Jak chovat ty určité druhy želv lze vyhledat na internetu poměrně snadno, jen pozor na články s přehnaně roztomilou tématikou. Jde o psaní od mladých lidí, vesměs dětí, která jsou spíše vyléváním svých citových vazeb na některé z chovaných zvířat, tedy i želv.
Nerad bych dnes cokoliv doporučoval či nabádal k odmítnutí podobných aktivit a chovů zvířat, ale rozhodně mohu na tomto místě upozornit na některá zákoutí chovu želv, a to jak těch „vodních“, tak i suchozemských. Tento článek vznikl z důvodu došlých dotazů na konkrétní potřeby či události v chovu želv, a i když jsme na akvaristických stránkách, svou podstatou i toto téma do naší poradny patří.

V první řadě přichází podnět a následně povětšinou ukvapené jednání. Podnět vzniká z nějakého důvodu a to například po zhlédnutí videa, na výstavě či při návštěvě jakékoliv prezentace, například v botanických či v zoologických zahradách. Ale třeba návštěva u známých a podobně. Hned v počátku varuji před ukvapením jednáním a pořízením jakéhokoliv zvířete, nejen želvy, bez řádné teoretické i materiální přípravy. Jde o to, co vlastně kupujeme a z jakého důvodu.

Ty důvody mohou být všelijaké, ale asi s prvním chovaným zvířetem se setkáme v dětství a to ponejvíce s křečky, rybičkami v akváriu, malými papoušky a mnoha jinými objekty zájmu. U dětí tyto touhy vznikají většinou na základě potřeby po pomuckání s živým tvorem, ale asi ponejvíce po návštěvě u kamaráda či kamarádky, kteří chovají roztomilé zvířátko. Rodiče pak zákonitě neustálý nátlak nevydrží a podlehnou. Jde ale o to, že sice ono zvíře už i pro svůj klid obstarají, ale již zdaleka ne vše potřebné k němu. V první řadě by měla přijít v úvahu kniha o onom zvířeti a následně kompletní příprava materiální.

Je na místě upozornit na to, že ona materiální příprava bývá většinou mnohem nákladnější, než samotné zvíře. Pokud ale nadšený prochovatel zakoupí nejprve zvíře a až potom se zajímá o jeho nároky, začasto nebohé zvíře prožívá trpké chvíle. No a jeho majitel též a to v podobě procitnutí z toho, že chovatelský objekt pořídil velmi snadno a levně. Pouze pro představu uvedu příklad s akvarijními rybami, které jsou na trhu velmi snadno a levně dostupné, však odpovídající zařízení, kompletně vybavené akvárium, stojí stokrát tolik…Zrovna tak jde-li o malé savce či papoušky a podobně.

Pozor tedy na tyto ukazatele, jde skutečně o velmi závažné problémy spojené s utrpením zvířat. A pokud se vrátím k avizovaným želvám, musím napsat, že zrovna u nich jsou tyto ukazatele velmi závažné. V poslední době se želvy posunuly, a musím dodat, že velmi správně, do vyšších pořizovacích sfér a suchozemské želvy je možné pořídit za několik tisíc korun i s doklady původu. Tedy pokud takové doklady z důvodu CITES jsou nutné. Vzpomínám na dobu, kdy se želvy prodávaly jako brambory doslova nasypané v několika vrstvách na sobě ve výloze žižkovského Zverimexu. Tehdy stály 20,- Korun.

Pro chov želv je třeba obstarat chovné zařízení, které není též zrovna levné a tak je možné, že se pořízení takové kratochvíle vyšplhá do deseti tisíc korun. Pochybuji, že za takovou cenu budou chtít rodiče pořídit malému dítěti želvičku na hraní, když, jak se v mnoha případech dovídáme, „ho to za chvíli přejde“.

Nakonec se ještě zmíním o tzv. vodních želvách, které jsou též náročné a dokonce i některé druhy zvláště pro malé děti nebezpečné. Některé z nich jsou již zapovězeny a jejich importy zakázané, ale dováží se menší druhy, které je možné chovat v akvateráriích a dokonce je lze i doporučit. Tyto menší druhy a v mnoha případech i atraktivnější želvy je možné umístit do středně velkých akvaterárií, v tomto případě lze hovořit o délce 1,5 metru. S kompletním vybavením takového zařízení lze dobře jejich životní projevy pozorovat a obdivovat jejich krásu. Pozor ale, vždy se jedná o alternativní umístění, kdy bychom rozhodně měli přísně respektovat jejich potřeby a splňovat jejich nároky na chov.

Pamatuji na přítele akvaristu, který dotáhl svoji profesi až do úspěšného konce a vybudoval pro své ryby i želvy vytápěný skleník, ve kterém choval v rybníčku jak želvy, tak i ryby. Takové zařízení je pak skutečně profesionálním dílem a při dodržení všech pravidel chovu je téměř přirozeným prostředím. Musím napsat, že se vždy v podobných případech jedná o nejlepší umístění chovaných živočichů. V tom skleníku dokonce poletovali i malí exotičtí ptáci…

Je tedy asi pochopitelné, když napíšu, že chovatel by neměl mít radost pouze ze samotného zvířete, ale z kompletního pohledu na jeho vybudované životní umístění s přihlédnutím k jeho potřebám i pohodovému chovu. Ten dobrý pocit z chovu by měl tedy vycházet z pohodového stavu chovaných zvířat. Podstatnou částí je i úvaha nad potravními nároky, které není vždy snadné dodržet. Je to ale tak významná část pojednání o chovu, že se jí budu zabývat v některém z příštích pokračování.

Jiří Růžička