Rybí vajíčko, tedy jikra, je velmi zajímavý útvar a u různých druhů ryb prochází rozličným vývojem. Je již na samé toleranci rybího druhu, jak citlivé rybí vajíčko je a za jakých okolností se může zdárně vyvíjet. Existují druhy ryb, u kterých stačí pouze desetinová odchylka od škály hodnot vývojové vody a vajíčko není schopné dalšího vývoje. Některé druhy mají naopak poměrně velkou toleranci k vnějšímu prostředí a mohou se vyvíjet i za poměrně odlišných fyzikálních podmínek i chemických hodnot vody.

Velikost jiker je také velmi rozdílná a u různých druhů ryb můžeme v přírodě najít jikry velikosti sotva pětiny milimetru, nebo také milimetrů patnáct, přičemž nerozlišuji ryby sladkovodní a mořské. V akvaristice se můžeme setkat také s poměrně velkými rozdíly ve velikosti jiker a to například u malých druhů teter, které mají skutečně miniaturní vajíčka velikosti poloviny milimetru a s porovnáním třeba s jikrami sumců z čeledi Loricariidae, např. známý Ancistrus, který má jikry pětkrát větší. A zrovna u těchto sumců, tedy u jednoho druhu, můžeme najít též velké rozdíly.

Některé variety mají například 150 vajíček a jikry jsou v porovnání poloviční, než u toho samého druhu, ale z jiného chovu. Rozdíly ve velikosti jiker u těchto ryb přisuzuji tomu, že se v akváriích celého světa chovají vlastně tři samostatné druhy, které se ale mezi sebou ochotně a s úspěchem vytírají. Vznikl tedy jakýsi „čtvrtý druh“, ve kterém se objevují střídavě genetičtí potomci z původních tří druhů, které se ponejprv objevovali z této čeledi v akváriích. Jedná se o sumce z rodu Ancistrus a to A.dolichopterus, A.cirrhosus a A. multispinnis.

Jde o teplotu vody, tvrdost, kyselost, obsah kyslíku, světelné podmínky a ještě mnohé jiné okolnosti. Myslím tím například schopnost samiček se jikrami zaplnit. Co dává impuls k tomu, aby se začaly ryby rozmnožovat? Pochopitelně je to pohlavní dospělost, ale ta mnohdy nestačí. U některých druhů ryb existují různé podněty k tomu, aby začaly s námluvami. Jako příklad uvedu, že impulsem u některých druhů ryb je dozrávání určitého druhu ovoce, které padá na vodní hladinu a ryby ho požírají. Zajímavé jsou třeba též housenky, které lezou po stromech nad vodou a mnohé z nich jak spadnou, slouží jako potrava rybám, které již na tučné sousto čekají. To se děje mimochodem i u nás na labských tůních. Jindy je to doba dešťů, nebo naopak pokles vody v řekách. Oteplení z jara v mírném pásmu či naopak ochlazení vody v tropech, nebo střídání teplot. Asi bychom se divili tomu, co všechno ještě o rybím rozmnožování a konkrétně o jikrách nevíme.

Zajímavostí okolo jiker je více, např. to, že některé druhy ryb kladou pouze několik málo kusů jiker, jiné druhy jich kladou třeba i několik set miliónů (ne nespletl jsem se, to je skutečně pravdivý údaj). Měsíčník svítivý je tím rekordmanem, ale to je ryba mořská. Zajímavý je i způsob kladení jiker. Samičky některých druhů kladou jikry po jedné, jiné je vypouští volně do vody po mnoha tisících najednou, nebo kladou jikry zavrtávajíc se přímo do dna. Jedny je lepí na rostliny a různé předměty pod vodou, nad ni i mimo ni, jiné je sbírají vykladené z volné vody a uchovávají je v tlamce již oplodněné, u jiných samiček jsou jikry oplodněné až v tlamce. Osud rybích vajíček po jejich nakladení je některým druhům zcela lhostejný, jiné se o své jikry a následně i plůdek mnohdy až úzkostlivě starají a velmi srdnatě je brání byť proti mnohonásobně většímu nepříteli. Je všeobecně známo, že sotva deset centimetrů velká akara zaútočí bez váhání na ruku chovatele, který má v úmyslu upravit třeba dno akvária v blízkosti nakladené snůšky jiker. Rozdíl je též ve způsobu tření z hlediska početnosti dospělých ryb. Ty se třou buď jako samostatné páry, nebo v celých hejnech současně.

Nesmíme v tomto výčtu zapomenout na ryby, jimž se jikry vyvíjejí v tělní dutině. Jde o ryby živorodé, tedy ryby viviparní. Tyto ryby rodí skutečně již narozená mláďata. Ty odchovávají všeobecně poměrně malé množství jiker, které jsou v tělní dutině napojené přímo na živný systém samičky. Ale pozor, tyto druhy ryb si nesmíme plést s tzv. pseudoživorodkami, tedy s rybami, které mají všeobecně u akvaristů pojmenování živorodky.

Jsou to asi nejznámější druhy ryb z rodů Poecilia, Xiphophorus a dalších, tedy ryb, které jsou vlastně ovoviviparní (vejcoživorodé), tedy, že samička vypudí z těla již zralou jikru, z které se prakticky ihned narodí životaschopný jedinec. Tyto ryby uchovávají své potomky též v tělní dutině samiček, ale jikry jsou samostatně, tedy že čerpají živiny pro svůj vývoj nikoliv z tělních živin matky, ale z jikry, oplodněné samečkem uvnitř těla samičky gonopodiem (pářicí orgán samečků). Děje se tak i z důvodu, že tyto jikry se vyvíjejí na rozdíl od běžných druhů ryb poměrně dlouhou dobu, tedy až čtyřikrát déle než vejcorodé druhy akvarijních ryb a živorodky je tak velmi účinně chrání před predátory i jiným zhoubným nebezpečím.

Jiří Růžička