1. Přání Leoše bylo jediné a v poslední době stále více nabývalo na rozměru. Leoš byl akvarista a choval převážně cichlidy. Jeho posledním „maisterštychem“ byly krásné cichlidy z Povodí Amazonie z rodu Cichlasoma. Ač tyto ryby nebývají problematickými a při dobré stravě a dostatku prostoru řádně dospívají a reprodukují se, Leošovi se nedařily. Už je měl přes rok, ryby se už téměř nevešly do akvária, jak často přidával k dobrému, ale do tření se stále neměly.Ten rok si ale Leoš dovolil něco, na co roky před tím ani nepomyslil a pozval několik přátel ze spolku na silvestrovský večer. Byl sám, tak co? Mělo se jich sejít pět, ale z důvodu nějakých, jak to už bývá, se sešli pouze tři, tedy s Leošem čtyři. Měl poklizeno i v akváriích a těšil se na své kolegy. V akváriu se svou chloubou udělal generální úklid a vodu musel mít jako z křišťálu. Zrovna před stojanem, kde plavaly tyto skvělé ryby, naaranžoval stolek s dobrotami a vyleštěnými sklenkami. Večer přišel a hosté taky…Zábava se ubírala známými cestičkami a po několikátém přípitku se ale začalo dít něco, s čím Leoš nepočítal. Výstavní nádrž s Cichlasomami se počala měnit v nepřehledné smetiště s náhodně poházenou dekorací a dokonce i rostliny volně plavaly na hladině. Štěrk z poloviny akvária zmizel a byl samcem doslova naházen do rohu nádrže. Zprvu se tato činnost Leošovi nelíbila, ale po krátké chvíli poznal o co jde a tak se skupina kamarádů postižených stejnou profesí dívala ten čarovný večer na tolik vytoužený výtěr vzácných cichlid. Ještě dlouho po půlnoci se v akváriu děly ty krásné věci a Leoš se nemohl zbavit dojmu, že je tento večer skutečně tajemný, a že se kolem půlnoci začínají dít ty nedivnější věci.Pozorný čtenář a zkušený praktik ale na první pohled jistě usoudí, jak k té „tajemné“ věci onen večer došlo. No jistě, generální úklid v akváriu a výměna podstatného množství vody za čerstvou byla tím impulsem ke tření, ale stejně, hezký příběh, že? A ještě k tomu i tím, že je pravdivý. Stal se o silvestrovské noci v roce 1979…
6. Tento příběh je též z pytle skutečných příhod, ale pozor!!!, nedoporučuji si z něj brát příklad, i když…

Tak jako téměř obden se chystali akvaristé na lov přírodní stravy do nepohody i při dobrém počasí, tak i o Silvestra. Přesný rok si v tomto případě již nevybavuji, ale stalo se to též kolem roku 1980. Slovo dalo slovo a dva nerozluční akvaristé si dali sraz třicátý první den posledního měsíce toho roku na tramvajové zastávce, když tu najednou…

Za jejich zády se ozvalo krátké zabručení klaksonu. Z otevřeného okénka automobilu se ozval povědomý hlas, kampak s tím nádobíčkem? Ota! Špitl jeden z akvaristů a s úsměvem se odebral k pootevřenému okénku. Po krátké chvilce pokynul kolegovi na zastávce, aby ho následoval, a otevřel při tom dveře auta. Jedeme jako páni, radostný hlasem oznamoval.

Kolega v autě byl též ze spolku, a že jen se staví doma pro náčiní a jedou všichni k rybníku společně. Dobrá zpráva, řekl jeden z party, bude nás víc, nebudeme se bát vlka nic! Podobné fráze a frázičky se nesly celou cestou jakoby inspirovány významným dnem. To ale jejich iniciátoři netušili ještě nic o tom, co je v brzkém budoucnu čeká. Asi by ve svých projevech byly o poznání střídmější…

Nutno ještě poznamenat, že dva z těchto účastníků byli svobodní a třetí, ten s autem, měl mladou ženu a byli ještě bez potomků.

A tak slovo dalo slovo a ne že budou oba dva kolegové čekat v autě, půjdou se pochopitelně podívat na rybí hospodářství motorizovaného kolegy. Oba návštěvníci museli uznat, že mají sice malý, ale útulně zařízený byt i s nainstalovanými stojany. Motorista patřil k těm šťastlivcům, kteří měli chápající ženu a tak se mu dařilo i při jeho chovatelských činnostech. A dokonce mu jeho mladá ženuška ještě pomáhala. Skvělá kombinace!

Všichni tři ale velmi uvítali, že mladá družka se nabídla, že je tento mimořádný den odveze, a že si tedy mohou přiťuknout na oslavu jejich akvaristických úspěchů v roce budoucím. „No co“, oznámila příjemným hlasem, „mám hotovo, tak co tady sama“.

No nebudu to významné konání poslední den v roce déle prodlužovat, tak jako tak už všichni asi tušíte. Onen den byl zakončen nikoliv u rybníku lovem vytoužené a potřebné stravy pro chované ryby, ale zakončen byl až den druhý krátce k ránu, kdy se oba kamarádi odpotáceli k domovu pochopitelně s prázdnými rámečky bez potravy. Musím ještě dodat, že ten den byly z pochopitelných důvodů jejich ryby na dietě s tím, že nejen u lidí, ale i u zvířat potřebný půst pouze zdraví vylepšuje a upevňuje imunitu!

Do nového roku tedy přejeme všem chovatelům, ostatně tak jako každým rokem, vše dobré a našim dříve narozeným vrstevníkům hlavně chovatelské zdraví, to je to zdraví, které nám v plném rozsahu umožní dále provozovat naše rybí hospodářství.

Za celý kolektiv DAJANY přeje vše dobré Jiří Růžička, ale pozor, ten druhý příběh byl ze života a nedoporučujeme nechávat chovance v akváriích hladovět déle než po ten poslední den. To je ten, kdy se stávají snad ty nejpodivnější příhody v roce…