Každý začátek je těžký, praví pořekadlo a pranic se nezmiňuje o tom, jaký začátek a v jaké souvislosti. Ve smyslu pořekadla postačí, že „každý“. Pro nás akvaristy je význam této věty zcela jasný a každý, kdo má za sebou nějakou tu dobu strávenou u akvárií jasně cítí z této věty, co pro něj znamená v souvislosti s začátky. Lépe řečeno jde o to, že každý, kdo se drápkem v akvaristice chytí, vlastně vůbec netuší, co ho čeká. A mimochodem, o nic tragického nejde, jde pouze o to, jak k „věci“ budeme přistupovat.

Mám-li moje pojednání pojmout od počátku, jde nejvíce o naši povahu. Rád bych napsal, jaké povahové rysy by měl mít akvarista, ale bylo by to pojednání suché a myslím, že kdyby si ho mnozí přečetli, nepořídili by si ani to první akvárium. Soustředím se tedy pouze na několik dobrých vlastností skvělých akvaristů, ale musím upozornit na to, že mnohé z nich sám postrádám.

Je-li možné do vlastností člověka zařadit slovo „šťoura“, bylo by na prvních místech zároveň s odvahou a chutí se něco naučit. Vztah k vodě a živým organismům v ní je ale základ a každý z nás akvaristů to v sobě silně pociťuje. Ostatně, tak vlastně vznikáme jako živočišný druh, jako akvaristé…

Pohled do akvária v nás vzbuzuje všeobecně velmi silný dojem a od svého dětství si jej nosíme v sobě, ale pouze některé z dítek tím silným dojmem vydrží. No a ti, kteří vydrží, jsou od první chvíle, kdy založí svoje první akvárium, polapeni do překrásné sítě akvaristiky. Jde pak už pouze o to, kdy a jak vyrazí ze startovní čáry. To závisí též na ekonomické síle každého z nás, nebo hned zpočátku též na vůli rodičů.

Narodí-li se ale do tohoto krásného světa šťoura, má předem vyhráno a akvaristika také! Jsou to ty typy lidí, kteří vizuálně hledají odpovědi a pokud zahlédnou něco, co jejich oči ještě neviděly, ihned se u nich ozve duch badatele. Nejen v akvaristice jde ale o to, že jakékoliv otázky navodí otázky další a další a tak je duch této osoby zaklet do svého biologického i fyzického konce. Na druhou stranu je však tento člověk jedním z nejcennějších členů cechu, protože právě z těchto lidí vznikají odborníci, kteří mají ostatním co říci a hlavně, posouvají vědění.

V minulém týdnu jsem se bavil s jedním mladým adeptem našeho oboru, jmenoval se Honza a byl zrovna takovým jedním šťourou, pochopitelně v tom dobrém slova smyslu, a jak jsme tak povídali, rostl ve mně silný dojem, že máme mezi sebou dalšího „postiženého“ akvaristikou. Koukal se v obchodě do akvária s rybami a ptal se na věci, které by obvykle desetiletý hoch nepojal jako objekty zájmu. Zajímali ho ryby, šneci, rostliny, ale hodně mě překvapilo, že se začal ptát na vodu a na její vlastnosti.

Ty otázky byly jasně nezralé, ale téměř zázračné. Šťoura!!!, napadlo mě a věnoval jsem se mu asi víc, než běžným zákazníkům. Povídali jsme víc než půl hodiny a nakonec odběhl s tím, že zase přijde. Šel hrát fotbal. Upřímně si ale myslím, že v tomto človíčkovi zvítězí víc hlava, než kulaté klání.

V naší době máme více starostí a bezstarostný a krásný život, jaký prožívala, naše generace asi ty další už nečeká, ale to záleží též hodně na nich a na jejich rozhodnutí. Já si pouze přeji, aby se tito vzácní šťourové chytili našeho řemesla a hlavně, aby jim bylo všemožně pomáháno. Je nás čím dál méně a je to velká škoda nejen pro akvaristiku samotnou, ale i pro další rozvoj zájmové a potažmo i vědecké budoucnosti. Ne vždy je ekonomická budoucnost nejdůležitější, žijeme zrovinka v době, kdy bychom měli začít myslet i na duchovní oblasti našeho žití. Víra v dobré vztahy lidí mezi sebou bude v budoucnu určující a jejich zájmy budou budoucnost jen umocňovat.

Jiří Růžička