kurníku vypadalo? No a přesto ryby od toho chovatele byly vyhlášené, ale nikdo netušil, v jakém prostředí vyrůstaly. To je klasický příklad toho, o čem dnes píšu a co bych rád k nastávajícímu roku vzkázal všem začínajícím.

Při mé dlouholeté praxi v pražském akvaristickém obchodu jsem skutečně poznal mnoho akvaristů z řad těch, kteří k nám nosili do prodeje odchovy ryb. Po nějakém čase jsem si z pochopitelných důvodů vybral ty nejlepší, jejich ryby byly skutečně výstavní a hlavně zdravotně v pořádku. No a logicky po nějaké době došlo k tomu, že jsme se spřátelili a vzájemně se scházeli a navštěvovali. Někdy bych podle kvality ryb neřekl, že zrovna ten či ten patří do jisté kategorie z výše uvedených. No ale vždy šlo o chovatele s výbornými výsledky.

Začasto se stávalo, že nás navštívil začínající akvarista a chtěl po nás objednat ty nej nej potřeby. Tito chovatelé patřili k těm majetnějším a z jejich řeči bylo jasně patrné, že bez dokonalých a nákladných potřeb akvaristiku nelze provozovat. Nerad bych teď zpochybnil účelnost a potřebnost všech technických vymožeností, ale z těch vztah k chovu ryb skutečně nezískáme!

Je tomu již několik desetiletí, kdy jsem začínal a musel si vystačit s vlastními filtry, vzduchováním, osvětlením i krmením. Ostatně jako všichni tehdejší kolegové. No a ryby byly u nás na nejvyšší úrovni, co se týkalo zdraví i tělesné podoby. Tento, pro většinu z nás tehdy koníček, byl mnohem náročnější na čas a dokonce i důmyslnost každého z nás. Do přírody jsme jezdili téměř denně jak pro vývojovou vodu, tak pro živou potravu.

Naše spolky se scházely pravidelně každý týden a mimo to se pořádaly výstavy i jiná setkání, například plesy akvaristů a podobně. Návštěvy u kolegů byly běžné, ať jsme jezdili do vedlejšího města či do dalekých lokalit. Akvaristika byla zkrátka celý náš život a to vše šlo uskutečnit z důvodu tehdejšího politického uspořádání. Práce mnohých z nás byla pouze symbolická a mnoho akvaristů mělo hlavní příjem právě z akvaristiky.

To co popisuji, není pofňukávání stárnoucího akvaristy. Dnes není možné to, co bylo v minulosti a v žádném případě to nelze srovnávat, ale co jistě zůstalo je právě ten vztah v každém z nás k chovu akvarijních ryb. Něco, co nás posouvá dál a dál. No a díky těm moderním technologiím je možné se posouvat dokonce rychleji než v minulosti, jen ten vztah k akvaristice nelze koupit ani vyhandlovat. Pokud jste tedy přesvědčeni, že ve Vás klíčí semínko této skvělé činnosti, nemusíte vůbec začínat s vysokými náklady, je to pouze na nás všech, kam to chceme dotáhnout. Akvaristika je skvělá zábava i výdělečná činnost, ale k té se musíme nějaký čas dopracovávat svými vědomostmi a praxí.
Všem chovatelům a akvaristům zvláště do roku 2019 mnoho úspěchů i odchovů. Za kolektiv DAJANY přeje Jiří Růžička.
Foto: Houba na Anubiasu