Čeština
English
Español
Deutsch
Italiano
Français
Português
中文_(简体)中文 (简体)
Русский
Duše akvaristy je sice křehká, ale zároveň musí být velmi vytrvalá
Každému, kdo odevzdal svůj život akvaristice je jasné, že po celou dobu praxe se akvaristé nevěnují pouze jednomu druhu ryb. V našich líhních a v nejrůzněji situovaných stojanech plave více druhů ryb a je pak důležité, k jakému účelu tato zařízení stavíme. Jsou mezi námi systematici, kteří jdou přímou cestou po svém a vědí docela přesně, jak jejich chovatelská budoucnost bude vypadat. Jsou ale i takoví, no je to i můj případ, kteří se snažili a snaží během své praxe odchovat co možná nejvíce druhů ryb. Jde o potřeby naší duše, ale též o potřeby trhu, což je zcela přirozené. Ta druhová rozmanitost ale vyžaduje též rozmanité vybavení líhně, aby vyhovovala většině našich požadavků a požadavkům odchovávaných ryb.
K tomu bych rád přilípnul jednu připomínku, jak je naše zákonodárství v této souvislosti mnohdy slepé, nebo lépe řečeno, krátkozraké. Jde o moji zkušenost a tak nejde o vymyšlený vtip. Ten by byl ale paradoxně dost smutný.
Po mé čtyřicetileté praxi jsem se ocitl, již po několikáté, před úřednicí na živnostenském úřadě a žádal o urovnání a shrnutí mých živnostenských oprávnění do jednoho dokumentu tak, jak to v poslední době stát vyžaduje.
V této souvislosti jsem se dostal s úřednicí do debaty, která mě zaujala. „Jako občan nesmíte prodávat rybičky, k tomu potřebujete jiný živnostenský list!“, zněla strohá věta. „Ale jak tedy s nimi mám nakládat?“, odpověděl jsem smířlivě. „Jak nakládat?“ „No v akváriu se mi narodily rybičky a musím je přece někam umístit, ale doma už na nové akvárium nemám místo.“ „Rybičky nesmíte prodávat!“, zazněla již nervózněji místností rezoluce, úředník nemá odpor rád. „Co tedy s nimi?“ „Na to jste měl myslet dřív, to není naše starost!“ Teď byl její hlas již velmi nesmlouvavý a dokonce mě napadá i jiný výraz, přiléhavější, ale ten bych tady u nás nerad použil.
Nechtěl jsem se pustit do otevřeného souboje, byl by zcela zbytečný, ale jako znalý problematiky jsem pouze upozornil na to, že tedy musím nechat ony ryby v jednom akváriu uhynout, nebo je milosrdně utratit, ale v tom případě se dopustím hned dvou porušení zákona a to veterinárního a dále pak oné známé 246 z 1992, sb., tedy zákona na ochranu zvířat proti týrání. Úřednice zavětřila a upřeně se na mne zadívala. „Rybičky nesmíte prodávat!“ No a tím jsme skončili náš květnatý rozhovor. Chtěl jsem ještě podotknout, že i tak nemá pravdu, ale raději jsem odešel bez většího konfliktu, bo ho nemám zapotřebí a hlavně, tak jako tak bych neústupnou úřednici nepřesvědčil. Třeba by to odnesl někdo za mnou v řadě, který nemá s akvaristikou ani nic společného. Nevím, kdo takové zákony či vyhlášky dozoruje, ale ti odborníci, jak o nich stále stát hovoří, nejsou asi zrovna v našem oboru na svém místě…
Ale abych se vrátil k tématu. Hospodářství v líhni akvaristy je tedy podřízeno režimu, který je zrovna aktuální. Z několika, začasto i mnoha, druhů ryb se vybavení podřizuje zrovna těm druhům, které se právě odchovávají. Nejde ale pouze o pohnutky akvaristy, je tu mnoho jiných ukazatelů, jako je roční období či zrovna dostupnost vhodné živé potravy. To z důvodu odkrmení potěrů.
Jsou ale i jiné pohnutky a to například cílené smlouvy o dodávkách, dohody o množstvích ryb pro určité odběratele i nepsané dojednání o odběru, to například v maloobchodech. Dnes není už doba, kdy se výtěry podřizovaly zrovna se vyskytujícímu výskytu živé potravy v přírodních lokalitách. Používají se mnohá živá krmiva, nejvíce ale Artemie, která je skutečně pokladem pro všechny chovatele, i ty, kteří odchovávají ryby v průmyslových líhních. Kdysi jsem četl úvahu o tom, jak Artemie zachránila akvaristiku… Ono to tak doslova neplatí, ale je na tom mnoho pravdy.
Odchovávat ryby lze rutinně, ale i citem. To u těch druhů, které to vyžadují a pražádná pravidla neuznávají. Nové druhy ryb jsou například výzvou pro každého z nás a dnes jde spíše o ekonomickou stránku, ale pamatuji dobu, kdy šlo též o zdravou rivalitu mezi akvaristy. Tehdy jsme se scházeli ve spolcích a pořádali mnohé výstavy i přednášky a tak bylo vždy dost příležitosti se pochlubit kolegům, nebo snad pochytit nějakou tu moudrost k další práci.
Pro zdárný výtěr nového druhu bylo a je mnohdy zapotřebí poměrně velkého nasazení nejen zkušeností a vědomostí, ale i dost manuální práce a nápaditosti. Pamatuji, jak jsme, tehdy neúspěšně, instalovali v prvním patře žižkovského domu kulatý bazén, vytvořili čerpadlem proud a snažili se vytírat parmy žraločí, Balantiocheilus melanopterus.
A nakonec jeden vzkaz panu Bohuslavovi. Skutečně se píše v rodovém pojmenování velké písmeno a druhovém malé. Tedy Poecilia reticulata, nikoliv Poecilia Reticulata, jak je v poslední době velmi časté.
Jiří Růžička
