Těch několik akvárií ve stojanu v kuchyni je začasto velmi důležitým článkem v životě člověka. Tedy, záleží na tom kterého, že? Ale protože je zřejmé, že člověk bez vztahu k akvaristice těžko doma oplývá stojanem s akvárii, můžu s klidem napsat, že takový stojan je velmi důležitý objekt v životě akvaristy.
Duše akvaristy je velmi složitá a ani se neodvážím pátrat po tom, kterak se od počátku jeho kariéry formuje. Jedno je ale jisté, pokud takový člověk již propadne kouzlu vody, jejímu pohybu a životu v ní, je zcela ztracen a nikdo a nic mu nemůže zabránit v jeho dalším konání.
Když už se akvarista dopracuje ke svému vlastnímu stojanu, nebo dokonce si zařídí svoji trucovnu v podobě líhně, tedy vlastní místnosti, kde se veškerá ta dobrodružství odehrávají, stává se součástí alternativního světa, kde neplatí zákony této Země. V tu chvíli se ale také podle toho začne chovat, jeho žití se rozdvojí a přitom to vše musí stihnout i jeho mozková kůra a vše co s takovým počinem souvisí. Ne vždy je přechod z jednoho do druhého světa snadný a tak…
Pokročilý akvarista je tedy v situaci, kdy musí obstarat vše potřebné pro svoji rodinu, práci, tedy pokud nemá za práci právě akvaristiku, a další světské povinnosti. No a dále už využívá svůj potenciál pro své království, tedy pro chov a odchov čehosi, pro co právě žije a dokáže začasto i nemožné. S tím se ale v drtivé většině, a taky jak jeho vědění a snažení pokračuje, čím dál méně svěřuje svému okolí, byť by šlo o to okolí nejbližší.
Akvarista propadá začasto nevysvětlitelným obratům ve svém chování a to jak k dobrému tak k horšímu stavu. Stává se tedy, že počínání takového člověka sem tam upoutá pozornost někoho z nejbližších, a je zle. Těžko potom vysvětlovat a objasňovat příčiny špatné či naopak zčistajasna dobré nálady, sklíčenosti, chmurných řečí, nebo bez jakýchkoliv příčin euforického chování. Je to v jeho mysli a v jeho vodním hospodářství, to je vše. A pouze on sám může posoudit, zda to či ono dění v jeho alternativním světě lze vůbec svému okolí objasnit, tedy, zda je to vůbec možné. A tak je v podstatě na vše sám a tím je určen i jeho další osud, tedy do doby, kdy z nějakého důvodu nemůže již dále pokračovat ve svém světě.
Znalosti a někdy až esoterické schopnosti tohoto oboru rostou, zaplňují a postupně se přetlačují s okolním světem, až jednoho dne zvítězí a vznikne pro své okolí podivín, který má „ty svoje rybičky“, a který je začasto až téměř nepoužitelný. Pravdou je, že takový člověk, jak jde čas, postupně přelévá své myšlení do alternativního světa svého žití, ale pozor!!!, nesmí se z toho pomátnout. Je hranice, kdy se naše vědomí vzbouří a život začne nabírat nežádoucí obrátky. Je to podobné jako s uzavřenými umělci, kteří si například uříznou ucho či podlehnou našeptávajícím múzám a ukončí svůj život pitoreskním způsobem navzdory všem lidským zvyklostem.
Naproti tomu je nutné též napsat, že NEJSME pro své okolí nebezpeční, spíše ho tak trochu občas nechápeme. To z důvodu přetékání myšlenek ze světa do světa. Máme v životě dokonce chvíle, kdy nejsme schopni tolerovat cokoliv kolem nás, protože zrovna v tu dobu nemůžeme přesně vytvořit vývojovou vodu či to nejsprávnější trdliště pro své chovance. Souhra okolností a našeho instinktu hraje podstatnou roli a při tom nesprávném soustředění na určitý úkon nikdy neuspějeme. Začasto je nutné vzít v úvahu mnoho, ale skutečně mnoho okolností a poznatků, abychom dosáhli cíle, ale právě toho nelze dosáhnout vždy a je třeba soustředění, z kterého býváme často vytrženi zrovna ve chvíli, kdy se již již to něco klube z našeho nitra. No a takové myšlenky přicházejí zrovna ve chvíli, kdy je třeba odjet se ženou na nákup či na úřad…
A tak tedy naše drahé protějšky, naše zachránkyně! Omluvte nás, naše chování, i když jsme občas k nepochopení, jsme tu a jsme dobří, jen potřebujeme, aby nás okolí alespoň trošičku tolerovalo a hned, tedy při nepochopitelném zakolísání, nevolalo nebesa…, či lékařskou dokonce pohotovost.
Toto ale není stížnost či povzdech, je nám jasné, že musíme mít též oddych, musíme se vracet do světa světců a z našeho pohledu „obyčejných lidí“, kteří prožívají též mnoho svých strastí i radostí, ale ty naše jsou pochopitelně ty nejdůležitější, neboť tak skutečně probíhá život akvaristů a tak je tedy dobré k nám přistupovat. A dokonce když zase na druhé straně naše ženy prokouknou svým instinktem co se v nás děje, bez jakýchkoliv pochyb to pro ně bude velmi, ale velmi přínosné. To zrovna v těch chvílích, kdy se nám zrovinka něco skutečně závratného povede!
Jiří Růžička
0 komentářů